VYBERTE SI REGION

Život je ring. Prohraj, ale ne s ručníkem

Brno - Boxer Ľudovít Plachetka, devátý na olympiádě v Atlantě, si odseděl osm let za vraždu. „Teď začínám znovu,“ říká.

11.2.2008 2
SDÍLEJ:

Ĺudovít Plachetka.Foto: Deník/ Jiří Salik Sláma

Příběh brněnského boxera Ľudovíta Plachetky vzrušoval před koncem minulého tisíciletí většinu sportovních novinářů, právníků, soudců i obyčejných lidí. Sportovec, který obsadil deváté místo na olympiádě v Atlantě v roce 1996, byl odsouzený na třináct let vězení za to, že zabil matku své přítelkyně, Drahomíru Kubínovou.

Ti, co ho dobře znali, ale věděli, že Plachetka není žádný úkladný zločinec. Jen miloval svou dceru. Byl vznětlivý a jeho povaha už dál nedokázala snášet rasistické útoky. Ne〜udržel se a vytáhl zbraň. Jenomže tak se problémy neřeší a Plachetka za to pykal za mřížemi.

Ztratil nervy

„Bylo to neštěstí a ten kluk hodně zkusil. Někteří ho hned odepsali. Zůstali s ním jen boxeři a lidé, kteří ho dobře znali,“ vzpomíná prezident Box clubu – Gaži Brno Ladislav Gaži. Plachetka byl za vraždu ženy odsouzen ke třinácti letům vězení. I když svého činu litoval, nemohl se smířit s nadávkami Ty špinavý cikáne. Svou dceru stejně neuvidíš. Také ji od osudného okamžiku neviděl.

„Tchyně mu tenkrát bránila stýkat se s tříletou dcerkou. Luďa byl do přítelkyně hodně zamilovaný, žil jen pro ni a své dítě. Její matka ho jen urážela. Musel to být nějaký zkrat, protože je to slušný kluk,“ hledá příčiny prezident Gaži.

Za mřížemi se dvojnásobný mistr republiky a boxerský olympionik choval vzorně. Dokonce ho během trestu pouštěli i na celou noc ven. „Zapsal se do hodin angličtiny a udělal si kuchařský kurz. Za vzorné chování mu vedení znojemské věznice povolilo i vycházky. Byl to bezproblémový vězeň. Nepamatuji si, že by s ním byly problémy,“ uvedla mluvčí znojemské věznice Lída Kurdíková.

Jenomže bývalý slavný boxer se se stínem nespravedlnosti nikdy nedokázal úplně vyrovnat. Proti bezpráví bojoval tehdy po svém. Sice ve stylu Divokého západu, ale vlastně ze srdce.

Dnes se sportovec ke stinnému období svého života nechce vracet. Z vězení ho pustili po osmi letech na jaře v roce 2006. Teď se soustředí jen a jen na milovaný box. Chce přejít k profesionálům a existenčně se zajistit.

Svět se mu změnil, někteří o něm říkají, že se uzavřel. Svůj je jen mezi svými nejbližšími a v boxerském ringu. Mladí kluci k němu obdivně vzhlížejí, je jejich vzorem. Je pro ně jakýmsi Rockym, který i přes životní havárii zůstal mužem s hodnotami na pravém místě.

Minulost není

„Promiňte, ale nebudu se o minulosti bavit,“ říká Plachetka reportérovi brněnského Deníku Rovnost po skončení tréninku v klubu DTJ Prostějov, kde hostuje. Jezdí sem dvakrát týdně, mezi provazy ho vede trenér Radoslav Křížek. „Znám ho rok a půl. Zpočátku mu v ringu chyběl odhad vzdálenosti, měl mezery v taktice, ale už je to daleko lepší. Vím, že chce k profesionálům, a když bude ještě půl roku poctivě makat, podaří se mu to,“ vysvětluje nynější Plachetkův trenér Křížek.

Mluví o něm jako o svědomitém a poctivém sportovci se železnou vůlí. „Ludva chce něčeho dosáhnout. V žádném případě si ho neidealizuji, jenom už za ty roky mezi boxery dokážu lidi porovnávat. A klidně ho můžu pochválit, protože je to dospělý chlap a dokáže si chválu v hlavě přebrat,“ tvrdí trenér Křížek a pohrává si s rukavicemi.

Ty jsou vlastně Plachetkovým životem. Boxovat začal v patnácti letech. Chtěl se proslavit, vydělat peníze, podívat se do světa. Do jisté míry se mu to podařilo. Jen krůček mu na olympiádě v Atlantě chyběl do postupující osmičky. „Často si na to vzpomenu. Byly to moc hezké chvíle, ale z minulosti se žít nedá. Chci pořád dopředu a proto tolik dřu. Ráno vstávám kolem šesté, jdu do práce a večer trénuju,“ vypráví boxer, který pracuje na stavbě u svých rodinných přátel. Stará se o všechno, vozí kolečka, shání materiál, opravuje stroje nebo rovná nářadí. Přitom myslí na box.

„Baví mě, když se můžu tréninkem zlepšovat. Moc mě to těší a chci trénovat. Mohl bych boxu dát daleko víc, ale někdy jsem skutečně unavený. Z práce přijdu kolem páté, najím se, pak si jdu lehnout a trénovat začínám až kolem sedmé večer. Třeba jdu běhat po Merhautově ulici nebo kolem Svitávky. Je to do kopce, to mám rád. Potřebuju překonávat překážky,“ svěřuje se člen oddílu DTJ Prostějov.

Podle něj je pro boxera nejdůležitější fyzička a postřeh. Muž v ringu musí mít rychlé, mrštné nohy, bleskurychlé pohyby a musí se od všeho oprostit. „Boxer nemůže myslet na diváky nebo na to, že někde v hledišti sedí přítelkyně. Jen a jen box. Jediné, co musí boxer registrovat, jsou pokyny trenéra. Mám pro to instinkt,“ říká o atmosféře zápasu Plachetka, který soutěží ve váhové kategorii do pětasedmdesáti nebo jednaosmdesáti kilogramů.

Sportovní vzor

Že je pro spoustu mladých boxerů vzorem, si uvědomil při posledním utkání s českobudějovickým soupeřem Moravcem, jenž získal titul mistr republiky juniorů. „Po utkání za mnou přišel a řekl mi, že pro něj zápas se mnou byla veliká čest,“ usmívá se starší boxer. Zatím neví, dokdy bude mezi provazy. Chtěl by tam vydržet co nejdéle, ale raději prohraje v otevřeném boji, než aby do něj trenér hodil ručník. Plachetkovým heslem je – nikdy se nevzdat. Zatím se mu to daří a v mnoha ohledech má sympatie veřejnosti.

„Nerozumím mladým lidem, kteří se denně opíjejí nebo fetují. Člověk by měl mít přece v životě nějaký cíl,“ je přesvědčený pěstmi otlučený muž. Jeho velkým vzorem je kolega Michal Franek nebo první trenéři Miroslav Kubánek a Bohumil Huška. V cizině své boxerské modly nikdy nehledal. „Proč bych to měl dělat? Naše škola boxu je výborná,“ myslí si Plachetka.

Životu mezi provazy obětoval téměř vše. I přesto, že nejde ani do kina a nesleduje své oblíbené zprávy, protože je v té době na tréninku.

„Boxer se může naučit techniku, může umět výborně stínovat, ale když nemá vůli k vítězství, není mu to ostatní nic platné. Boxer se totiž hlavně nesmí bát. Pak všechno ustojí.“

Autor: Julius Nosko

11.2.2008 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Nazí brněnští veslaři nafotili kalendář. Třásli jsme se jak ratlíci, smáli se

Brno /FOTOGALERIE/ – Namísto pravidelného tréninku zapózovali před objektivy fotoaparátů. Veslaři z brněnského ČVK se svlékli při tvorbě týmového kalendáře s cílem rozšířit povědomí o tradičním jihomoravském klubu a zvýšit zájem o veslování.

Dvacet let v UNESCO. Lednicko-valtický areál je světovou pýchou

Břeclavsko – Vzala přítele za ruku a společně vyrazili vstříc procházce parkem u zámku v Lednici na Břeclavsku. Studentka gymnázia Hana Sýkorová se stala jedním z mnoha set tisíců lidí, kteří si pro strávení volného času vybrali Lednicko-valtický areál. „O víkendu v létě bývá plno, ale v listopadovém pátečním dopoledni je to lepší," řekla studentka k obrovskému zájmu turistů o celý areál. Místo s rozlohou přesahující 280 kilometrů čtverečních za posledních dvacet let rozkvetlo. V prosinci 1996 se stalo součástí Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO – organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu.

Kempného přerod. V kádru Jestřábů vévodí statistice hitů

Chicago, Brno – Kariéru v NHL si staví trpělivě od základů. Hokejový obránce Michal Kempný při angažmá v brněnské Kometě či ruském Avangardu Omsk platil za ofenzivního beka. V dresu Chicaga Blackhawks za 22 zápasů získal dvě asistence a snaží se především odvést bezchybně práci směrem dozadu. „Kdyby se hnal za body, nebude to úplně ono. Má jinou úlohu než v Evropě. Soustředí se na obrannou černou práci. V současné chvíli je to správná cesta," pozoruje Štěpán Sokol, komentátor NHL na televizní stanici Nova Sport.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies