VYBERTE SI REGION

Lyžovat v osmdesáti? Vůbec žádný problém

Brno - Jeden z nejlepších českých sjezdařů a slalomářů Jaroslav Bogdálek musel volit mezi lyžováním a hokejem. Rozhodnutí padlo na vojně.

13.7.2009
SDÍLEJ:

Úspěšný sportovec Jaroslav Bogdálek.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Jako malý Sokolík hrál basketbal, házenou a hokej. Pak se díky souhře náhod dostal k lyžování. Získal třináct titulů mistra Československé republiky, přitom na hory jel poprvé až v šestnácti letech. Do té doby lyžoval na kopcích v Brně. A první lyže? „To byly laťky ze sudu,“ směje se sportovec Jaroslav Bogdálek.

V dalším díle seriálu Patnáct minut slávy vzpomíná bývalý mistr republiky na své největší lyžařské úspěchy i trenérskou kariéru. Přestože je už téměř dvacet let v důchodu, hrdě říká: „Lyžuji dodnes.“
V květnu oslavil osmdesátiny. „Celý život sportuji. Rodiče byli náčelníci v Sokole, sportoval jsem skoro od plenek,“ vysvětluje svou vitalitu Bogdálek. Už jako malý Sokolík hrál basketbal, pak házenou a nakonec hokej. „Tehdy se sportovalo všestranněji,“ vzpomíná Bogdálek.

Když byl na brněnském reálném gymnáziu, toužil být stavebním inženýrem. Tato idea vzala za své. Sport zvítězil, Bogdálek vystudoval na brněnské technice katedru tělesné výchovy a sportu.

Býval Zbrojovákem

Hokej byl jeho velkou láskou a spolu se dvěma kamarády vstoupili v roce 1947 do sportovního klubu Harnach Brno. Vydrželi jen rok. „V osmačtyřicátém roce Harnach padl, protože to byla soukromá firma. Tak jsme přešli do Zbrojovky a až do roku 1952 jsem hrál ligu jako Zbrojovák,“ říká Bogdálek.

Myslel si, že bude hokejistou. Lyžoval jen pro zábavu, nakonec ho náhoda přivedla k lyžování. „V roce 1948 jsem jel jako Sokolík na předsletové zimní hry do Tatranské Lomnice. Sice jsem byl hokejista, ale zúčastnil jsem se i lyžařských závodů. A světe div se, ve všech jsem skončil do třetího místa,“ směje se Bogdálek. Dva roky nato se dostal do reprezentačního družstva ve sjezdových disciplínách. Přesto se i nadále věnoval také hokeji.

Definitivní rozhodnutí, zda vyhraje hokej nebo lyže, padlo na vojně. „Musel jsem se rozhodnout, a nakonec jsem ve dvaapadesátém roce narukoval jako lyžař,“ vzpomíná Bogdálek. Přesvědčila ho krása hor a dobrý kolektiv. Dodává, že teprve na vojně se naučil pořádně lyžovat. „Sice jsme měli s kamarády partu a jezdili na hory, ale nelyžovali jsme na vysoké úrovni. Já jsem se tak slušně umisťoval jen zásluhou fyzičky, kterou jsem získal díky míčovým hrám a hokeji,“ vysvětluje bývalý sportovec.

To, že do té doby nebyla jeho technická úroveň vysoká, doplňuje vzpomínkou: „Když jsem byl na mistrovství republiky v devětačtyřicátém, první kolo slalomu začínalo brankou doleva. Skončil jsem asi osmý. Druhé kolo začínalo obloučky doprava, ty jsem uměl, takže druhé kolo jsem vyhrál,“ směje se Bogdálek.

Od roku 1954 začal jezdit na závody spolu s Kurtem Henrichem. I když byli oba čeští lyžaři úspěšní, nemohli soutěžit všude, kde chtěli. „V padesátých letech považovali představitelé režimu lyžování za buržoazní sport, a tak absolutní přednost měli běžkaři a skokani,“ povzdechne si Bogdálek. Proto sjezdaři do zahraničí moc nejezdili.

„Nemohli jsme trénovat třeba na ledovci a museli se spokojit s tím, co je doma. Proto jsme byli v nejlepší formě až koncem února či v březnu,“ vysvětluje sportovec. A tak když se třeba počátkem března konala Velká cena Slovenska, kde Bogdálek v silné konkurenci vyhrál, na šampionát do Francie jet nemohl. Nepustili ho tam.

Pokud už se čeští lyžaři do zahraničí vydali, pak nejčastěji do Rakouska. „Jezdili jsme do střediska Kitzbühel. Při první návštěvě tam na nás Čechy koukali jako na negramotné,“ vzpomíná Bogdálek. Tamní sportovci však záhy zjistili, že Bogdálek i Henrich se bez problémů domluví německy, proto je přijali mezi sebe. „Při prvních závodech jsme skončili myslím na osmnáctém a dvacátém místě, a to soutěžilo sedm set lyžařů. Tehdy rakouský tisk napsal: Blázniví Češi se vrhají dolů,“ vypráví sportovec.

Spolu s Henrichem se Bogdálek zúčastnil i mistrovství světa v letech 1954 a 1958. „Taky jsme byli na olympiádě v roce 1956 v Cortině d'Ampezzo. Tam skončil Henrich sedmý, což je dodnes nejlepší český výsledek. Já se mohl taky slušně umístit. Asi tři sta metrů před cílem jsem byl ještě před Henrichem, pak jsem upadl,“ vybaví si nepříjemnou vzpomínku Bogdálek.

Už tehdy byl ženatý a s manželkou je dodnes. Potkali se v Sokole Žabovřesky. „Byli jsme spolu od šestnácti let a vzali se po vysoké škole. Takže až po osmi letech,“ popisuje sportovec. I jeho žena lyžovala. V roce 1954 se jim však narodil syn a závodění vzalo za své. „Rekreačně lyžujeme dodnes,“ upozorňuje Bogdálek. Ačkoliv je sjezd individuálním sportem, podle Bogdálka se na horách vždy vytvořila výborná parta. „Individuální byly jen závody. Při přípravě jsme společně trénovali a taky si upravovali tratě,“ vypráví.

Lyže včera a dnes

Srovnává, jaké byly lyže tehdy a jaké jsou dnes. „Naše měly dva metry dvacet. Před závody jsme dotahovali šroubky u hran, aby netrčely a nebrzdily nás. Skluznice byly nejdříve dřevěné, pak lakované a až poté vznikaly umělé,“ vzpomíná Bogdálek. Další velkou změnou jsou podle něj pevné boty a hlavně bezpečnostní vázání. Dříve lyžaři jezdili s dlouhořemenným vázáním, takže měli nohu na lyži pevně uvázanou. Kdo spadl ve větší rychlosti, zlomil si nohu.

„Proto se i trénink lišil od dnešního. Nejdůležitější bylo trať si perfektně prohlédnout. Procházeli jsme ji zdola nahoru, abychom věděli, kde nás co čeká,“ líčí Bogdálek. Dodává, že teď je to jiné. Tratě jsou jak stůl, není to potřeba. Zajímavostí je, že závodní tratě světového poháru mají stále stejnou trasu, jako za dob Bogdálkovy slávy. Jsou jen širší a lépe upravené.

Nohu ani ruku si nikdy nezlomil. „Jen jsem přišel o dva zuby, na olympiádě. A pak jsem si v tréninku vykloubil rameno,“ říká lyžař. Za kariéru bez větších úrazů vděčí své hlavě. „Ve sjezdařině dodnes platí, že si musí každý najít hranici, kam až může jít. Pokud ji překročíte, něco se vám stane. Když ji máte moc nízko, jezdíte pomalu,“ upozorňuje Bogdálek. Jeho hranice byla tak akorát.

Lyžaři si tehdy museli dávat pozor i proto, že cesta k lékaři mohla být strastiplná. „Jednou jsme trénovali na Skalnatém plese. Kolegyně upadla, zlomila si nohu a vykloubila rameno. Měli jsme s sebou chirurga, který jí to dal hned do sádry. Jenže než skončil se sádrováním, začal foukat vítr a lanovka dolů už nejela,“ vypráví sportovec. Zraněnou museli táhnout pod lanovkou až dolů do Tatranské Lomnice. Tam ji naložili do vlaku a Bogdálek s ní jel do Popradu.

„Tehdy jezdil do Brna lůžkový vlak. V Popradu jsem ji naložil na lůžko a průvodčí mi slíbil, že se o ni v Brně postará. Mezitím jsme volali do brněnské úrazovky, aby ji čekali u nádraží,“ popisuje příhodu Bogdálek. Jenže průvodčí si v Trenčianské Teplé vyměnili směnu a na zraněnou lyžařku zapomněli. „Skončila až na odstavném nádraží, kde ji po dvou hodinách našla uklízečka,“ směje se lyžař.

Chtěl učit holky

Závodnickou kariéru ukončil v roce 1959. „O rok dříve jsem nastoupil jako učitel na brněnské Vysoké učení technické na katedru tělesné výchovy a sportu. Povinnosti s tím spojené se těžko kombinovaly se závoděním,“ vysvětluje. Stal se trenérem žen. „Tehdy se děvčata učila tak, že jezdila za trenérem. Mě bavilo jezdit, proto jsem chtěl učit holky,“ vypráví Bogdálek.

Dva roky nato založili s kolegou Vilémem Podešvou oddíl Techniky Brno. Trénovali mladé lyžaře ze školy a v soutěži družstev byl brněnský oddíl osmkrát mistrem republiky. Družstvo existovalo do roku 1989, kdy se změnil systém vysokých škol a oddíl zanikl.

Bogdálek odešel v devadesátém roce do důchodu, ale lyžuje pořád. „V Česku ne. Je to tady drahé a všude jsou fronty. Každoročně jezdím na čtrnáct dní do Francie a na týden do Itálie,“ říká. Jako důchodce už ve Francii nemusí platit lanovky, a tak ho tam týden vyjde levněji než ve Špindlerově Mlýně. V lyžování mu nezabránila ani operace kyčle před dvěma lety.

Jezdí celá rodina. Manželka, syn i dcera s rodinami. Lyžování zkrátka ovlivnilo život všech v Bogdálkově okolí. „Nechtěl jsem, aby syn nebo dcera závodně lyžovali. Proto hrál kluk ligovou košíkovou v Bratislavě, a lyžoval jen rekreačně,“ popisuje Bogdálek. Nyní je syn tělocvikář a k lyžování se vrátil.

„Dcera závodně plavala, pak dostala žloutenku, musela toho nechat a už se k závodění nevrátila,“ vypráví lyžař. Také Bogdálkovy vnučky zdědily lásku k lyžování. „Vnučka od dcery lyžuje od tří let a lyžařsky je perfektní. Jenže nemá závodnického ducha. Je jí jedno, jestli vyhraje. Což je vlastně dobře, protože kdyby závodila, celá rodina na ni bude vydělávat. Dnes je to hodně drahá záležitost,“ upozorňuje Bogdálek. I jeho druhá vnučka lyžovala, dokonce závodila. Pak dala přednost studiu. Nyní je tělocvikářka.

Členové rodiny jezdí s přilbou a na kvalitních lyžích. „Když jedu ve Francii, divím se, jak jsem to vůbec mohl na těch dlouhých dřevěných lyžích sjet. Dnes už bych na nich ani nezatočil,“ směje se Bogdálek. Dodává, že přilbu nosí už asi sedm let. Ne, že by si nevěřil, ale nejvíce úrazů na svazích vznikne tím, že jeden lyžař srazí druhého.

Autor: Tereza Bartošíková

13.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kníničská Panna Marie? Řezbář ji vyřezal motorovou pilou

Brno /FOTOGALERIE/ – Zvuk motorové pily slyšeli v neděli dopoledne lidé z brněnských Kníniček. Před místní mateřskou školou totiž započal letošní advent v městské části. Jedním z největších lákadel programu byla řezbářská show, při níž řezbář vytvořil postavu Panny Marie.

Nehod motorkářů ubylo. Jsou lépe připravení, tvrdí odborník

Jižní Morava – Devět životů vyhaslo od začátku roku při nehodách motocyklů na silnicích v Jihomoravském kraji. Oproti loňsku je to o jednoho mrtvého méně.

Dokončují nové kluziště v Řícmanicích. Dostane ho obec

Brno – Na nové ledové ploše se projedou řícmaničtí zájemci o bruslení už po Novém roce. Plánované kluziště dělníci v současnosti dokončují. Mimo zimní sezonu poslouží prostor jako víceúčelové hřiště pro volejbal, fotbal, badminton, tenis a další sporty.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies