Těsně u hráze střední nádrže vodního díla Nové Mlýny na Břeclavsku se na kousku země jakoby zastavil čas. A vrátil se do doby, než jižní Moravu osídlil člověk a začal ji přetvářet. Přibližně jedenáct hektarů tamní půdy pokrývá původní bažinatý mokřad. Připomíná, jak vypadala okolní krajina, než v roce 1975 začala stavba nádrží Nové Mlýny. Jde o přírodní památku Betlém, které je věnovaný další díl seriálu Deníku Rovnost Přírodní klenoty jižní Moravy.

Chráněné území vzniklo v místě bývalé štěrkovny, která tam fungovala v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. V době vzniku Nových Mlýnů ji lidé ze dvou třetin vytěžili a štěrk použili při stavbě hrází. Vybagrované tůně pak zatopila průsaková voda. „Současný stav Betléma ukazuje výsledek přirozeného vývoje tohoto území bez zásahu člověka. Najdeme tam různá vývojová stádia lužního lesa, mokřady, stojaté vodní plochy a množství vzácných rostlin i živočichů vázaných na tento typ krajiny," upozorňuje vedoucí odboru životního prostředí jihomoravského krajského úřadu Anna Hubáčková.

Betlém se stal útočištěm pro mnohé živočichy, hlavně obojživelníky, kteří kvůli stavbě obrovského vodního díla přišli o domov. Pocit bezpečí a útočiště vyvolává už název lokality. Podle jedné z hypotéz vznikl kvůli tomu, že do míst štěrkovny zaháněli lidé v době záplav dobytek. „Nejde o podloženou informaci. Jméno vzniklo podle kravína pro mladý dobytek, který v lokalitě v minulosti postavili," upřesňuje starosta nedalekých Pasohlávek Tomáš Ingr.

I když je Betlém unikátním příkladem samoobnovy krajiny, přírodní památka by nevznikla bez úsilí zoologa Miroslava Šebely z brněnského Moravského zemského muzea. Šebela do něj přišel už jako student. Chtěl se v něm věnovat studiu obojživelníků. Dodnes do Betléma dojíždí jednou až třikrát týdně. „Pro výzkumy žab a čolků jsem potřeboval rozsáhlejší stojatou vodu. Proto jsem hned na začátku přehradil odtokový kanál a za pár měsíců se vytvořilo nádherné, téměř pětihektarové jezero. Současně jsem velice tvrdohlavě prosazoval, aby se celý prostor více než deseti hektarů dostal do správy našeho muzea jako studijní plocha. To se nakonec podařilo," popisuje první kroky vzniku chráněného území Šebela.

Betlém byl podle něho ze začátku skutečným žabím královstvím. „Současně se ale na území mokřadu začal samovolně obnovovat poničený terén. Nárůst počtu vodních bylin, pobřežních rostlin a stromů byl impozantní. Každá sezona přinášela další překvapení," pokračuje zoolog. Důležitým krokem bylo i oplocení mokřadu. Díky tomu mají ptáci i další živočichové nerušený klid.

Betlém je podle Šebely důkazem, že se přirozený stav krajiny může obnovit bez složitých zásahů člověka i velkého množství peněz. „Betlém je unikátní i tím, že žádné chráněné území v republice i zbytku Evropy nesledovali a nedokumentovali odborníci tak soustavně. Území mapujeme už třicet let v kuse," podotýká zoolog.

Do péče o území se kromě odborníků zapojují i místní. Například rodák ze zatopeného Mušova Rudolf Suchánek. „Když se podívám na Betlém, vidím Mušov. Přesně tak vypadala krajina v okolí naší vesnice, než ji zaplavila voda nádrží. Nejraději však mám na Betlémě partu prima lidí, kteří se v ní scházejí. Jsou to milovníci přírody. O osud přírodní památky se zajímají už mnoho let," vypráví Suchánek. On i další pomáhají například se sekáním travin nebo hlídají místo v době hnízdění ptáků. Aby je lidé nerušili.

Lezou přes plot

Zájem o prohlídku Betléma je podle starosty Ingra velký. Lidé se tam však dostanou jen s průvodcem a prohlídku si musí předem domluvit. „Rovnou u Miroslava Šebely z Moravského zemského muzea, které o památku pečuje. Místo nejde zpřístupnit neomezeně. Velké množství návštěv může ohrozit tamní zachovalou přírodu," vysvětluje Ingr. Podotýká však, že se přesto někteří pokoušejí dostat do památky bez souhlasu a přelézají plot.

Betlém už má však podle Šebely dobu největšího rozkvětu za sebou. „Území zestárlo a druhová pestrost klesá. Můžeme mokřady odbahnit a pobřeží vymýtit, čímž vytvoříme nový bod nula pro další vývoj. Lepší ale bude do Betléma i nadále nezasahovat a postupně zdokumentovat zánik tohoto místa. I když to někdy bolí pozorovat, jak nedostatek kyslíku a sirovodík dusí ryby i pulce. A jak se místo divokých hus v Betlémě zabydlují divočáci," poznamenává Šebela.

Betlém se stal po svém vzniku v roce 1990 skutečným žabím královstvím. Současně se začal na území mokřadu samovolně obnovovat poničený terén.

Přírodní památka Betlém

Forma ochrany: přírodní památka

Vyhlášeno: 15. října 1990

Rozloha: 10,87 hektaru

Jak se tam dostat: Betlém leží těsně u střední nádrže Nových Mlýnů na Břeclavsku severozápadním směrem. Kolem lokality prochází modrá turistická značka. Prohlídku Betléma je nutné domluvit předem.

Důvod ochrany: původní mokřad a lužní les, četné druhy obojživelníků, plazů, ptáků i rostlin, unikátní příklad samoobnovovací schopnosti krajiny

Mapa: turistická mapa Klubu českých turistů číslo 88

Zoolog Miroslav Šebela překonával při vzniku Betléma nedůvěru místních. Říkali:

Brňák nám bude něco zakazovat

Téměř třicet let se trápím jen proto, že mě osud postrčil do míst, kde jsem se nenarodil, neprožil mládí a kde nemám trvalé bydliště. Tak začíná vedoucí zoologického oddělení brněnského Moravského zemského muzea Miroslav Šebela svou knihu o krajině v okolí vodního díla Nové Mlýny na Břeclavsku Živá voda pod Pálavou. Profesní život věnoval bývalé štěrkovně v záhrází střední Věstonické nádrže. V jejím místě napomohl obnovit původní bažinatý mokřad a lužní les nyní známý jako přírodní památka Betlém.

Kdy jste se Betlémem začal zabývat?

Na konci sedmdesátých let minulého století jsem hledal místo pro studium obojživelníků v okolí stavby novomlýnských nádrží. Tehdy jsem v místě dnešního Betléma našel jen několik tůní na dně vytěžené štěrkovny, ale s nádherně čistou průsakovou vodou. Od roku 1980 jezdím k tůním nedaleko Pasohlávek jednou až třikrát týdně.

Co bylo při práci na vzniku chráněného území nejtěžší?

V prvních letech hlavně nepochopení místních. Byla to přirozená reakce. Nějaký Brňák nám tady chce něco zakazovat a stavět ploty, říkali. K tomu bojuje proti stavbě nádrží, které mají přinést do krajiny vytoužený blahobyt. Trvalo pár let, než se situace uklidnila. Nakonec mi někteří pomáhali. Hlavně lesníci, myslivci a rybáři. Největším oceněním pro mě bylo uznání starousedlíků ze zaniklého Mušova. Říkali, že jim Betlém připomíná jejich obec, kterou zaplavila voda střední nádrže Nových Mlýnů.

Kdo s vámi ještě na projektu spolupracoval?

Betlém nikdy organizovaným projektem nebyl. Jen jsem pro toto území stanovil určitá pravidla, která platí dodnes. Hlavně zabránit neorganizovanému přístupu lidí, nerušit ptáky při hnízdění, prostě nechat přírodu žít. Nedaleko Betlému však vznikla terénní výzkumná stanice. A na výzkumech a dalších pracích se podílejí nejen moji kolegové ze zoologického oddělení, ale i místní nadšenci.

V roce 1995 jste za toto chráněné území získal Cenu Jana Šmardy. Co pro vás znamenala?

Překvapení, že taková cena vůbec existuje. Těší mě, že si mé práce někdo všiml. A když jsem poznal další laureáty, tak jsem rád, že ji mám.

Na čem teď pracujete?

Betlém a mokřady v Podyjí zaberou většinu času, který v terénu trávím. Mám spoustu nezpracovaných archivních fotografií nebo videozáznamů. Snažím se z toho dát dohromady dokument o přírodě jižní Moravy. Už dvacet let také pravidelně vyrážím do pralesů jižní Ameriky. Abych si takzvaně spravil oko.

Tři obyvatelé památky

Betlém se stal po svém vzniku v roce 1990 skutečným žabím královstvím. Současně se začal na území mokřadu samovolně obnovovat poničený terén.V Betlémě žilo 11 druhů obojživelníků

Velké množství mnoha druhů obojživelníků byl hlavní důvod, proč se Betlém stal v roce 1990 chráněným územím. Jsou jeho nejtypičtějšími obyvateli. Přestěhovali se z míst, která zaplavila voda novomlýnských nádrží. „V Betlémě a okolí jsme zjistili jedenáct žabích druhů. V celé republice žije jen o dva druhy víc," podotýká v knize Živá voda pod Pálavou zoolog Miroslav Šebela. Díky několika typům tůní se v lokalitě podařilo udržet i původního skokana zeleného (na snímku). Šebela však upozorňuje, že v posledních letech se počet žab snižuje.

Betlém se stal po svém vzniku v roce 1990 skutečným žabím královstvím. Současně se začal na území mokřadu samovolně obnovovat poničený terén.Užovka obojková je významný lovec žab

Nejpočetnější plaz žijící nedaleko vod v okolí přírodní památky Betlém na Břeclavsku je podle zoologa Miroslava Šebely užovka obojková. I jejich počet se však před lety snížil kvůli úbytku obojživelníků. „Užovky byly zřejmě nucené hledat bohatší loviště. Nyní se však zdá, že se do Betléma opět vracejí. V místě se totiž hojně rozmnožuje zavlečený skokan skřehotavý. Užovka obojková je nejvýznamnější predátor, který může tlumit jeho přemnožování," vysvětluje zoolog. Kromě užovky se na území Betléma vyskytuje i slepýš křehký.

Betlém se stal po svém vzniku v roce 1990 skutečným žabím královstvím. Současně se začal na území mokřadu samovolně obnovovat poničený terén.Do památky se vrátily i želvy

Podle vzpomínek starousedlíků žily v krajině nynějších novomlýnských nádrží hojně i želvy bahenní. Jejich výskyt se po stavbě vodního díla podařilo obnovit i v místě přírodní památky Betlém. „V roce 1989 jsme z dunajské delty získali tři samice a jednoho samce. Úspěšné přezimování i pokusy o kladení snůšek potvrdily, že místo je pro život želv vhodné. V roce 1994 jsme do Betléma vypustili dalších deset samic a čtyři samce," říká Miroslav Šebela. Dodává, že v květnu 1995 se vylíhlo prvních šestnáct želvích mláďat a úspěšné rozmnožování trvá dál.