Pekárnu kdysi obývala i tlupa lovců mamutů

„Najednou vykoukl měsíc z mráčků a lovci spatřili medvěda. Málem by do něho byli vrazili. Medvěd pořád slídil čumákem u země a olizoval stopy krve. Teď uviděl před sebou oba muže. Pozdvihl se v celé své strašné velikosti a s tělem kupředu nachýleným a s otevřenou tlamou se na ně řítil.“ Drama, které prožívá putující tlupa v knize Lovci mamutů, umístil spisovatel Eduard Štorch do krajiny Moravského krasu. Skupina obývala i jeskyni Pekárna. Této národní přírodní památce je věnovaný další díl seriálu Deníku Rovnost Přírodní klenoty jižní Moravy.

Pekárna leží v jižní části Moravského krasu nad soutokem Říčky a Ochozského potoka. Pod téměř padesátimetrovou stěnou z vápence se nachází pět metrů vysoký a dvacet metrů široký vstup do jeskyně. Její odkaz na doby, kdy tam žili jeskynní lidé, odedávna přitahoval turisty, děti a také vědce. „Vzpomínám, že jako malý kluk jsem si k Pekárně chodil hrát s kamarády. Lezli jsme do jeskyně, běhali po lese. A představovali si, že lovíme divokou zvěř. Co jsme také měli dělat? V té době jsme žádné hračky neměli,“ vypráví Jaroslav Brzobohatý z nedaleké obce Mokrá-Horákov.

Teď k jeskyni nechodí. „Ta cesta je spíš pro mladší. Mně je přes sedmdesát a už bych si netroufl. Ani knihu o lovcích mamutů jsem od mládí nečetl,“ dodává důchodce.

Podle starosty Mokré-Horákova Aleše Ryšánka tvoří místní většinu turistů, kteří k jeskyni míří. „Učitelé s třídami tam pořádají naučné výlety. V okolí se procházejí starší lidé i rodiny s dětmi. Jaký je zájem turistů z Moravy nebo z celé republiky je těžko zmapovatelné. Turisté ale o Pekárně většinou vůbec nevědí a tak míří spíše do jiných částí krasu,“ říká Ryšánek.

Přilákat víc výletníků chce obec v létě, kdy do okolí umístí informační tabule, které na jeskyni upozorní. „Uvažujeme také o spolupráci se skauty. Mohli by v jeskyni udržovat pořádek nebo tam umístit odpadkové koše,“ dodává starosta.

Jeskyně získala název podle tvaru portálu, který připomíná pec na chleba. „Název nese od konce 19. století,“ uvádí amatérský jeskyňář Josef Pokorný. První zmínky o jeskyni podle něho pocházejí od syna líšeňského rolníka Martina Kříže. „Jeskyně, které měl téměř za humny, ho zřejmě zajímaly ještě za studií. A tak o prázdninách roku 1864, před odchodem na vysokou školu, ve svých výzkumech pokračoval. Mimo jiné také 18. srpna 1864 sestoupil v hornickém koši do Macochy,“ uvádí Pokorný.

Ve své práci Kříž jeskyni nenazýval Pekárna, ale Kostelíček. „V roce 1864 ho doprovázel hajný z Mokré, který mu vyprávěl, že v době napoleonských válek byly v jeskyni zakopané zlaté bohoslužebné nádoby z kostela v Pozořicích. A že se tam ukrývali obyvatelé mlýnů z údolí Říčky i s dobytkem,“ říká archeolog.

Kříže podle něho v jeskyni kopat nenapadlo. Po něm však přišla do Pekárny řada objevitelů. Florian Koudelka v jeskyni pátral mimo jiné s pozdějším zakladatelem Rovnosti Pankrácem Krkoškou. Našel například koňské zuby i první kamenné nástroje. „Později si, patrně v euforii z nálezu, dali mladí nadšenci nad vykopávkou čestné slovo, že o nálezu pomlčí a budou jej dále zkoumat sami,“ dodává Pokorný.

Rytiny na žebrech koní

O jeskyni se ale postupně dozvěděli další lidé, kteří se rozhodli tajemství Pekárny prozkoumat. Bádal v ní i otec moravské archeologie Jindřich Wankel.

Mezi nejhodnotnější nálezy však patří objevy rytin na žebrech koní. První nalezl v roce 1927 Karel Absolon, druhou až v roce 1963 archeolog Bohuslav Klíma starší.

V jeskyni navíc dodatečně vznikla i jedna falešná připomínka pravěku. „Někdo tam nakreslil imitaci pravěké kresby ze španělské jeskyně Altamira. I když je to pěkné dílo, jde o poškozování přírodního dědictví. Nakonec jsme se ale rozhodli, že malbu neodstraníme. A počkáme, až si s ní poradí čas,“ říká Leoš Štefka ze Správy chráněné krajinné oblasti Moravský kras.

Archeolog Klíma: Kresbu jsme odkryli v garáži

Brno - Jeskyni Pekárna na Brněnsku nejvíce proslavily pravěké nálezy rytin na žebrech koní, které tam zanechali lovci sobů. Výjev souboje bizonů objevil v roce 1927 Karel Absolon. Rytinu pasoucích se koní nalezl až v roce 1963 archeolog Bohuslav Klíma. „Pátrání po částech žebra bylo téměř detektivním příběhem,“ vzpomíná jeho syn Bohuslav Klíma mladší. Je archeolog a učí na brněnské pedagogické fakultě.

Bylo vám třináct let, když otec rytinu pasoucích se koní na koňském žebru objevil. Pamatujete si, jak nález prožíval?
K objevu došlo u nás doma v garáži. Otec často vozil z výzkumů nálezy v papírových sáčcích a krabicích domů. Společně jsme pak kamenné nástroje a kosti zbavovali hlíny, čistili kartáčky, sušili na novinách a připravovali k nakreslení. Při jedné takové očistě jsme na části koňského žebra narazili na rytinu. Otec byl nadšený. Věděl, že jde o další světově významný nález pravěkého umění. Zároveň ihned věděl, že žebro není kompletní.

Co jste pak udělali?
Začalo intenzivní pátrání v ostatních sáčcích. Nic dalšího jsme už nenašli. Otec znervózněl, ale záhy si uvědomil, že z Pekárny nedovezl všechno. Výzkum tam ještě pokračoval a v pracovní maringotce toho dost zůstalo. Hned druhý den se jelo směrem na Ochoz. Na místě jsme s obrovskou radostí našli zbylé dvě části žebra a dali dohromady kompletní obraz.

Brával vás otec na archeologické průzkumy pravidelně?
Trávil jsem s ním každou volnou chvilku. Obdivoval jsem jeho nádherné perokresby nálezů. Jezdil jsem s ním do terénu každé prázdniny. Postupně mě zasvěcoval do tajů archeologie, ale nijak na mě netlačil. O volných nedělích mě „bral na lov“. Nastartoval svou jawu a po dešti jsme občas vyrazili na sběry. Chodili jsme po polích, sbírali pazourky a soutěžili, kdo z nás bude úspěšnější. Přirozeně to ovlivnilo i mé rozhodnutí stát se archeologem.

Sám se zabýváte středověkou archeologií. Proč jste ji upřednostnil před pravěkou?
Vedle paleolitu se mi středověk vždy líbil. A hned ze začátku vysokoškolského studia mě otec nabádal, ať se věnuji vlastním a novým tématům. Moji učitelé mě pak pracovně uvedli do Mikulčic. Potom jsem v roce 1986 zahájil svůj dlouholetý výzkum ve znojemském Hradišti svatého Hypolita. (kž)

OBJEVY Z JESKYNĚ

Na koňském žebru jsou obrazy koní
V jeskyni Pekárna našli archeologové pozůstatky po takzvané magdalénské kultuře. Její členové byli lovci sobů a koňů. Nejvzácnější pozůstatky, které po sobě zanechali, jsou dvě koňská žebra s jemnými rytinami. „Na jednom z nich je zachycený souboj tří zubrů, na druhém čtyři pasoucí se koně,“ řekl Martin Oliva z ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. Obě díla se našla pouhých několik metrů od sebe.

Ženské plastice chybějí hlava a prsa
Dalším zajímavým pravěkým nálezem je plastika ženy. „Vyjadřuje, jak je v magdalénské kultuře obvyklé, boční pohled na ženské tělo se zdůrazněním zadku,“ uvedl Martin Oliva z ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. Hlava a prsa chybějí. Není ani jisté, že je plastika měla. Zajímavé je, že je vyřezaná z mamutího klu. „Protože mamuti už tehdy patřili k takzvaným vzpomínkovým zvířatům,“ dodal Oliva.

Umělec kreslili na koňskou čelist
Kromě kreseb na koňských žebrech objevili archeologové v jeskyni Pekárna i kresby na zlomcích tří lžícovitých předmětů. „Vyrobili je z dolních čelistí divokých koní. Jsou na nich vyryté podoby koní, antilopy a zubra. A doplňují je značky neznámého významu,“ vysvětlil Martin Oliva z ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. Naopak nástěnné umění v jeskyni chybí. Stejně jako v celé střední Evropě,“ řekl Oliva. (kž)