Další díly seriálu Jihomoravané, kteří dobyli svět naleznete ZDE

V osmašedesáti letech se stal prvním prezidentem Československa. Byl také zámečníkem, kovářem či vychovatelem v rodině policejního úředníka. Za svůj život stihl být i profesorem, filozofem a politikem. Tomáš Garrigue Masaryk je podle historiků osobností s jednoznačným mravním a humanitním odkazem v dějinách českého národa. Hodonínskému rodákovi Masarykovi patří další díl pravidelného seriálu Deníku Rovnost Jihomoravané, kteří dobyli svět. K politickému vrcholu měl složitou cestu. Pocházel z chudé rodiny kočího na císařském statku Josefa Masaryka. Narodil se 7. března 1850 v Hodoníně. Měl komplikované dětství, protože rodina se často stěhovala.

Školní léta, šest let, prožil Masaryk v Čejkovicích na Hodonínsku. V domku, kde tenkrát rodina Masaryků žila, je teď muzeum – Masarykův domeček. „Během komunistického režimu domek chátral a místní sportovní oddíly v něm měly sklad. Opravit se jej podařilo hned po revoluci, otevírali jsme už na jaře 1990,“ popsal vznik malého muzea jeho správce Radimír Pazderka.

Život v Čejkovicích Masaryka hodně ovlivnil. Seznámil se tam s kaplanem Františkem Satorou, který v něm objevil talent a nadání ke studiu. Půjčoval mu knížky, učil ho latinsky a naučil ho hrát na housle. Po jeho přímluvě u rodičů se také Masaryk dostal na studia. Nejdříve se učil umělecké zámečnictví ve Vídni. Poté, co mu jiný učeň ukradl knížky, se vrátil domů. „Byl totiž mezi nimi i jeho oblíbený atlas, ve kterém cestoval prstem po mapě,“ upozornil na zajímavý moment historik Václav Lukšík.

V Čejči na Hodonínsku, kam se mezitím Masarykovi přestěhovali, se učil kovářem. V roce 1865 ho přijali na Německé gymnázium v Brně a současně působil jako vychovatel v rodině policejního úředníka. Na studiích podporoval penězi i bratra.

Když se odmítl zúčastnit povinné školní zpovědi, tak ho z gymnázia vyloučili. Ve Vídni začal studovat Akademické gymnázium. V roce 1872 se přihlásil na Vídeňskou filozofickou fakultu. O čtyři roky později studia ukončil a začal cestovat po Evropě. Strávil rok v Německu na univerzitě v Lipsku a tam v červnu 1877 poprvé spatřil budoucí manželku Charlottu Garrigueovou, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku.

V srpnu téhož roku se zasnoubili a 15. března 1878 se s ní oženil. Ve stejné době představil Masaryk práci zabývající se problémem sebevražd. Její knižní vydání o tři roky později vyvolalo mezi lidmi i odborníky velký ohlas.

V květnu 1879 se manželům Masarykovým narodila první dcera Alice a o rok později syn Herbert. Syn Jan Masaryk přišel na svět až v roce 1886 v Praze. Masarykovi měli později ještě tři děti – Eleonoru, Olgu a Hanu. Eleonora a Hana zemřely po prvním roce života. Také první syn Herbert, který byl nadaný malíř, zemřel v necelých pětatřiceti letech na tyfus. Masarykovy děti uměly cizí jazyky, každé hrálo na nějaký hudební nástroj a všechny sportovaly. Syn Jan se stal v prvních československých vládách velvyslancem v Londýně a ministrem zahraničních věcí. Alice byla jednou z prvních vysokoškolsky vzdělaných žen v Čechách. Založila Československý červený kříž a po smrti matky Charlotty vykonávala po otcově boku roli první dámy.

Učil jinak než druzí

Už čtyři roky před narozením syna Jana učil Masaryk na Pražské univerzitě. „Jeho způsob výuky se hodně lišil od ostatních vyučujících. Navíc v roce 1883 založil vědecký časopis Athenaeum a zpochybnil v něm pravost nejstarších česky psaných písemných památek z doby středověku, Rukopisů zelenohorského a královédvorského. Když tento názor přerostl v celonárodní aféru a nepravost rukopisů byla prokázaná, přivedly tyto události Masaryka k politice,“ tvrdí Lukšík.

V roce 1891 vstoupil do Říšského sněmu s mandátem za mladočechy. O dva roky později sněm opustil a věnoval se práci na univerzitě, kde byl jmenovaný profesorem. V roce 1899 Masaryk vystoupil proti antisemitské kampani v souvislosti s takzvanou „hilsneriádou“. Šlo o proces proti Leopoldu Hilsnerovi, obviněnému z rituální vraždy Anežky Hrůzové ve vesnici Polná u Jihlavy. Masaryk prosadil revizi procesu, ale současně se stal terčem protižidovské kampaně.

V této napjaté době založil Českou stranu lidovou, která se o pět let později stala Českou stranou pokrokovou. Roku 1907 se vrátil do Vídeňského parlamentu, kde setrval až do roku 1914. „Mezitím Masaryk dvakrát navštívil Ameriku. Na univerzitě v Chicagu přednášel o české literatuře a historii, na sjezdu náboženských liberálů v Bostonu o náboženství v Rakousku. Při své cestě navštívil také mnoho českých krajanů v řadě amerických měst,“ popisuje jeho cesty Lukšík.

To už Masaryk ostře kritizoval zahraniční politiku Rakouska-Uherska. Po vypuknutí první světové války se rozhodl emigrovat a pracovat na straně západních dohodových států Francie a Velké Británie pro osamostatnění Čechů a Slováků.

V roce 1918 přijel Masaryk do Spojených států amerických a poté, co Francie a Anglie uznaly Československou národní radu za československou vládu, učinila totéž vláda americká.

„Kdyby nebylo Masaryka, nevzniklo by ani samostatné Československo. Jím vedené zahraniční akce během první světové války a jejich brilantní zakončení ve Spojených státech amerických v říjnu 1918 byly důvodem, proč americký prezident Wilson odmítl rakouské snahy o separátní mírové vyjednávání a vyzval Rakousko-Uhersko, aby respektovalo vůli národů svobodně si zvolit politickou budoucnost,“ upozorňuje Lukšík.

Samostatnost československého národa byla vyhlášená ve Washingtonské deklaraci a stát vznikl 28. října 1918. Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prezidentem samostatné Československé republiky. Měl před sebou těžký úkol, udělat z trosek staré monarchie prosperující stát. Velice na něho dolehla smrt milované manželky Charlotty, která zemřela 13. srpna 1923.
Vítali ho s úctou

Rok 1923 byl ale také Masarykovým politickým triumfem. V říjnu se vydal na zahraniční cesty po Evropě a všude ho přijali s úctou. Jako špičkového politika, skvělého člověka a prezidenta nejspořádanějšího státu střední Evropy. „Československá republika měla silnou měnu, vyrovnané prosperující hospodářství a patřila mezi dvacet nejvyspělejších států světa,“ říká Lukšík.

I přesto se v Československu objevovala hesla „Ne Masaryk, ale Lenin“. Přes sílící vliv komunistů byl Masaryk zvolen prezidentem i v letech 1920 a 1927. V roce 1934 kandidoval do úřadu naposledy a jeho protikandidátem byl komunisty dosazený Klement Gottwald.
Masaryk volby opět vyhrál, ale jeho zdravotní stav ho přinutil v prosinci příštího roku abdikovat. „Jedním z důvodů abdikace bylo i jeho nepochopení něčeho tak zvráceného, jako byly nastupující totalitní diktatury v Evropě,“ dodává Lukšík.

Po opuštění úřadu trávil Masaryk poslední roky života v Lánech. Nepřestával se zajímat o veřejné dění, nejvíc ho trápil nástup Hitlera k moci. Nechal si předčítat knihy a často vyjížděl do okolí a navštěvoval hrob manželky. V noci na 2. září 1937 ho postihl poslední záchvat a 14. září 1937 zemřel. Státní pohřeb 21. září byl velkou smuteční manifestací lidu první republiky.

Říkával svému synovi, že je vul

Jižní Morava – Cítil s pronásledovanými a slabšími, zastával se menšin. Tak Tomáše Garriguea Masaryka vykresluje Jan Herben v knize nazvané Chudý chlapec, který se proslavil.

Tento rys je podle životopisce v povaze Masaryka jako chlapce školních let velmi zajímavý pro jeho budoucnost. I v pozdějších letech, kdy působil jako politik a prezident, pro něho nebyly otázky a problémy národnostních menšin tabu.

„Tomáš se poněkud lišil od chlapců z Čejkovic, kde vyrůstal a chodil do školy. Tomášův otec byl Slovák z Uher, kde bylo slovenské nářečí jiné než čejkovické. Masarykův otec nevyslovoval správně písmeno ř a říkal například dívaj sa místo čejkovického dívej se. Vliv otcovy slovenštiny se v rodině udržoval a otcovskou slovenštinou mluvili také jeho synové,“ upozorňuje Herben.

Když se stala součástí Čejkovic osada Poddvorov, kde lidé mluvili také bez písmene ř a říkali slůvko sa, docházelo mezi čejkovickými a poddvorovskými dětmi k posměšnému pokřikování a rvačkám. „Už tenkrát ale držel školák Tomáš Masaryk s Poddvorovany, s „nepřítelem“. Jen proto, že Poddvorovští byli pronásledovanou menšinou a že mu jich bylo líto,“ dodává autor knihy.

Otcovu slovenštinu a zkracování dlouhých slabik ve slovech používal Tomáš Masaryk po celý život. I když jen v soukromí. Potvrzuje to Jaromír Sedlář z Prahy, jehož otec chodil se synem Tomáše Garriguea Masaryka Janem Masarykem do obecní pětitřídky v Praze u svatého Mikuláše.
„Podle vyprávění se můj otec s budoucím prezidentem Masarykem několikrát setkal. Otec a Jan Masaryk spolu párkrát psali domácí úkoly. Často nám vyprávěl i jednu humornou historku. Když si Jan nebyl schopný vybavit odpovědi na některé školní otázky, říkával mu jeho otec Tomáš, že je vul. Krátce, bez kroužku,“ vzpomíná na vyprávění svého otce a na Masarykovu slovenštinu Sedlář.

Marie Janíková provádí návštěvníky expozicí Masarykova muzea v Hodoníně a říká: Máme i klavír paní prezidentové

Hodonín /ROZHOVOR/ – Jméno prvního československého prezidenta Tomáše Garrique Masaryka nesou ulice, nábřeží i školy. V jeho rodném městě je po něm pojmenované náměstí, naučná stezka i muzeum. „Stálá expozice muzea je nazvaná Cesta Masarykovým životem,“ říká průvodkyně z muzea Marie Janíková.

Co se návštěvníci muzea o Masarykovi dozvědí?
Expozice je provede všemi místy jeho života. Od narození v Hodoníně až po úmrtí na zámku v Lánech. Ukazuje jeho dětství, studentský, politický i vědní život. Máme tady rodinnou i prezidentskou místnost, připomínáme jeho nástup do úřadu i první československou vládu. K vidění jsou také upomínkové předměty, které věnovali lidé.

Jaké jsou nejzajímavější exponáty výstavy?
Většina vystavených předmětů jsou kopie. Proto za nejzajímavější považuji například originál klobouku říšského poslance, který měli poslanci na hlavách, když se jednání v parlamentu účastnil císař, nebo originál bible, kterou Masaryk věnoval svému synovi Janovi. Mezi zajímavé exponáty patří i klavír jeho ženy Charlotty. Na něj paní prezidentová skutečně hrála.

V Hodoníně stojí i Masarykova socha. Její umístění ale nebylo některým režimům po chuti.
Socha byla čtyřikrát slavnostně odhalovaná. Poprvé v roce 1931. Třikrát ale musela z náměstí 17. listopadu nedaleko hodonínského nádraží zmizet.

Proč?
Poprvé to bylo za druhé světové války v roce 1940. Po válce se na své místo vrátila, ale podruhé zmizela v roce 1961. Na náměstí se Masaryk vrátil znovu v roce 1968, aby byl v roce 1977 opět odstraněn. V době vlády komunistů ji nahradil reliéf s legionáři. Naposledy ji slavnostně odhalil prezident Václav Havel v roce 1990.

Vážení čtenáři, seriál Jihomoravané, kteří dobyli svět najdete také v tištěné podobě každé pondělí v Brněnském deníku Rovnost