„Po fyzické stránce je to nářez,“ vysvětluje Budík, který v roce stráví na třicetimetrových stromech až tři měsíce.

I když se za čtrnáct let praxe po jehličnatých stromech pohybuje jako veverka, ve větvích tyto roztomilé hlodavce nepotkává. „Spíš ptáky, co ze šišek vyzobávají semínka,“ říká třiapadesátiletý Brňan, který po vzoru veverek také slaňuje z jednoho stromu na druhý.

Právě jedlová, borová či smrková semínka jsou oním pokladem, za který mu správa českých lesů platí. Lesníci z nich totiž pěstují nové stromy. „Za kilogram dostávám pětatřicet až osmatřicet korun. Pytle, do kterých sbíráme, odneseme lesníkům a ze šišek se luští semena. Ty potom správa lesů osadí. Důležité je, aby byly stromy zdravé, kvalitní a z příslušného vegetačního pásma, aby přežily,“ vypráví Budík.

I když je na borovicích a jedlích jako doma, přece jen má Budík až z osmatřiceti­metrových výšek respekt. „Je to něco jiného než lezení po skalách. Když jen lehce fouká, v koruně lítáte až dva metry na každou stranu,“ vykresluje možná nebezpečí Budík. Každéme lezci se proto také povolení pro sběr nepodaří získat. Každopádně na hory v Jeseníkách nebo Vysočině již nejspíš žádný licenci nezíská. „Mám tam monopol,“ směje se Budík.

Pro bezpečné šplhání po lesních stromech musí být lezec jištěný dokonce dvakrát. Lanem a v koruně stromu také v horolezeckém sedáku. Kdyby se přehmátl, propadne se z třicetimetrové výšky nanejvýš osm metrů. Bez jištění se stává, že se lezec zřítí až na zem. „Mně se zatím nic takového nestalo. Dávám si na pozor,“ tvrdí Budík.

Stromy pak Budík slaňuje buď pomocí kovových stupaček, které se do stromu zaseknou, nebo bezeškodně, pomocí lan. „Bezeškodné slaňování vyžaduje třeba správa jesenických lesů, protože zasekávání železa může strom poškodit a zanést do něj infekci,“ říká Budík.

Nejvíce žádané ze všech jsou podle něj jedlové šišky. „Jedle je choulostivá na emise a kyselé deště, dřív u nás měla zastoupení deset procent. Pak spadla na jedno procento. Také díky nám se procento opět zvedá,“ chlubí se Budík.

Do sbírání šišek, které se leckdy protáhne i do nočních hodin, kromě svého kamaráda zapojil i syna. „Vystudoval pedagogickou fakultu a zjistil, že učením si moc peněz nevydělá. Tak mi pomáhá,“ dodává Budík, který od svých dvaadvaceti let zdolává horské vrcholy. V Alpách, Pyrenejích i Pamíru.

Budíkovi, který se vyučil stavebním zámečníkem, už minulý režim vydal povolení na výškové práce. Kromě stromů a hor šplhá ještě na komíny či věže kostela. „Děláme třeba nátěry, umýváme budovy nebo věšíme reklamy,“ vysvětluje Budík.