Centrum vypadá jako malý ranč. Pasou se tu ovce a hlídají psi. Je tady i rybníček pro kachny. A všude kolem se ozývá zpěvné štěbetání nebo výhružný křik z voliér. V současnosti jsou tady stovky ptáků.

„Máme tu všechny druhy. Papoušky, kavky, krkavce, káně. Ale nejraději mám poštolky,“ přiznal Machař. Ptačí nemocnice je pro něj největším koníčkem. K ochraně ptáků ho přivedla láska k dravcům. „Centrum tady je od roku 1993. Chtěl jsem prostě ptáky chránit. Od té doby jich tudy prošly tisíce,“ vzpomíná Machař. Náhradní domov opeřenců funguje díky pomoci lidí, přispívá také město a kraj. O zraněných ptácích povědí Machařovi lidé, vozí je i strážníci.

„Ptáci mají zlomená křídla nebo vypadla z hnízda. Také jim ubližují lidé. Někdy mi ale volají že viděli dvě kachny před obchodem. Myslí si, že jsou strašně nemocné. Já jim říkám, proč by se kachny nemohly jít projít k obchodu,“ usmívá se ornitolog. Nejvíce práce má v těchto dnech. „Rodí se mláďata,“ vysvětlil. Hlavním cílem stanice je ptáky vyléčit a zase pustit zpátky do přírody.

„Snažíme se je vrátit do jejich biotopu. V takovém případě mám největší radost, když vypustím mladé poštolky. Chvíli nade mnou krouží a odletí,“ říká Machař. Některé své okřídlené svěřence musí odchovat úplně odmalička. Například hejno kavek, které se chystá brzy vypustit. „Během měsíce tady vznikne ptačí ráj. Budou tu nad námi lítat všechny druhy ptáků,“ zasní se.