VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Němci chtěli Kadaňkovu helmu za pár korun

Brno /KDYŽ TADY ZÁŘIL/ - Bouřící peřeje, složité protivodné branky a eskymácké obraty. I v těch nejzáludnějších nástrahách vodního slalomu si liboval kanoista František Kadaňka. Spolu s Antonínem Brabcem v šedesátých a sedmdesátých letech krotil divoký živel v kategorii C2.

16.12.2010
SDÍLEJ:

František Kadaňka (vepředu) s Antonínem Brabcem v kategorii C2.Foto: Archiv F. Kadaňky

Další díly seriálu
Když tady zářil
najdete ZDE

Duo jihomoravských závodníků vylovilo z přírodních i umělých kanálů dohromady dvanáct medailí ze světových šampionátů. „Jezdit dvojice je jako manželství. Někdy jsme se pohádali, ale nikdy ne do extrému. Veslem po hlavě nikdo nedostal. S Tondou jsme vyrostli v jedné ulici a v jedné loděnici. Dobře jsme se doplňovali,“ vypráví o parťákovi Kadaňka.

Vodní manželství oběma kanoistům fungovalo náramně. Vždyť slalomářský a sjezdařský um katapultoval Kadaňku s Brabcem v roce 1972 až na letní olympijské hry do Mnichova. „Zažili jsme na olympiádě umělý kanál, který nám nesedl. Trénovali jsme na něm jen třikrát před závodem. Západní Němci se na kanále ubytovali a jezdili každý den několik týdnů. Východní Němci si zase postavili repliku tratě,“ povídá o vrcholu kariéry, na kterém si reprezentanti vyjeli desátou příčku.

Čechoslováci v Mnichově mysleli výš. Vždyť o rok dříve na světovém šampionátu v Itálii vybojovali bronz ve slalomu a stříbro ve sjezdu. „Umělý kanál nám chystal šílené situace. Hladina se třeba ve víru o metr propadla a voda s lodí práskla do betonového břehu. Vždycky jsem sahal po zlatu a sedmkrát jsem skončil druhý a třetí. S přírodní vodou jsme byli holt sehranější,“ krčí rameny šestašedesátiletý kanoista.

Německá olympiáda nachystala světu kromě sportovních výkonů i jednu negativní epizodu. Palestinská organizace Černé září Hry potřísnila krví. Teroristé zastřelili jedenáct izraelských reprezentantů. „Na to nejde zapomenout. Odjeli jsme z vesnice den předtím, protože naše soutěže byly na programu dost brzy. Ta hrůza se stala na hotelu patro nad námi, takže možná lezli přes naše balkony. Chtěli se ukázat celému světu, což se jim teda povedlo,“ pokyvuje hlavou.

Přezdívka po mandelinkách

Úspěšná kariéra Kadaňky a Brabce ovšem nabídla hromadu příjemnějších historek. „Začínali jsme v Dynamu Dolní Kounice. Oddíl měl zkratku DDK, kterou jsme nosili na tričkách. Lidi nám hned říkali DDT, což byl chemický přípravek proti mandelinkám,“ směje se.

V jihomoravském městě v údolí řeky Jihlavy budoucí hvězdy s kanoistikou začínaly. „Na řece byl jez, ve kterém se udělala díra. Pod ní se motalo mezi brankami a kameny. Už v roce 1961 jsme v Kounicích jeli dorostenecké mistrovství Československa,“ popisuje závodník, který o šest let později odešel do Dukly Bechyně na řeku Lužnici. V barvách vojenského klubu společně s Brabcem zářili nejjasněji. „Jezdili jsme pod Vírskou přehradou, v Brně pod přehradou a za výstavištěm. V Dukle potom hlavně na Lipně a na mlýnském náhonu V Brandýse nad Labem. Vytvořili jsme dobrou partu a dodnes se často scházíme,“ pokračuje ve vyprávění.

Když se kvůli studijním povinnostem dvojice na pět let rozešla, jezdili oba talentovaní závodníci singlové disciplíny. O dva roky mladší Brabec se věnoval kajaku, Kadaňka dokonce vyválčil v roce 1969 dvě stříbra ze světového šampionátu na kanoi v kategorii C1. „Na mezinárodních soutěžích se jezdil slalom a sjezd. Výborný sjezd u nás stál na Labi pod Špindlerovým Mlýnem. Dnes už rychlá disciplína není v olympijském programu, i když se jezdí pořád. Slalom tam zůstal a proto je hodně na očích,“ vysvětluje.

Když se oba borci opět sešli v jedné lodi, kdekdo tušil, že je čeká zajímavá budoucnost. „Já seděl na háčku. Jsem větší a mám delší ruce. Háček roztáhne loď jako motor a zadák musí kočírovat směr a dostat loď, kde je třeba,“ říká majitel sedmi světových medailí.

Kdyby vodák vyjel do rozbouřených peřejí ve stejném vybavení jako před padesáti lety, měli by ho lidé za blázna. Bezpečnostní helmy a vesty kanoisté nenosí odjakživa. „Pamatuju si na mistrovství republiky na Lipně v roce 1962. Bezpečnostní výbava byla poprvé povinná. Někteří kluci nic neměli, takže si pod trička cpali nafouknutý prezervativ a chomáče trávy. Potom z dálky vypadali připravení ke startu,“ culí se vodácký matador.

Hitem byly přilby

Čechoslováci do kanoistiky přinesli i jeden bezpečnostní hit. „Na hlavu jsme brali prvně cyklistické a později hokejové přilby. Ty staré vachrlaté pro hokejisty stály dvaačtyřicet korun. Třeba v Německu nic takového neměli a na závodech je od nás kluci chtěli kupovat,“ líčí bývalý slalomář a sjezdař.

Od Brabcových a Kadaňkových dob se vedle ochranných prvků k nepoznání změnily i lodě. „Naše byly dlouhé a vysoké. Ty první vážily třicet kilo, takže jsme se šíleně netahali. Dnes mají závodníci malé a útlé lodě. Sedí blízko sebe a špičky jsou nízko, takže se branky dají podjíždět. Jezdili jsme tehdy víc technicky, dnes závodníci pilují spíš sílu a fyzičku,“ přemítá a ukazuje na sadu fotografií před sebou.

Kromě historek z vody Kadaňka hýří i úsměvnými příhodami z cest. „Jako kluci jsme jezdili na náklaďáku s loděmi na dřevěné konstrukci. Lehli jsme si na korbu a zakryli se plachtou, aby nás nestavěla policie. Bylo nás tam nacpaných hrozně moc. Později v autobusech jsme si v pohodlí lebedili,“ směje se.

Díky kanoistice parta z Dukly Bechyně procestovala snad všechny kouty starého kontinentu a lodě prohnala nespočtem kubíků evropských řek. „Jednou ve Švýcarsku jsme se trmáceli po cestě plné serpentin a v každé točce odpojovali vlek s loďmi. Autobus pak na návěs za točkou zase nacouval. Jeli jsme půl dne a vytvořila se za námi dvacetikilometrová kolona. Policie nás na konci šíleně seřvala, že je to cesta jen pro osobní auta,“ rozkládá rukama.

Švýcarská mise přinesla autobusu vodáků kromě klikaté silnice ještě jednu šlamastiku. „Dojeli jsme do vesnice, kde se pod gotický oblouk vlek nevešel. Nakláněli jsme ho, vypustili pneumatiky a pořád se mu tam nechtělo. Nakonec jsme sundali kola a projeli po discích,“ vzpomíná na nemilou lapálii.

Skoro neuvěřitelné příběhy zapsaly reprezentantům do paměti přejezdy skrz československé hranice do Rakouska. „Jezdili jsme na Dolní Dvořiště, kde vždycky číhal nepříjemný celník. Jednou nás nechal čtyři hodiny nakládat a vykládat kamion, aby ho prošacoval. O nějaký čas později jsme jeli přes Folmavu, že se mu vyhneme. Co čert nechtěl, byl tam zase. Snad nás sledoval,“ cukají Kadaňkovi s odstupem času koutky.

Komunisté kanoistům nedali pokoj ani po příjezdu z velké akce. V kontrolách se vyžívali hlavně kontrarozvědčíci. „Šacovali nám pytel mokrých hader ze závodů. Na dně jsme pašovali nějaké oblečení ze Západu. Jenže vak po třech dnech šíleně smrděl a policajt mávl rukou a poslal nás raději pryč. Jednou mi taky kontráš po prohlídce podával nějaké peníze, abych mu venku koupil rifle pro kluka. Byly to někdy paradoxy,“ dodává.

Poslední velkou medaili si Kadaňka s Brabcem vysloužili v roce 1975. Z makedon­ského Skopje si dovezli bronz. O rok později úspěšnou kariéru ukončili. „V Dukle propukla žloutenka. Já ji měl jako dítě, ale Tonda to odskákal a doktoři mu doporučili skončit,“ uzavírá závodnickou etapu.

Slavný sportovec se vydal na dráhu trenéra, učil tělocvik a brannou výchovu a v osmdesátých letech měl na jižní Moravě na starosti metodiku sportovních tříd talentované mládeže. „Po revoluci systém přípravy skončil a já jsem začal znovu v Kounicích učit. Vydržel jsem až do důchodu,“ doplňuje Kadaňka.

František Kadaňka

Narozen: 8. října 1944 v Dolních Kounicích

Sport: Kanoistika

Disciplíny: C1 a C2 s Antonínem Brabcem

Klub: Dynamo Dolní Kounice (1956–1967), Dukla Bechyně (1968–1977), TVVS Dolní Kounice (1977)

Vzdělání: FTVS UK v Praze

Zaměstnání: Pedagog na základní škole v Dolních Kounicích

Největší úspěchy: 10. místo (OH 1972), 3× stříbro C2 (MS 1971, 1973 a 1975), 2 x stříbro ve slalomu a sjezdu C1 (MS 1969), 2 x bronz ve slalomu C2 (MS 1971 a 1975), 10 x mistr Československa

Zajímavost: Vnuci se nevěnují vodním sportům. Hrají závodně házenou v Karviné, stolní tenis ve Zlíně a hokej za brněnskou Kometu Úvoz

Autor: Marek Těšík

16.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
31

Příspěvek na roční šalinkartu se musí zdanit. Magistrát o povinnosti netušil

Restaurační zahrádka na dvoří Místodržitelského paláce na Moravském náměstí.
2 10

Zahrádky v historickém centru? Rozhodnutí Brna-středu uleví restauratérům

DOTYK.CZ

Většina úvěrových firem jsou predátoři. Exekucím čelilo 843 tisíc lidí

Lidé by si měli dávat pozor nejen na úvěrové společnosti, z nichž je predátorských či lichvářských přes devadesát procent, tvrdí tvůrci Mapy exekucí.

Zůstane v Kometě? Zvážím to, říká nadšený reprezentant Krejčík

Brno /ANKETA/ – Po roční pauze opět nejspíš zažije atmosféru hokejového mistrovství světa. Obránce Jakub Krejčík si o účast na květnovém šampionátu v Kolíně nad Rýnem a Paříži výrazně řekl výkony v Kometě, se kterou slavil extraligový titul a na pozvánku kouče Josefa Jandače do přípravy reprezentace kývl. „Neváhal jsem, to se neodmítá," usmívá se pětadvacetiletý bek.

Kašnu Parnas opět naplní voda. Po dvou letech

Brno – Symbol brněnského Zelného trhu, barokní kašnu Parnas, lidé v těchto dnech opět uvidí v plné kráse. Napuštěnou. Voda se do kašny vrátí po dvou letech.

Zbrojovka víc střílí góly, ale body jí chybí. Nadále proto bojuje o záchranu

Brno – Zlepšili, co se jim vytýkalo, jenže efekt se nedostavil. Při čtyřech bezbrankových remízách nedali ani gól, přesto fotbalisté Zbrojovky získali čtyři body. V posledních třech zápasech nejvyšší soutěže vstřelili pokaždé dvě branky, ale body brali jen tři. „Víc pilujeme koncovku, ale také góly dostáváme, takže je to zase na remízu," hlesl brněnský kapitán Pavel Zavadil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies