Královopolská restaurace Nebeský mlýn byla ještě před několika lety docela obyčejná hospoda. Teď je z ní vyhlášený podnik, který s oblibou vyhledávají brněnští gurmáni. Víkendová návštěva Nebeského mlýna ukázala, že jeho pověst nelže. Jen škoda, že dobrý dojem z výtečných hlavních chodů může trochu pokazit pomalejší obsluha či nepovedený moučník.

„Byla jsem tady s manželem asi před sedmi lety, a tehdy to bylo hodně špatné. Po letech jsme sem ale zavítali znovu a byli jsme hrozně překvapení, jak se to změnilo. Rozhodně k lepšímu,“ říká autorka dvanácti originálních kuchařek a vítězka nejprestižnější mezinárodní soutěže Gourmand Cookbook Award Lenka Požárová.

Ze svých dřívějších návštěv si pamatuje výbornou kyselačku s bramborovou plackou, která prý bohatě vystačí i jako hlavní jídlo. Kvůli polednímu vedru si na ni však tentokrát nechává zajít chuť a vybírá z jídelního lístku něco lehčího. „Když si v něm listuji, vždycky na něco dostanu chuť. Mají tady hodně staročeských jídel,“ poznamenává Požárová. Výhodou „nebeského“ lístku je také to, že si v něm host může vybrat z opravdu obsáhlé, šestistranné nabídky vín.

„Na to, v jak kvalitní jsme restauraci, ale nevypadá jídelní lístek moc hezky,“ soudí kuchařka o svazku potištěných papírů zasunutých do igelitu. Po objednávce nastává dlouhé čekání. Přestože je v nedělním poledni restaurace poloprázdná, kuchaři trvá příprava nepříliš pracných hlavních chodů tři čtvrtě hodiny.

Jako u babičky

Minuty o hladu mohou hosté vyplnit třeba obdivováním interiéru, kterému vévodí velké mlýnské kolo. To doplňuje krb a pytle s moukou. „Člověk má pocit, že je na venkově u babičky,“ usmívá se Požárová. Když už se čekání na jídlo blíží ke konci, obsluha se prohřeší proti etiketě. Talíře přináší oběma strávníkům i přesto, že je jeden z nich zrovna na toaletě. Alespoň se však omlouvá za dlouhou čekací dobu.

U hlavního jídla upoutá hned na první pohled ovocno-zeleninová obloha. „Je rozhodně nápaditější, než bývá zvykem. Zelenina je pěkně nakrájená, dokonce je tady i jahoda a hroznové víno,“ chválí kuchaře „zapálená kuchařka“, jak Požárová říká sobě i svým originálním knížkám. Pstruh Marian se zeleninovou omáčkou a žampiony je bezchybný. Maso je jemné, šťavnaté a dobře osolené. „V omáčce je navíc skvělý lilek. Ne všude ho umí udělat tak dobře jako tady. Musím uznat, že mě místní kuchař inspiroval,“ hodnotí autorka kuchařských knih.

Bramborová kaše je sice řidší, než by měla být, ale dojem z jídla je přesto perfektní. Stejně jako z druhého pokrmu – vepřové panenky s brokolicí a sýrem. Skvěle okořeněný kus masa navíc kuchař skutečně zapletl – dle názvu z jídelního lístku – jako děveččin cop.

Sladké zklamání

Po desetiminutovém čekání na odnesení prázdných talířů přichází na řadu výběr dezertů. Ty obsluha na rozdíl od hlavních chodů přináší zakrátko, ale prvotní nadšení z vynikajícího gurmánského zážitku rázem opadne. Oříškové suflé sice vypadá i chutná znamenitě, ale bramborové placky s mákem a povidlím stojí „za starou bačkoru“.

Jsou totiž přibližně stejně tvrdé a nedají se ukrojit dokonce ani steakovým nožem vypůjčeným od vedlejšího stolu. „Jsou buď staré, nebo ze špatného těsta. Je to škoda,“ hodnotí Požárová tentokrát nepříliš sladkou tečku. Přesto na Nebeský mlýn určitě nezanevře. Příjemných zážitků tam totiž na hosta čeká určitě víc než těch špatných.