Na Švábce: dobrý dojem zničila zkažená ryba

Hodnotil ho pro další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Test restaurací.

Po vstupu Rimplera potěšila příjemná atmosféra. Stěny restaurace jsou obložené dřevem, obsluha nosí stylové béžové košile. „Prostředí laděné do prvorepublikového retrostylu je pěkné. Je poznat, že restaurace je nová,“ podotýká šéfkuchař.

Také jídelní lístek je promyšlený. „Lekce brněnského hantecu na předposlední straně, ale i dobová reklama a staré recepty mezi nabídkou jsou vtipné,” chválí Rimpler.

Jídelní lístek je podle něj vyvážený. Jediný prohřešek je salát Caesar. Jednak nezapadá do české kuchyně, navíc jsou v něm špatné přísady. „Má se dělat z římského salátu, ne z hlávkového,“ vysvětluje šéfkuchař.

Sádlo došlo

Podle něj stačí změnit název a pokrm bude v pořádku. Stejně jako zbytek lístku. „Vsadili na českou klasiku. Žádné zbytečné desítky smažených jídel ani přeplácané kombinace. Tak to má být,“ pochvaluje si a objednává si na začátek česnečku. Sádlo z husích jater totiž podle obsluhy došlo. „To by se nemělo stávat. Jídelní lístek je poměrně krátký. Podnik si tak musí pohlídat, aby si z něj hosté mohli dát cokoli. Kuchař si přece musel všimnout, že mu docházejí játra,“ míní Rimpler.

Česnekovou polévku si ale pochvaluje. „Hodila by se na spravení po dlouhé noci, jak píší na lístku. Je tak česneková, že už si ani nebudu potírat přílohovou topinku,“ usmívá se. Kladně hodnotí i servírování v kameninovém rendlíku. Polévku k menu, kterou je pro dnešní den krkonošské kyselo, číšník sice přináší v obyčejné misce, na chuti jí to ale neubírá. Nakyslá je právě tak akorát, aby nekřivila úsměv.

Naopak svíčková, kterou si Rimpler objednává na druhý chod, v puse nešimrá. To je podle něj špatně. „Kuchař měl poměr sladkosti a kyselosti namíchat tak, aby omáčka šimrala vzadu v ústech,“ radí.

Maso je podle něj jemné, ale neuškodilo by ho prošpikovat. Plusové body dává knedlíkům za to, že jsou domácí. „Housky viditelné v řezu jsou příjemné. Zato těsto kolem je místy moc tuhé, nebo naopak rozvařené,“ myslí si.

Také porce je podle něj příliš velká. „Stačí mi poloviční. Navíc mě matou knedlíky položené z obou stran talíře. Nevím, ze které strany mám začít jíst,“ směje se odborník.

Páchnoucí candát

Druhým objednaným jídlem je candát se staročeskou omáčkou. Ryba je dost cítit. „To není dobře. Candát je jemný. Nesmí páchnout rybinou,” upozorňuje šéfkuchař.

První půlka candáta má divnou chuť. Zápach druhé nepřerazí ani staročeská omáčka. Rimpler se přesto odhodlá ochutnat. S nedůvěrou očichává malé sousto a pak ho opatrně vkládá do úst. „Nejezte to!“ varuje důrazně před zkaženým jídlem.

Obsluha se omlouvá s ujištěním, že tento chod je na účet podniku. „Kuchař musí poznat zkaženou rybu, i kdyby měl pořádnou rýmu. Vůbec se nesmí dostat na talíř,“ mračí se Rimpler.

Ani originální servírování a jemný bramborový salát podle něj tento prohřešek nenapraví. „Je to škoda. Ze začátku se Švábka zdála být téměř bezchybná. Pokud doladí detaily, jednou možná bude,“ uzavírá šéfkuchař.