VYBERTE SI REGION

Poslední měsíc: s delfíny, lachtany a vulkány

Argentina /S KÁVOU NA CESTÁCH/ - Náš čas v Argentině se navršil. Blížících se devadesát dnů, což znamená vypršení turistického víza, nás popohnalo k tomu, posunout se ze známého prostředí této země a vydat se do Chile. Protože jsme poslední dobu trávili v hostelu a pracovali, chtěli jsme opět zakusit dobrodružství v přírodě.

1.3.2016
SDÍLEJ:

Čtvrtý měsíc Terezy Mrvové a Lukáše Kopečka na cestách.Foto: archiv Terezy Mrvové a Lukáše Kopečka

Pro přechod hranic jsme si vybrali místo zvané Rio Manso, které umožňuje přechod přes hranice pouze pěšky nebo na koni. Po něm měla následovat, jak jsme se domnívali, čtyřicetikilometrová túra v horách k další civilizaci. Dostat se k hranicím z argentinského El Bolsonu nám zabralo celý den strávený stopováním a pochodováním. Už pouhých pár metrů za hranicemi jsme si zamilovali chilskou přírodu.

První noc v nové zemi jsme strávili kousek od hranice v ovčím výběhu mezi horskými vrcholky. Druhý den ráno po vydatném spánku mezi ovčími bobky jsme se začali chystat na cestu. Lehce nás znervózňovaly rozdílné výpovědi lidí ohledně vzdálenosti následující túry. Slyšeli jsme tři varianty čtyřicet, šedesát a osmdesát kilometrů. Pevně jsme doufali v nejkratší možnost, protože naše zásoby jídla vystačily asi na čtyři dny v horách. S těžkým batohem na zádech v obtížném horském terénu je deset kilometrů celodenní záležitost.

První úseky jsme si zvykali na zátěž a kochali se přírodou, která se v mnohém lišila oproti sušší argentinské. Procházeli jsme původními vlhkými lesy, překračovali četné řeky i potůčky a obdivovali lesní vodopády. Večer jsme v lese našli příhodné místo ke spánku jen kousek od zdroje vody a povečeřeli jsme tradičně rýži se sušeným masem.

Dalšího dne ráno jsme dorazili k horské chatě refugio Torrentoso. Tam žije rodina pastevců vzdálená osm hodin chůze od nejbližšího města po celý rok. Obyvatelé chaty nám potvrdili, že k prvnímu chilskému městu je to osmdesát kilometrů. Nabídli nám snídani, domácí chléb a marmeládu, a my jsme nedokázali odmítnout.

Když nám po jídle řekli cenu, pomysleli jsme si, že to byla naše nejdražší snídaně v životě. Zaplatili jsme za ni v přepočtu asi sedm set korun. Ale protože jsme měli plný žaludek a snídani si vychutnali v autentickém a drsném prostředí horského života, nelitovali jsme.

Ten den byla před námi dlouhá cesta, ale my si ji pozvolným tempem hlavně užívali. Naskytly se nám nádherné výhledy. Procházeli jsme prastarými lesy, míjeli smaragdově zbarvenou řeku a za celý den nepotkali živou duši. Večer jsme došli k jezeru Vidal Gormez, což je dvanáct kilometrů dlouhé jezero mezi horskými hřebeny.

Jeden den, asi v polovině naší cesty, když jsme odpočívali a doplňovali vodu v nedalekém potůčku, jsem se podívala na svou nohu a měla ji celou zakrvácenou. Divila jsem se, protože jsem žádnou bolest necítila. Najednou Lukáš říká: „Teri, hlavně klid, ale máš tam pijavici." Úplně v klidu jsem nezůstala, ale naštěstí ten nevzhledně vypadající červ své krvenasávání už dokončil, a tak se sám pustil. Mně zůstala na noze jen malá ranka a nebyl naštěstí problém pokračovat v chůzi dál.

S přibývajícími dny se náš výlet měnil v honbu za jídlem. Priority se nám tedy změnily a místo užívání si okolí jsme mysleli jen na jídlo. Sedmý den se nám podařilo dostat do města Cochamo, tedy cílové stanice, a z něj pak do většího Puerto Varas.

projekt S kávou na cestáchTereza Mrvová a Lukáš Kopeček jsou dva čtyřiadvacetiletí milovníci kávy a cestování. Právě u ranní kávy se proto zrodil nápad, že by mohli obě své záliby spojit. Druhého listopadu se vydali na cestu po Jižní a Severní Americe. Při putování chtějí ochutnávat místní druhy kávy a do některých míst si nechají poslat kávu z jejich oblíbené brněnské pražírny. Káva pro ně symbolizuje únik od všedního shonu a možnost užívat si okamžik.

Nevěděli jsme, jak dlouho se tam zdržíme, avšak potřebovali jsme si odpočinout a díky třídennímu deštivému počasí jsme neměli jinou možnost, než zůstat ve stanu. Posléze se na nás usmálo velké štěstí. Chilsko-španělský pár, se kterým jsme se seznámili ještě v Argentině, nás pozval do svého domu. Nabídli se, že nám ukáží severní část chilské Patagonie. Nakonec jsme u nich strávili pět dní v příjemném domácím prostředí. Ukázali nám oblast sopek, včetně okolí města Ensenada, které před pár lety postihla vulkanická erupce.

Navštívili jsme národní park Vincent Perez Rozales, který leží na pomezí několika vulkánů a paradoxně nese jméno po chilském prezidentovi, který nechal vykácet obrovské plochy původních lesů. Nejvíc nás ale oslovila místa na pobřeží Pacifiku, která jsou domovem lidu Mapuche. Jedná se o původní obyvatele Chile, kteří dokázali úspěšně vzdorovat jak Inkům, tak španělským dobyvatelům. Od počátku devatenáctého století však dochází k nezadržitelnému zániku jejich kultury.

Navštívili jsme místa, kde se snaží žít tradičním způsobem s lehkým vlivem moderní doby. Manquemapu, místo, které se nachází na pobřeží Pacifiku, je přístupné pouze po tříhodinové cestě autem v náročném terénu. Bylo však ohromující a naprosto nám vyrazilo dech. Měli jsme pocit, jako bychom se nacházeli na konci světa. Za námi se rozprostíraly lesy a před námi nekonečný oceán.

Pozorovali jsme vlny, užívali si kávu z moka konvice a k našemu štěstí jsme pozorovali i delfíny. Byl to nejlepší zážitek naší dosavadní cesty. Lidé se tam živí prodejem dřeva nebo rybolovem. Tradiční způsob života si upravili tak, aby žili v souladu s přírodou, ale i s některými výdobytky moderní doby. Mají auta a jednoduché domy.

Manquemapu bylo ohromující rozmanitou faunou. Kromě delfínů jsme viděli také orly, divoké prase a ověřili jsme si, že ho obývá silná populace pumy. Když jsme odjížděli, celé auto pohltil silný zápach, který přítomnost této šelmy dokazoval a údajně může přetrvat na místě i několik dní.

Za zvířaty

Bahia Mansa, druhé místo obývané zmíněným kmenem, se trochu víc přizpůsobilo turistům. Opět jsme viděli delfíny, kteří tentokrát surfovali na vlnách kousek od místa, kde jsme se koupali. Když jsme se rozloučili s našimi hostiteli, rozhodli jsme se navštívit další město u oceánu. Vadivia je větší město, které si nás získalo opět díky zvířatům. Procházeli jsme se v centru po kolonádě, kde byl rybí trh a vedle něj ve vodě žebrali o zbytky lachtani, kormoráni a supi. Byla to podívaná jak v zoo. Lachtani si užívali pozornost diváků a lidí se nebáli, naopak nám bylo řečeno, ať se držíme zpět.

Pro kempování jsme našli místo přímo na pláži v nedaleké Nieble, nazvané pláž zamilovaných. Bylo příjemných pětadvacet stupňů, a tak jsme si na pět dní udělali dovolenou. Koupali jsme se, psali si poznámky z cest a u toho obdivovali další z druhů zvířat, které jsme spatřili poprvé, a to pelikány.

Oblíbený nápoj maté jsme konečně vyměnili za kávu, byť jen instantní. Ta je v Chile považovaná za tradiční a my se s ní na chvíli spokojili. Naší poslední zastávkou je město Villarrica, severovýchodně od Valdivie. Po dlouhé době jsme tam našli v supermarketu zrnkovou kvalitní kávu. Teprve teď můžeme opět říct, že jsme s kávou na cestách.

Viděli jsme další důkazy toho, jak obdivuhodné Chile z hlediska přírody je. Město leží na pobřeží jezera mezi dvěma vulkány. Podařilo se nám vydělat peníze prodejem české bižuterie, kterou jsme celou cestu schraňovali jako dárky pro domorodce.

Díky tomu jsme si mohli dopřát jízdu na kajaku s úžasnými výhledy na sopky. Také jsme u jezera našli odlehlou pláž, která se až doposud stala naším domovem.

Čtvrtý měsíc na cestách jsme se stali přeborníky v kempování. Užíváme si rozdělávání ohně, jednoduchý život v přírodě a koupání ve studeném jezeře či řece. Máme pocit luxusu, protože jsme většinou sami, na místě s nádherným výhledem a rozmanitou přírodou. Máme před sebou poslední týden a pak letíme ze Santiaga do Evropy. Vrátíme se do nám známé krajiny, ale jako docela noví lidé, poznamenaní zkušenostmi z víc než čtyř měsíců v Latinské Americe.

TEREZA MRVOVÁ
LUKÁŠ KOPEČEK 

Autor: Redakce

1.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Před 70 lety začal proces s prominenty Slovenského štátu

Pro umírněného ľuďáka, kněze a prezidenta Jozefa Tisa provaz, ale pro radikálního ministra vnitra Alexandera Macha pouhé vězení. Verdikt soudu s předáky Slovenského štátu, který byl zahájen 2. prosince 1946, byl ovlivněn mocenskými zájmy nastupujících komunistů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies