VYBERTE SI REGION

Poslali si přes 150 dopisnic

Jedním z těch, kdo byli na bojiště povoláni, byl i mladý František Prát (nar. 15. 8. 1882 ve V. Pavlovicích), který se přiženil do Němčiček do domu č. 59 (dnes novostavba Jaroslava Suského ml.). V době narukování měl doma tři malé děti předškolního věku.

26.6.2014
SDÍLEJ:

Foto: z arhivu Jaroslava Slezáka

Z té doby se po něm zachovala korespondence ve formě dopisnic (malé karty), které si navzájem posílali manželé František a Kateřina, ale také bratr Kateřiny Štěpán Bystřický. Těch dopisnic je něco kolem 150! Mimořádné na tom je i to, že celých téměř sto let tuto památku na své předky opatrovaly rodiny Vendlova a Droběnova až do dnešní doby.

Z korespondence mezi Františkem a Kateřinou Prátovými a bratrem Kateřiny Štěpánem Bystřickým se dochovalo asi 150 dopisnic, ale jen 10 dopisů posílaných v uzavřené obálce. Tyto dopisy byly podávány u poštovních úřadů při vycházkách vojáků. Podle nařízení musela všechna další korespondence probíhat na předepsaných kartách pomocí vojenské pošty a Červeného kříže. Tato korespondence byla k odeslání podávána u vojenských úřadů, které také prováděly cenzuru.
Z uvedených sedmi dopisů vybíráme některé zajímavosti, jež blíže informují o situaci vojáků na frontě i o rodinách v zázemí.

1. dopis posílá 28. 3. 1915 František Kateřině a Štěpánovi
Zároveň vám sděluji, že jsem obdržel ten balík buchetjeden kusek masa uz., podbratka, dva kusy půllitru slivovice a slaninu. S tím sázením to udělejte tak, jak jsem pořádal, když jsem byl doma. Do Nové hory turkyň míchanou s řepou, více řepy. Na Lúčku to samé, ale tam přimýchejte mrkvi, na Příční turkyň a řepy, do Růženej brambory, na Zelnicu samů řepu kravsků, i kdybyste dostali semana řepy cukrovky, tak ji trochu přimýchejte. Napište jaká je pšenice v Přídankách, jaká jest jetelina, jak jste moc dřeva nakáceli, kolik fůrek ráhen, kolik otýpek … ženo, píšeš, abych se modlil, ale my zde nemáme moc času, večer člověk nemože, protože je tady tolik lidu pohromadě, když lehnu, tak spím, takže k modlitbám přijdu málokdy, někdy se modlím aji cestů, když mašírujem. Na orláb [dovolenou] se nedostanu, jenom ten kdo má nemocnou ženu nebo na pohřeb … Byli jsme očkovaní doprsu, tak jsme teď všichni marodi, každý chodí zkroucený, jak když má housera.


2. dopis je od Františka Práta manželce Kateřině a není datován. Byl odeslán z místa výcviku.
Nejdražší manželko, děti a Štěpáne!
…oznamuji Ti, že na to vysvědčení se v dnešní době nic nedá … kdybych byl starý voják, tak by to možná šlo. Dva Pavlovčáci tu již žádost mají, Hicl Josef a Horáček Josef … ale to nepomáhá. Kdyby tak bylo asi na padesát mír zemi … pojedeme do pole, snáď 15. dubna. Dostali jsme nový šaty, Pán Bůh ví, kdo nám je bude vyslíkat?
My sestavujem švarmlinie [Schwarmlinie = rojnice], to děláme v lese… to nás stojí v tuperajach [?] asi tři sta … na komando se všeci musíme rozběhnout, jeden od druhého na 5 kroků, rovno jak když natáhne šňůru, potom se markýruje [markieren = předstírat] jak ve válce. Každý se musí krýt za strom, pak střílíme naslepo, pak komanduje dopředu a na zavolání nýdr [nieder = dolů] všecko musí hned lehnout a střílet, a nebo utíká čupačky nebo se leze po břuchu … takže se naběháme dost, někdy zas s kvérem zacházet. Již dovedu všecko, ačkoli jsem z toho měl strachu. Když jsem ze začátku vzal kvér do ruky, tak se pode mnou nohy třásly. Máme zde komandátů Poláků, jsou to hodní lidi. Jenom tam byl z Rakvic kaprál Lukeš, to byl zrovna prase, ten mně a Šlancarovi hednou půl dne proháněl nohy, na to nezapomenu nikdy. Antonín Hicl se má dobře, všechno se mu vyváží jenom škvarkami, šarže se mají od něho dobře … Jsem tu už 36 dní, nám zde není kór nic smutno, když jdeme z execírky [Exerzitium = cvičení] , tak všichni zpíváme, pak si zajdem do hospody, dáme si vína a zpíváme až se hospoda třese. V neděli jsme fasovali 2 K 40 krej., tak jsme si zašli do hospody, a pak nás patrola vyhnala, ale nebylo za to zle. Dnes sem přišlo asi 200 rekrutů, podle nás jsou to samí Moravci.
Jak to s tou fotografií bude [Kateřina mu několikrát psala, aby jí poslal fotku] nevím, zde není fotografist, do města Rába [konečně víme, kde se František nachází] jest daleko.
Já jsem poslal kabát, boty, vestu, čepici, nůžky … odepiš, jestlis to již obdržela. Pošli maso huzení, sirový kousek slaniny, pár koblihů a půl litru slivovice.

3. dopis ze dne 28. 6. ?? adresuje Štěpán Bystřický sestře Kateřině.
… jsem chvála Pánu Bohu zdráv a vede se mi doposud tak průměrně, všechno marno, jsem zde na vojně … Psal jsem dom tři karty, ale nedostávám doposud žádnou odpověď. … jsme tady v barácích zahrazdění jak zvěř v oboře … od šaržů se doslýchám, že nás na požádání propustijů na žně. Tak tě sestro prosím, byť tak laskavá a žádej o mě neb mně kromě toho pošli žádost, abych se mohl hlásit dřív, než přijde čas … dnes odpoledne byla velice strašná bouřka, která nás zastala na egzecírkách, tak jsme mašírovali přes hodinu v tom největším lijáku, blískání a rachotu, tak jsem byl do niti mokrý … na Kchust [stravu] se mám velice dobře, každý den hovězí, někdy i vepřový, hrách, brambory, chléb. Peníze fasuju za týden 3 K 50 h. Střevíce jsem vyfasoval docela nový a šaty taky, jenže modrý a cvilichový [?] kalhoty plátěný, nepřál bych se vám v tom vidět, vypadám jak august [šašek]. Byl za mnou taky Franta Hrabec [zahynul pár týdnů před koncem války v itaském Montellu] a Martin Ovesný. Z kamarádů je zde Zemek z Bořetic, taky jsem byl s Blažejem Šedů od nás.

4. dopis poslal Kateřině František Prát, Feldjäger [myslivec] Nr. 14, Feldpost 63, nedatováno
… zárověň vám sděluji, že už jdem do pole, snad do Bukoviny. V pondělí jsem byl u svaté zpovědi, v úterý u přijímání. Všecko jsem od tebe obdržel, co jsi mi poslala. Za to vše Pán Bůh zaplať. Tatínek mně psali, že jestli chcu, že mně něco pošlů, oni mně pak poslali.
S Pánem Bohem, dej Pán Bůh, abysme se ve zdraví shledali. Píši to s třesoucíma se rukama o třetí hodině, o čtvrté už jedeme na štaci [stanici]. Nechal jsem se fotografovat, řekl jsem Popovskýmu z Bořetic, aby ti to poslal. .

5. dopis posílá 8. 8. 1915 Štěpán sestře Kateřině (jeho adresa: Telfs, K. K. Lanst halbplarsch, komp. 1/38 Tirol)
… tak jsem oslavil minulý smutný rok, ale ta doba byla přežalostná. Když jsem odcházel ze Znojma, byla to dojemná podívaná, každý zaplakat musel, když hudba spustila loučení. Při tom jsme dostali svaté požehnání. Tady přebýváme v deštěnej stodole, takže je nám v noci zima, ale zato s ve dne řádně zahřejeme, neb musíme vstávat o 4 hodinách a v pět hodin již mašírujem na ty ohromné kopce. Jaká je to chůze, když má člověk na zádech takovů těrchu, že je toho co nest po rovině, pak do kopca jak po střeše … tak idem dvě hodiny, že na nás neni hniti suchej. Pak na vrcholu egzecírujem, pak zas idem dolů úzkým chodníkem ve skalách, je to o život. Stěžujem si kamarádi jeden druhýmu, že to zde snad nevydržíme, ale přesto doufáme v Pána Boha, že to vezme nějaký převrat. … Mináš je obstojný, každý den polívka hovězí, maso a k tomu často bramborový guláš, ráno a večer černou kávu. Kdybych neměl při sobě pár krejcarů, tak by to na tej vojně bylo smutný, … takto ubíhá dne po dni, stále hůř a hůř. Mám ještě 14 zlatých … pošli mi asi 10 K telegraficky, neb by mně bylo bez peněz bledě.

6. dopis posílá 15. 8. ? Štěpám Bystřický sestře Kateřině.
… jsme tentokrát byli čtyři dni na marši [Marsch = pochod] … ten den jsme vyšli ve 3 hodiny ráno a stále mašírovali celkem 8 hodin, k temu málo chleba. Byl jsem rád, když mně dobří lidé darovali kousek chleba … to se nedá vypsat, co jsme tenkrát zkusili, byli jsme až na hranicích bavorských … ten den od rána jsme nic nedostali a večer mináš [společná strava vojáků] místo poledne, tak jsme pronocovali na horách, kolem nás byl taky sníh, tak jsme do rána nemohli zdržet zimou a k tomu ještě do rána pršelo, když jsme vstali v 7 hodin, tak se třásl každý jak prut, chleba jsme neměli a kávy pravou míru nedali. Též jsme dělali druhý den švarmlinie a museli jsme po kolena přes vodu … v neděli jsme byli v kostele, jenže kázání je německy. Taky tě prosím, milá sestro, kdybys byla tak laskavá a zaslala mně pár K. Pokud budu mět nějaký krejcar, tak nebudu mět stále bídu a hlad.

7. dopis posílá 28. 8. (16?) Štěpán Kateřině
Sděluji vám těmito řádky, že nastávají pro nás smutné časy, neb dnes se již všichni připravujeme do pole, neb 29./8. ráno se již budeme ubírat, kde nemohu vypsat … na nás si taky vzpomeňte a mši svatou obětujte, neb bych všechno obětoval, jen kdybych se s vámi mohl jedenkrát zaradovat. Zde jsem jak kdybych tady byl odjakživa, na všechno člověk zvykne, ze začátku to bylo hrozné, ale již si z toho nic nedělám. V kostele jsem byl 22 tého na mši, ale bylo mnoho mnoho oka slzavého.

8. dopis posílá 16. 7. 1918 František Kateřině, a to z nové adresy: F. P., Heimkehrlager [tábor pro navrátilce], Nr 402, Feldpost Nr 340, Komp. 18
Jak se v tvém lístku zmiňuješ, že by si za mnou přijela se švagrem Konečným, toho není třeba, poněvadž jest to hodně daleko, potom zajisté máš mnoho práce, a pak jaká by to byla zde návštěva, zkrátka je to nemožná věc. Vždyť se toho dočkáme, ubíhá to jako voda. Na druhý týden pojedu do Přemyšlu. Co zde děláme není mnoho, včera jsem kopčil brambory, jídla máme dosti, každý den utratím šest korun za chleba, stačí mně to až do konce. Také mi něco přebývá, dostávám. Taky jsem dostal třicet korun za dobu zajetí a ještě dostanu doplacený.

9. dopis nedatováno [asi rok 1916] , Kateřina píše Františkovi
… sdělujem ti, že jsme měli vojenskou prohlídku, měli jsme velice strach, u mě to bylo dobrý, ale u Václava Bra [bratra] proházeli všecko jak na hůře, tak ve chlívech a všady se dívali, nic nenašli, tak bylo dobře. Na práci nemám Turka [místní lidé říkali všem zajatcům z Balkánu, že jsou to Turci], museli do fabrik, tak odešel mně na začátku října, já jsem měla moc práce, včil mně oral Tomáš Prů., už mám pooraný aj na jaro a navožený hnůj aj ve vinohradě. Zrytých 60 greftů, měl jsem pěkný hrozny, bylo tam přes čtyři vědra, 50 zl. jsem utržila a dvě putny rozdala … nedělej si velký starosti, máme se stejně jako spíš, enom že tak draho nebylo a bylo všecko, včil není obleků a obuvi k dostání …

10. dopis píše Kateřina 18. 7. 1919 (u roku jde zřejmě o omyl, protože František Prát byl ze zajetí v Rusku propuštěn 1. 9. 1918)
Milý manželi! Ty se ptáš na zajatce, kteří jsou doma. Došli Hrozinkuj, Šeda Petr, Stávek, Hycl A., Čačík, Bystřický Jan, bratr A., a Jiří nepíše.
Ptáš se, jakou máme úrodu. Dosti dobrou a hriznů také dosti. Po neděli budem síct, nastanou žně. Nemusíš mít starost, že mám moc práce, to mám, ale letos je u mě Tomáš Průdkuj a zajatca mám od března. Proto jsem si ho vzala, že už tento rok tak nemožu pracovat jak spíš, já jsem se po tři roky moc nadělala. Cítím, že je na mě moc tej starosti a práce
K tomu ještě přidejme, že ty roky, o kterých Kateřina píše, byly asi pro naše obyvatele nejhoršími ve 20. století. Neustálý strach z rukování na frontu, časté policejní prohlídky, vojenské sepisování zbytků zásob v zemědělských usedlostech prováděné téměř každý měsíc. Navíc válečné roky byly také roky neúrody, a navíc neměl pole kdo pořádně obdělávat. Hmotná bída byla námi nepředstavitelná. Ještě horší situace naž na venkově, byla nouze ve městech, kde si lidé nemohli zlepšit situaci svými výpěstky. Na druhou stranu zemědělci museli většinu své produkce odvádět ve prospěch vojska. 

Němčičští muži byli povoláváni do války postupně od 1. srpna 1914. Celkem bylo idvedeno asi 100 mužů ve věku od 18 do 50 let. Protože v té době byly všechny rodiny závislé na zemědělském hospodářství, bylo velmi obtížné práce bez mužů zvládat.

Částečnou pomocí zemědělským rodinám byli uprchlíci a zajatci. V domě č. 170 žila jedna polská rodina, v č. 137 několik obyvatel z okolí Terstu, dále tu bylo 10 zajatců původem z Itálie a Makedonie, kteří bydleli společně v domě č. 25.

V uchované sbírce je nejméně těch dopisnic, které psala Kateřina. Je to pochopitelné, protože vojáci a zajatci asi neměli mnoho myšlenek a možností, aby si došlou poštu opatrovali.

Mnohé dopisnice obsahují pro svou malou plochu (14 cm x 9 cm) pouze pozdrav na začátku a pozdrav na konci. Mimo to se vejde většinou už jen jedna věta. Vojáci také nesměli psát nic, co by se týkalo jejich frontového pohybu a jiných vojenských akcí. Dopisnice byly cenzurovány a na většině z nich je i razítko zensuriert.

Také je tu jedna zajímavost. Téměř každý dopis a dopisnice začíná : P. B. J. K. Podívejme se, jak na ploše vypadá takový text, který napsal 21. 3. 1916 Štěpán Kateřině:

P.B.J.K. Drahá sestro i milé dítky! Přijmite můj nejsrd. pozdrav a mých pár řádků s milou též častou vzpomínkou na Vás přát. drazí. Já jsem chvála p. bohu zdráv též opětné všem přeji doufám že moje řádky Vás při úplném zdraví navštíví neb jinak nemohu potěšit, zároveň srd. děk. za malý balíček a jiné jsem dosud neobdržel snad také přijde. Buď Vám nápomocen všem pomáhající p. Bůh a posily ve všech útrapách. Zůstávám zbohem z fronty na celů rodinu a přátele smutnou vzpomínku z pole.
Pokud se slohu a pravopisu týká, musíme si uvědomit, že tehdejší děti chodily jen do obecné školy, a to ještě ponejvíce v těch částech roku, kdy je rodiče nepotřebovali při pomoci v hospodářství. Proto jsou v dalším textu mnohé dlouhé věty v dopisech rozděleny na menší části a mírně opraveny tak, aby jim dnešní čtenář lépe rozuměl.
Na jedné z prvních se objevuje úřední rukou text: Anschriftungenügend, zurück
[Adresa nepřesná, zpět].

Podívejme se na výběr několika vět z asi 150 dopisnic.

12. 12. 1914 píše Štěpánu Bystřickému Jan Grůza (K. u. K. Reserwespital in Tulln, Militärpflege)
… už su ale v špitále, 17/11 jsem byl raněn ne zěžce, lehce do nohy …
16. 2. 1915 píše František Kateřině
… na místo jsme se šťastně dostali, přijeli jsme do Znojma o 7. hodině. Hlásíme se dnes o jedenácté hodině.
13. 5. 1915 píše Kateřina Františkovi
Dnes byl pro Němčičky smutný den. Rukovali odvedení Tomáš Šalášek, Jan Hádlík, Martin Ovesný, J. Žďárský, Lupač.
7. 7. 1915 píše Štěpám Kateřině
Již jsem byl potřetí očkovaný na ruku a ještě to nejni všecko. Sděluji, že jsem ten dárek z hodů obdržel [hody byly před pěti dny], koláče byly v pořádku, ale chléb byl plesnivý.
3. 9. 1915 píše Štěpán Kateřině
… dopis, kterýs mně poslala do telfu, jsem obdržel 2. 9.
9. 9. 1915 píše Štěpán Kateřině
… Mám každý den hovězí maso, ráno kávu, večer též, nebo čaj, půl litru vína, chleba dost.
20. 10. 1915 píše Štěpán Kateřině
Těší mě a sděluji, že jsem balík dnes obdržel, kterak jsem byl překvapený, jak to vypadalo. Hrušky vše zničily, chléb, koblihy, štrůdl, svébachu jsem si pochutnal, též maso bylo v pořádku a ořechy a jablka.
21. 11. 1915 píše Štěpán Kateřině
… aby Bůh nedal, aby ta zvěsť byla v pravdě, co mně píšeš. Moc přišlo zvěstí od kamarádů, že ten nebo ten je zraněn nebo padl, ale vše není pravda …
28. 11. 1915 píše Štěpán Kateřině
… sestro, buď tak laskavá a splň moji žádost a zaprav švagrovi Bendovi můj nájemza Dlůhů [pozemek].
27. 12. 1915 píše Štěpán Kateřině z K. u. K. Landkomp.3/38, II. Zug Feldpost Nr 323.
P.B.J.K. Milá sestro, jsem díky Bohu dosud při úplném zdraví a vede se mi dosti obstojně, při tom v klidu užíváme vánoční svátky … zmiňuješ se o sedmi balíčkách, které jsem v pořádku obdržel … Nevýslovně se potěším, když písmo z domova obdržím … Kolikráte jsi mně sdělila o tvým manželovi, kde a jak žije, zdali při zdraví se nachází, zdali nám Bůh splní přání dočkat se, abychom se všichni mohli jedenkrát shledat.
nedatováno, František píše Kateřině
Dávám Ti k vědomí, že jsem dostal pruh [kýla] . Nelekej se, není to posud tak zlé, v pravé slabině ani nepoznat.
22. 1. 1916 píše Kateřině bratr Jan
… co sem přijel z orlábu, nedostal jsem žádný dopis, je mně smutno …
8. 2. 1916 píše Josef Bystřický sestře Kateřině
… sděluji, že jsem vše obdržel v pořádku a jakou radost jsem z toho měl, že jste si na mě vzpomněli a takový milý dárek mně poslali …
11. 2. 1916 píše Štěpán Kateřině
… su na odpočinku v malé vísce v Tyrol. … já musím ještě počkat, ale snad má žádost mi udělá přednost, abychom se shledali.
20. 2. 1916 píše Kateřině Jan Bystřický (Jan Bystř., K. u K. Divizion bäckersi 50, Feldpost 351)
…ten adres pošlu hned do Vídně, jestli to bude něco platný …
29. 3. 1916 píše Kateřině bratr Jan
… jsme v lese v Karpatech, adres žádnou nemáme, jsme zde na 30 dní.
?? 1916 píše František Kateřině
… až budete kácet v lese, nezapomeňte co jest rovný dřevo, tak to nechávejte stát …
1. 4. 1916, Štěpán píše Kateřině
… balík jsem obdržel 28/3, za něj mockrát děkuji, minule jsem poslal 20 K, sděl mi zda je obdržíš.
6. 4. 1916 píše Františkův přítel Psota Kateřině
Milá paní!
Sděluji Vám, že Váš p. manžel je zdráv. Zároveň jsou s nimi Panic, Hycl, Michna, Prát, Franc byl s nimi, pošel ale do nemocnice, je ale již při zdraví. Nemějte žádných starostí o Vašeho manžela. Dá-li P. Bůh, brzy bude shledání.
S Bohem jeho přítel Psota
5. 12. 1916 píše František Kateřině
Drahá ženo, děti a Štěpáne [to již Štěpán nežije]
… už dva roky co jsem vás z domova opustil, jestli mě ten malý František ještě vzpomíná, děvčata vzpomínají na tatínka jistě …
28. 2. 1917 píše Kateřina Františkovi
… velice nás mrzí, že ani tatínka dětem nemůžu ukázat na podobence. Pošli, esli možeš, Pavlovčáci poslali z Ruska podobenky.
8. 3. 1917 píše František Kateřině
… jsem se dozvěděl smutnou zprávu o mém bratru Pavlu, která mi byla sdělena sousedem Janem Jaborníkem, že mého bratra již nic nebolí, ó jak zabolelo v srdci mém. Že již přes rok nežije drahej bratříček, s nímž jsem se skoro ani nerozloučil.
nedatováno, dcera píše otci Františkovi
P.B.J.K. Já vás z celého srdce upřímného pozdravuji, my jsme všecí zdraví, vaše dvě cerušky a váš malý syn František. Vás všecí vespolek zdravíme. Tatínku, my na vás vzpomínáme, kdybyste už aspoň došli dom, to bysme byli rádi, to bysme utěkali naproti. Tatíčku náš s Pánem Bohemvaše věrná cera [Kateřina] a Mař. Fran.
23. 5. 1917 František píše Kateřině
… já pracuji a daří se mi obstojně.
nedatováno, Kateřina píše Františkovi
… děvčata chodí do školy odpoledne a František se hrá sám, je tlustý a červený, až dondeš ani ho nepoznáš. Já jsem dostala 4 karty od tebe.
3. 6. 1917 píše Kateřina Františkovi
… děti ani nepoznáš jak odrůstly a mi taky bolí srdce po bratru Štěpánovi, se více neuvidíme. Padl na Itálii minulý rok 16. dubna 1916.
12. 6. 1917 píše František Kateřině
… že budeš žádat pana nadučitele by ti psali adresu, neb jest těžko opisovat, když člověk neví, co je to za abecedu.
30. 6. 1917 píše Kateřina Františkovi
… můj nejdražší bratříček Štěpán mě opustil na dicky na Itálii, ten vystál moc. Jeho poslední kamarád nám to sdělil.
27. 7. 1917 píše František Kateřině
Teď jsou právě zralé meruňky, tak mně připadá, jakobych toho jakživ neměl. Všemu člověk odvykne.
nedatováno, František píše Kateřině
… dopis jsem obdržel od maminky, že bych se potěšil ze svého synka ho vidět … zajistě bych ho nepoznal, děvčata též.
21. 10. 1917 píše František Kateřině
… budu měnit adresu, ačkoli ještě nevím kdy, protože zde práci končíme …
17. 11. 1917 píše Kateřina Františkovi
… postarej se a pošli nám podobenku, jaků radosť by měly děti, že bychom měli tatínka aspoň na papíře. Mojeho bratříčka už víc nespatřím, jenom na tom obraze mám Štěpána .. co já jsem se naplakala.
13. 12. 1917 píše Kateřina Františkovi
… František se už umí modlit očenáš sám … děvčata [Mariie a Kateřina] říkají, proč ten tatínek nepíšů. Tento adres mi psali pan nadučitel Vik.
20. 1. 1918 píše František Kateřině
… když jsem od vás odcházel, tak jsem si řekl, kdybych se i za rok vrátil, jen kdybych se zdravý vrátil. Avšak jsem se zklamal, již tři roky uplynuly a já se nevracím.
31. 3. 1918 píše František Kateřině
… na dobu těchto svátků, které se tak vesele slavívaly, doufám, že i Vy je snad tak dosti oslavujete. Já již čtvrté tak od vás tak strádám. Snad se již brzy shledáme. Na ten burčák to asi nebude, ale na letošní jistě [víno].
12. 4. 1918 píše František Kateřině
… sděluješ mi, že Ti odebrali podporu … potom se zmiňuješ o dobytku, to jsi měla tři [?] , píšeš, že je bída o futro [krmivo]
17. 5. 1918 píše Jan Bystřický sestře Kateřině
… zítra jedu domů na orláb [dovolená]
18. 7. 1918 píše Kateřině synovec Josef Grůza, K. u. K. Drag., Reg. Nr 11.4 Esk, Feldpost 419.
Dopisnice obsahuje pouze pozdravy a přání dobrého zdraví.

Pan nadučitel Vik měl s psaním adres velmi mnoho práce. Šlo totiž o dopisnice putující za Františkem do zajetí v Rusku. Proto bylo třeba adresy psát azbukou.Vojáků, kteří byli na frontě nebo v zajetí v Rusku, bylo hodně a dopisnic odcházelo každý týden z Němčiček pochopitelně značné množství. Proto se Kateřina postupně naučila psát adresu v neznámé azbuce tak, že ji jen obkreslovala, aniž by věděla, co jednotlivé znaky znamenají.

JAROSLAV SLEZÁK

Autor: Redakce

26.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nový Moravák svlaží vodotrysky. Vítězný návrh počítá v zimě i s kluzištěm

Brno /VIZUALIZACE/ – Ochlazení v horké letní dny nebo jízdu na bruslích v zimě nabídne po rekonstrukci Moravské náměstí v Brně. Radnice Brna-středu chce vytvořit prostor s vodní plochou a kavárnou, který lidi naláká k odpočinku. V pátek oznámila výsledky architektonické soutěže na podobu náměstí. Z dvaceti návrhů zvítězil v soutěži projekt kanceláře Consequence forma.

AKTUALIZOVÁNO

Vlak srazil ženu na nádraží v Rosicích. Na místě zemřela

Rosice – Pod koly vlaku zemřela šestatřicetiletá žena v sobotu v Rosicích u Brna. Podvečerní nehoda komplikovala vlakovou dopravu na trati mezi Brnem a Jihlavou.

AKTUALIZOVÁNO

Vive la France! Bitvu tří císařů opět ovládli Napoleonovi vojáci

Tvarožná /REPORTÁŽ/ – Po 211 letech se historie na Slavkovském bojišti v sobotu odpoledne zopakovala. Přibližně tisícovka vojáků oděných do dobových uniforem před zraky několika tisíců lidí svedla boj připomínající Napoleonovo vítězství v bitvě tří císařů z roku 1805.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies