VYBERTE SI REGION

Nejrychlejší Češka trénovala mezi šiškami

Brno/Bzenec - Sprinterka Erika Suchovská zůstala celou kariéru amatérkou. Přesto byla vicemistryní Evropy a mnohonásobnou šampiónkou republiky.

23.6.2008
SDÍLEJ:

Sprintérka Erika SuchovskáFoto: DENÍK/Ondřej Surý

Jediná setina vteřiny. Tak málo chybělo v roce 1996 sprinterce Erice Suchovské ke zlaté medaili na atletickém mistrovství Evropy. Pro atletku z ACP Brno, která téměř celou svou kariéru trénovala v amatérských podmínkách, však bylo i těsné druhé místo obrovským úspěchem. Příběhu nejrychlejší Češky devadesátých let se věnuje Deník Rovnost v dalším díle seriálu Patnáct minut slávy.

„První tretry jsem dostala, když mi bylo dvanáct let. Stály sto šedesát korun,“ vzpomíná dnes čtyřicetiletá Suchovská ve svém domku v Bzenci na Hodonínsku. Běžecké boty tehdy nahradily tenisky, ve kterých do té doby běhala s partou kamarádů po městečku a prováděla lumpárny.

„Byla jsem hodně zlobivé děcko. V okolí byli samí kluci a já jsem mezi ně zapadla. Od druhé do páté třídy jsem kouřila. Pak jsem si to srovnala v hlavě a začal mě táhnout sport,“ říká rodačka z Uherského Ostrohu. Začínala stolním tenisem, pak ji okouzlil volejbal. O atletice, ve které později slavila největší úspěchy, nechtěla ještě na gymnáziu ani slyšet.

„Nechtěla jsem ji dělat, protože je to sport, který bolí. Jen jsem občas závodila za školu. Když mi ale bylo osmnáct, zaběhla jsem bez tréninku na Poháru rozhlasu stovku za 12,4 vteřiny a ten výsledek si někde v novinách přečetl brněnský trenér Josef Sečkář. Vystopoval mě a pozval na závod,“ vypráví Suchovská. Hned první měření sil v dresu tehdejšího Geotestu Brno dopadlo skvěle. V závodě na šedesát metrů rovnou vyrovnala oddílový rekord a o její běžecké budoucnosti bylo rozhodnuto.

„Když má člověk vrozenou rychlost a nějaký talent, tak ho to chytne. Líbil se mi pocit rychlosti a měla jsem v sobě dravost a vůli něco dokázat. Oproti volejbalu jsem navíc mohla spoléhat jen sama na sebe,“ vysvětluje Suchovská změnu postoje. V roce 1986 její sprinterská kariéra začala a o tři roky později už brněnská atletka vládla tabulkám na mistrovství Československa 1989. Cílovou páskou proběhla první jak v závodě na sto metrů, tak i na dvoustovce. Přestože měla skvělou formu a patřila k československé špičce, v dobách bývalého režimu se do reprezentace nepodívala. Ne proto, že by o ni trenéři neměli zájem, ale kvůli vlastnímu přesvědčení.

„Nechtěla jsem se zapojovat do tehdejšího systému vrcholového sportu. Musely se tam brát nedovolené prostředky a tomu jsem se chtěla vyhnout. I trenér Sečkář mě před tím chtěl uchránit. Navíc byl v naší rodině vždy velký odpor ke komunistům,“ objasňuje.

V devadesátých letech už součástí reprezentace byla. Kromě toho získávala každý rok titul mistryně republiky alespoň v jednom ze závodů na sto, dvě stě nebo výjimečně i čtyři sta metrů. Ještě předtím, než přišel její největší sportovní úspěch, si však musela projít těžkou životní zkouškou. V roce 1993, v jejích pětadvaceti letech, jí totiž zahynul přítel.
„Zůstala jsem sama a bylo to těžké. Pak jsem se upnula na sport. Bylo to moje stéblo, po kterém jsem se vyhrabala z osobního průšvihu,“ vzpomíná Suchovská.

Ohromná vůle i větší tréninkové dávky ji už o rok později dovedly k devátému místu ve dvoustovce na mistrovství Evropy v Helsinkách a vítězství při první lize Evropského poháru ve Valencii na stejně dlouhé trati.

O vteřinu

Největší věhlas však na běžkyni s nepřehlédnutelnou blonďatou hřívou čekal až na halovém mistrovství Evropy ve Stockholmu v roce 1996. Do Švédska původně nejela s velkými ambicemi, ale nakonec ve finále závodu na dvě stě metrů šokovala časem 23,16 vteřin a stříbrnou medailí. Ta zlatá jí navíc unikla o pouhou jednu setinu vteřiny.

„Bylo to jako blesk z čistého nebe. Někdo po závodě propukne v hurónské štěstí, ale já jsem doběhla a byla jsem spíš pořádně vyvalená. A ještě víc z toho, že jsem mohla být i zlatá,“ říká Suchovská. K vynikajícímu umístění jí prý pomohla nejen skvělá forma, ale i dobrá dráha. O zlato jí zase podle jejích slov nejspíš připravilo lepší „zacílování“ Španělky Myersové. „Šla tam nadoraz a v cíli mi skoro spadla pod nohy. To asi byla ta setina,“ uvažuje žena, která do konce kariéry nebyla profesionální sportovkyní.

Nejdříve pracovala jako vychovatelka a od roku 1992 učila na lesnickém učilišti v Bzenci. Kolegové i žáci vždy patřili k jejím velkým fanouškům.„Když jsem se vrátila se stříbrnou medailí ze Stockholmu, šli proti mně kluci po chodbě a první co mi řekli, bylo: „Paní učitelko, tu setinu si ještě vyřídíme,“ směje se tělocvikářka a němčinářka. Proč měla kromě sportovní kariéry ještě učitelské zaměstnání a nevyužila možnosti přestoupit do profesionálního pražského Olympu? Prý proto, že být profesionálním sportovcem je nejistý džob. „Stačí jedno zranění a už hrozí vyhazov. S tím souvisí existenční problémy. Mě navíc nikdy netáhlo jít do Prahy,“ říká atletka.

Mnohonásobná mistryně republiky a stříbrná medailistka z mistrovství Evropy tak dobrovolně trénovala ve školních tělocvičnách nebo v bzeneckých lesích. „Pražáci si ze mě dělali srandu, že běhám po šiškách, a nechápali, jak můžu být tak rychlá, když netrénuji na tartanu. Já jsem ale byla se svými podmínkami spokojená,“ ujišťuje Suchovská.

Fámy o dopingu

Pár měsíců po úspěchu na mistrovství Evropy se začalo o brněnské běžkyni mluvit v médiích. Tentokrát však ne díky jejím výkonům, ale kvůli podezření z dopingu. Kontrolní vzorek Suchovské ze Stockholmu totiž vykazoval trochu odlišné hodnoty a Mezinárodní atletická federace se obrátila na Český atletický svaz, aby je mohla porovnat s jejími běžnými vzorky.

„Nejdřív to odvysílala slovenská televize a pak se toho chytli ostatní. Začaly se šířit fámy, média spekulovala o všem možném a já jsem přitom oficiálně vůbec o ničem nevěděla. Samozřejmě se ukázalo, že o žádný doping nešlo a televize se mi omluvila, ale myslím, že to vůči mně nebylo fér,“ soudí Suchovská. Tato zkušenost ji otrávila a ještě v roce 1996 uspíšila její rozhodnutí, že nepojede na letní olympiádu do Atlanty. Navíc tam měla startovat ve štafetě na 4 x 400 metrů a tu odmítala běhat v celé své kariéře. „Čtyřstovka mi nedělala dobře, můj organismus na ni prostě nebyl stavěný,“ tvrdí bývalá reprezentantka.

Někteří fanoušci atletiky si mohli myslet, že od té chvíle půjde její běžecká kariéra z kopce. Suchovská, která mezitím přestoupila z Brna do zlínského atletického družstva, je ale brzy přesvědčila o opaku. Hned v roce 1997 se například na halovém mistrovství světa v Paříži dostala do semifinále. Nejlepší odpověď přišla až o rok později. Po svalovém zranění běžela závod superligy Evropského poháru v ruském Petrohradě. A ve třiceti letech dokázala poprvé v životě pokořit na dvoustovce magickou hranici třiadvaceti vteřin. Vítězný výkon: 22,96 vteřiny.

„Sice tam byla zima jako v Rusku a navíc jsem dostala neoblíbenou osmou dráhu, ale vnitřně jsem se vyburcovala a dopadlo to skvěle,“ vzpomíná Suchovská. K osobnímu rekordu jí prý pomohl i zkamenělý trilobit, kterého našla před závodem na petrohradské pláži. Ten jí pak přinesl štěstí i na evropském šampionátu v Budapešti, kde skončila osmá, kouzlil i při kvalifikaci na mistrovství světa v japonském Maebaši.

„Tehdy jsem zaběhla potřebný limit 23,50 až na úplně posledním závodě a navíc na setinu přesně. To byl prostě mazácký čas,“ směje se Suchovská. Trilobit v Japonsku pro změnu pomohl ke světovému jedenáctému místu. Zkamenělý talisman teď občas nechává kolovat po třídě při hodinách přírodopisu. „Dětem někdy dávám potěžkat i jednu svou medaili z pravého stříbra. Aby věděli, že to není jen tak ledajaký plíšek, ale že má stříbro nějakou hmotnost,“ říká učitelka.

V roce 2001 si poprvé vyzkoušela, jaké je to být profesionálním sportovcem. Odešla z lesnického učiliště a stala se zaměstnankyní atletického oddílu TJ Liaz Jablonec nad Nisou. „Na stará sprinterská kolena jsem to zkusila jako profesionál. V dalších dvou letech už šla ale výkonnost dolů,“ říká běžkyně, která hned v prvním roce jabloneckého angažmá pokořila oddílový rekord v běhu na dvě stě metrů.

Zásadní rozhodnutí

V roce 2003 udělala zásadní rozhodnutí. Protože se už nechtěla dívat na to, jak ji poráží soupeřky, které by ještě před pár lety byly v cíli deset metrů za ní, ukončila kariéru. „V létě jsem se jednou večer dívala na televizi a zrovna říkali, že v ten den přestali vyrábět Volkswageny brouky. Tak jsem si řekla, že skončím také,“ popisuje Suchovská originální konec kariéry.

Opět proto začala učit, nejdříve na základní škole ve Strážnici, později na bzenecké základce. Místo toho, aby si užívala „sprinterského důchodu“, se však musela vypořádat s další nepřízní osudu. Nejdříve těžce onemocněla a musela podstoupit sérii ozařování, pak se po desetileté známosti rozešla s přítelem a ke všemu jí zemřel otec.

Díky svému nezdolnému elánu, který by jí mohly závidět i začínající sportovkyně, se dokázala se vším vyrovnat. Našla nového přítele, dostavěla domek v Bzenci a dokonce se letos vrhla na maratón. Společně s kolegyní ze školního kabinetu se rozhodly podpořit výstavbu misijní stanice v africké Tanzánii. „Oslovila nás rodačka z Bzence, jestli bychom jí ten projekt nepomohli zmedializovat tím, že uběhneme pražský maratón,“ vysvětluje Suchovská.

Autor: Petr Škarda

23.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kvůli sladkostem za 350 korun vyhrožoval nožem v pekárně

Brno – Svérázně si opatřil mikulášskou nadílku mladík v brněnské ulici Cejl. Minulý čtvrtek před sedmou hodinou večer přišel do pekárny. „Mluvil se slabým romským přízvukem a chtěl bonboniéry, kávu a čokolády," uvedla k případu až o týden později policejní mluvčí Andrea Cejnková. Když měl zaplatit, na obsluhu vytáhl nůž a s nákupem za tři sta padesát korun utekl.

Kometa hledá jednodušší cestu, na ledě omezí i žabičky. Zábranský nazul brusle

Brno – Na trénincích hokejové Komety v posledních dnech přibyl jeden hlas navíc. Ne, nejedná se o novou posilu. Na své svěřence dohlížel přímo na ledě i majitel klubu a zároveň hlavní kouč Libor Zábranský, který dosud přípravu nechával na svých asistentech. „Je to persona a ví, kdy má vstoupit do kabiny a na led," oceňuje přínos hlavního muže Komety asistent Kamil Pokorný.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: dívka je stále ve vážném stavu, žáci prý spěchali do školy

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies