Kliknutím zvětšíteS pláty železa, které po vytepání chránily těla mužů v boji, pracovali nejprve všestranní kováři. Kvůli velké poptávce se přibližně ve třináctém století začali někteří z nich na výrobu zbrojí specializovat. A stali se platnéři. Historii platnéřského řemesla věnuje Deník Rovnost další díl pravidelného seriálu Řemesla jižní Moravy.
První zruční kováři se začali objevovat už na začátku doby železné. „Jakmile se totiž začalo k výrobě nástrojů využívat železo, bylo potřeba odborníků, kteří tomu materiálu rozuměli,“ vysvětlil Ondřej Merta z brněnského Technického muzea, který se věnuje technikám tavby a zpracování železa.
Tito dávní kováři si uměli poradit nejen s okováním koní a s výrobou zemědělského nářadí či nástrojů pro domácnost. Zvládali také výrobu zbraní a zbrojí. „Postupem času se někteří z nich specializovali a vznikala samostatná řemesla jako podkovář, nožíř, mečíř a také platnéř,“ upřesnila Petra Mertová z Technického muzea v Brně.
Platnéřských výrobků nebývalo zprvu mnoho. Kováři vyráběli většinou pouze přilby a puklice na štít, zatímco zbylé části těla chránila drátěná brnění nebo kůže. Plátových součástí zbroje však postupně přibývalo a začaly se vyrábět nejrůznější kryty ramen, loktů, kolen a rukavic.
„Nakonec se v sedmnáctém století dostali platnéři k výrobě celoplátové turnajové zbroje. Byla anatomicky tvarovaná a díky mnoha vlysům, pantům a zástrčkám pokrývala téměř celý povrch těla,“ vysvětlil Jan Šulák z šermířské skupiny Armagedon, která na svých vystoupeních v celé republice předvádí i umění platnéřů.
Ti k výrobě zbraní používali především měkkou ocel s nízkým obsahem uhlíku, se kterou se dobře pracovalo za tepla i za studena. „Materiál dodaný ve formě bochánků nebo hřiven musel platnéř vykovat do potřebného tvaru a velikosti, vytepat, začistit a nakonec snýtovat do potřebného tvaru,“ popisuje základní postup Šulák.
Platnéři své výrobky vyráběli v podobně vybavených dílnách jako kováři. Jejich základními nástroji byly také kovadliny a kladiva. „Druhy kladiv a nejrůznějších zdobidel kovu však mají platnéři specifické,“ doplnil brněnský mečíř a platnéř Pavel Skryja.
Dnes se tradičním způsobům výroby zbrojí podle historických pramenů věnují především umělečtí kováři. „Specialistů je však velmi málo,“ tvrdí Skryja, který kromě živnostenské licence na umělecké kovářství má také oprávnění jako profesionální mečíř.
Díky rostoucímu počtu nejrůznějších skupin historického šermu a milovníků rekonstrukcí bitev se najdou i lidé, kteří části zbrojí vyrábějí podomácku a po svém. „Na vystoupeních či rekonstrukcích bitev vypadají mé výrobky autenticky, takže svůj účel rozhodně splní,“ je přesvědčen platnéřnadšenec Josef Štěrba.
Platnéři? Machři, chválí nadšenec
Lipůvka - Co si neuděláš, to nemáš. Tak se dá zkráceně popsat cesta, kterou se k řemeslu dostal platnéřamatér Josef Štěrba z Lipůvky na Blanensku.V osmdesátých letech minulého století se stal členem skupiny historického šermu, která v Lipůvce začala působit. „Když jsme potřebovali nějakou výzbroj, museli jsme si ji udělat doma, protože jinde nebyla k dostání,“ vzpomíná sedmapadesátiletý muž, profesí hasič.
S výrobou zbrojí začínal tehdy doslova na koleni. Milovníci historického šermu a zbraní totiž tehdy měli jen minimum informací i nástrojů. „Vybavení jsme měli bídné, a navíc bylo těžké sehnat knihy, ze kterých bychom se poučili,“ líčí Štěrba.
Přesto se však helmy či štíty vyrábět naučil. „Za pravého platnéře se ovšem rozhodně nepovažuji, jsem jen amatér. Platnéři, kteří umí z kusu železa vyrobit zbroj, jsou jinačí machři,“ zdůrazňuje amatérský řemeslník, který se při práci nebrání ani svařování.
Výrobě přileb a částí zbrojí věnuje téměř každou volnou chvilku. O jeho výrobky je zájem především mezi různými šermířskými skupinami a milovníky historie, kteří si zbroj vyrobenou tradičním způsobem nemohou dovolit. „Zatímco ode mě koupí přilbu třeba za dva tisíce korun, u zkušeného platnéře zaplatí třeba desetinásobek,“ vysvětluje Štěrba.
Zákazníci za ním přitom chodí s nejrůznějšími nápady. „Nedávno mi například jeden přinesl obrázek přilby velký deset krát deset centimetrů a řekl, že přesně takovou chce vyrobit,“ popisuje nadšenec.
Autor náčrtku si ovšem pěkně vymýšlel. „Chtěl, aby přilba vypadala pěkně, takže tam namaloval spoustu pantů a ozdob. Jenže přilba vůbec neseděla na hlavě a mnohé detaily nefungovaly,“ líčí Štěrba.
Výroba podle obrázku se tak pro něj stala spíše hlavolamem. „Kdybych se tím měl živit, dopadlo by to špatně. Ale přemýšlet nad řešením a nakonec něco vyrobit, mě baví,“ uzavírá platnéřamatér.
Výroba brnění mi zabere měsíce
Brno /ROZHOVOR/ - Mečíř a umělecký kovář Pavel Skryja z Brna propadl kouzlu kovaných historických zbraní a zbrojí ve svých patnácti letech, kdy se začal věnovat historickému šermu. Už tehdy se zajímal o to, jakými technologiemi se zbraně a zbroje vyráběly ve středověku. „Metod a postupů, které se tehdy používaly, se držím i nyní,“ tvrdí umělec.
Jak dlouho vám trvá, než vyrobíte kompletní brnění?
Pracuji v dílně sám a taková zbroj mě zaměstná na několik měsíců. Nedávno jsem například vyráběl kopii tříčtvrteční tudorovské zbroje z roku 1580 a na té jsem pracoval skoro půl roku.
Za jakou cenu je pak možné od vás takovou zbroj koupit?
Například ta tudorovská stála sto třicet tisíc korun. Cena i délka výroby ovšem samozřejmě záleží na konkrétním typu zbroje a na její složitosti.
Ve zbrojích takové hodnoty šermířské skupiny svá představení zřejmě nepředvádějí. Komu tedy své výrobky prodáváte?
Kopie historických zbraní a zbrojí vyrábím především pro muzea a soukromé sběratele. Někteří z nich se mi třeba jednou za rok za dva ozvou, že si rádi nechají vyrobit nějaký další kousek. Jiní mě třeba doporučují svým přátelům.
Kde berete inspiraci a informace, jak má která zbroj vypadat?
Naštěstí existuje mnoho odborných knih. A mám také spoustu přátel mezi kastelány hradů a zámků, kam chodím obhlížet originály brnění. Výroba kopií historických originálů se totiž nedá ošidit. Je potřeba vědět, jak tehdy brnění fungovalo.
Jak se platnéřské řemeslo liší od běžného kovářského?
Základ je samozřejmě stejný, ale máme různé speciální nástroje a samozřejmě i postupy.
1
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
