VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Místo míčem teď olympionik hází udicí

Brno - Bývalý házenkář Jaroslav Konečný má doma stříbrnou olympijskou medaili. Před rokem mu lékaři museli amputovat nohu.

10.3.2008
SDÍLEJ:
Fotogalerie
7 fotografií

Bývalý reprezentant v házené Jaroslav Konečný žije po amputaci nohy na vozíku.Foto: Deník/Drahomír Stulír

Začínal jako jeden z tisíců mladých hochů, kterým v padesátých letech učarovala házená, a do pár let se z něj stal jejich idol. Dnešní díl seriálu Patnáct minut slávy se věnuje příběhu kapitána stříbrné házenkářské reprezentace z olympijských her v Mnichově 1972 Jaroslava Konečného. Příběhu zarputilého hocha z malého městečka na Brněnsku, ze kterého se stal nejprve slavný český reprezentant a pak vášnivý rybář opět z malého městečka na Brněnsku.

Budoucí nejlepší házenkář Československa odstartoval svou házenkářskou dráhu necelých dvacet kilometrů od Brna, v rodném Měnínu. V sedmnácti letech pak zaujal házenkářské funkcionáře z blízké Telnice a jeho kariéra se rychle rozjela. Nezastavila ho ani dvouletá základní vojenská služba.

„Na vojně jsem hrál za Duklu Praha. Tam mi pak nabízeli prodloužení smlouvy, ale já jsem šel raději zpátky do Telnice,“ vzpomíná Konečný. Jeho patriotismus pomohl telnickým házenkářům až k postupu do první ligy.

„Byl v Telnici jednoznačně nejlepší. Byl to dříč a celé mužstvo táhl,“ oceňuje Konečného jeho známý a tehdejší hráč hokejové Komety Josef Černý.

Mistr světa
Kromě toho, že byl Konečný hlavní postavou telnické házené, v druhé polovině šedesátých let se stal i stabilním členem československé házenkářské reprezentace, se kterou v roce 1967 senzačně získal zlaté medaile na mistrovství světa ve Švédsku. V republice způsobili reprezentanti poprask.

„Nikdo nečekal, že bychom tam mohli uspět. Vždyť jsme v přípravě prohráli třeba i s druholigovým týmem. Pak se nám ale podařilo první místo a všichni koukali,“ směje se třiašedesátiletý Konečný.

V Československu z něj rázem byla hvězda. Na ulici ho už nezastavovali jen věrní fanoušci z Telnice a okolí. „Házená bývala hodně populární, takže se dá říct, že jsem asi byl slavný. Ale třeba na dědině se to nijak neprojevovalo, tam mě každý znal už dávno,“ říká Konečný. Rok 1967 se do jeho života zapsal zlatým písmem nejen díky házené. Ve stejném roce se totiž oženil se svou ženou Jarmilou. Loni oslavili čtyřicetileté výročí, takzvanou rubínovou svatbu. „V roce 1968 jsem přestoupil do Karviné a zůstal jsem tam čtyři roky. Na to angažmá vzpomínám asi nejraději, udělali jsme velké úspěchy,“ vypráví čtyřnásobný mistr republiky.

V „karvinské čtyřletce“ se Konečnému opravdu dařilo. V roce 1971 byl zvolen nejlepším házenkářem Československa a o rok později přišel vrchol kariéry. Olympiáda v Mnichově. „Jeli jsme si tam přinejlepším pro šesté místo, ale nakonec z toho bylo něco úžasného. V semifinále jsme porazili Rusy a byli jsme ve finále,“ vzpomíná Konečný, který na mnichovskou palubovku nastupoval s kapitánskou páskou. Užil si prý zejména souboj se sovětskou reprezentací, který byl v házenkářském provedení stejně vypjatý jako památné „pookupační“ hokejové zápasy.

Jugoslávský tým už byl ve finále nad síly Čechoslováků, to však nic nezměnilo na jejich fenomenálním úspěchu. Kouzlo mužů s lvíčkem na prsou podle Konečného spočívalo ve výborné partě. A také ve štěstí. „Balónek kulaté,“ odpovídá i po letech s úsměvem kapitán stříbrného mužstva na otázku, jak byl takový úspěch vůbec možný.

Mistr vodař
Naopak životospráva asi reprezentantům příliš nepomohla. „Ta se tehdy opravdu moc neřešila. Jen přišlo přikázání, že nesmíme pít pivo. My jsme ale i tak stejně utíkali a pili ho, kde se dalo,“ směje se Konečný.

Po životním úspěchu měnínský rodák přestoupil z Karviné zpět na jižní Moravu. Tentokrát zakotvil v brněnském Králově Poli, kde po zranění ukončil na začátku osmdesátých let vrcholovou kariéru. „Až do čtyřiačtyřiceti let jsem ale ještě nastupoval za Újezd u Brna,“ připomíná Konečný.

Protože se kvůli komunistickému režimu nikdy nedostal do některého ze špičkových týmů v západním Německu a jeho úspory nebyly nijak velké, začal pracovat jako mistr u Vodohospodářských staveb Brno. „Strávil jsem tam dvacet let a v jednom kuse jsem byl na montážích,“ říká stopětadvacetinásobný reprezentant.

Z úspěšné házenkářské kariéry mu zůstali přátelé, vzpomínky a medaile. „Ty mám schované doma ve skříni. Ale obří pozlacenou číši za nejlepšího házenkáře jsem věnoval vnukovi, který také hraje házenou,“ vypráví.

Životní rána
Na důchod se Konečný přestěhoval do Újezdu u Brna a žije klidný venkovský život. Loni v září ho však potkala věc, kterou by mnoho lidí neuneslo. Kvůli onemocnění cév mu museli lékaři amputovat levou nohu. On však zůstal věrný pověsti nezdolného dříče a optimisty. „Je to chlap, který je furt fit. A i když mu chybí kousek nohy a na házenou už to nebude, na všechno ostatní ano,“ oceňuje kamaráda jeho jmenovec a předseda Klubu jihomoravských olympioniků Zdeněk Konečný.

V minulém týdnu dostal bývalý házenkářský reprezentant od sponzorů nový elektrický vozík a prý už začal pokukovat po moderní čtyřkolce. „Řekl jsem mu, že tu možná v budoucnu ještě dostane, ale na formule ať už zapomene,“ směje se předseda Konečný. Přestože olympijského medailistu formule nejspíš nečekají, může si užívat plnými doušky svou rybářskou vášeň.

„Mám povolenku chytat na celé jižní Moravě, ale nejraději stejně rybařím na vlastním rybníku v Újezdu. A můj rekord? Největší rybu, kterou jsem chytil, byl pětaosmdesáticentimetrový kapr,“ chlubí se jeden z nejúspěšnějších českých házenkářů.

Autor: Petr Škarda

10.3.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zbrojovka porazila v prvním domácím zápase jarní části ligy Slovan Liberec těsně 1:0.
AKTUALIZOVÁNO
1 20

Zbrojovka zvládla domácí premiéru, spasila ji vítězná hlavička Řezníčka

Masopust v brněnských Kníničkách.
16

Ulicemi se proháněla pirátská loď. V Kníničkách slavili masopust

AKTUALIZOVÁNO

Legendární baron Trenck se projde Špilberkem. Vědci tvoří 3D model podle mumie

Brno – Přesnou podobu jednoho z nejznámějších vězňů držených v brněnské pevnosti Špilberk, legendami opředeného barona Trencka, uvidí lidé již za dva roky. Trojrozměrný model baronova těla i obličeje připravuje vědecký tým. V sobotu baronovu mumii, která se nachází v Kapucínské hrobce, poprvé skenovali a měřili. Výzkum zatím ukázal, že jedna z legend je lživá. Baron totiž nemá v těle žádnou uvízlou střelu.

AKTUALIZOVÁNO

Na dálnici u Popůvek se srazilo několik aut. Tvořily se kolony

Popůvky – Se zdržením museli počítat řidiči, kteří chtěli jet dálnicí D1 ve směru na Brno v sobotu odpoledne. Nedaleko Popůvek se totiž stala dopravní nehoda, kvůli které se tvořily kolony.

Účet za lety do Mnichova dělá 60 milionů. Letiště Brno už linku dotovat nechce

Brno – Z vlastní kapsy dotuje Letiště Brno provoz letecké linky z Brna do Mnichova. Celkem ho spojení, které využívá v průměru padesát lidí denně, stálo doposud šedesát milionů korun. Jihomoravský kraj a město Brno přitom slíbili linku podpořit celkem pětačtyřiceti miliony korun. Zatím nedali nic.

V parku na bývalém hřbitově v Líšni rozkvetou magnólie

Brno – Dříve tam k odpočinku ukládali mrtvé, dnes tam nachází klid živí. Park v líšeňské Trnkově ulici se už na podzim možná dočká rekonstrukce. Růst v něm mají nové stromy a návštěvníkům posvítí lampy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies