VYBERTE SI REGION

Progress? Totalitní kapela, směje se Kluka

Brno - Bubeník a zakladatel legendární brněnské skupiny Progress Organization Zdeněk Kluka dnes hraje hudební styl etno v kapele Čankišou.

23.2.2009 1
SDÍLEJ:

Bubeník Zdeněk Kluka.Foto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Už čtyřicet let bere do rukou paličky a usedá na koncertech za bicí soupravu. Jeden ze zakladatelů legendární brněnské kapely Progress Organization Zdeněk Kluka chtěl vždy dělat něco, co nikdo jiný v hudební branži nedělá. I to je důvod, proč je pro něj dodneška Progres 2 milované dítě. Touha po netradičnosti mu vydržela, a proto teď mohou fanoušci obdivovat jeho bubenická kouzla třeba při vystoupeních skupiny Čankišou, která hraje etnickou hudbu.

Jak těžké bylo mít kapelu v době normalizace nebo jaké je to setkat se tváří v tvář se svým největším idolem vypráví Kluka v dalším díle seriálu Brněnského deníku Rovnost Patnáct minut slávy.
Brněnský rodák Kluka se dostal k hudbě už ve druhé třídě, když začal hrát na tahací harmoniku. „Nikdo mě nenutil. Kamarád mi později tvrdil, že jsem začal hrát na harmoniku proto, že jsem se zhlédl ve filmu o sovětských osvoboditelích. Mnozí z nich si totiž s sebou přivezli harmoniky,“ směje se jednašedesátiletý Kluka.

Hraní na harmoniku ho bavilo, a tak se chtěl přihlásit na konzervatoř. „Jenže ten obor se teprve zaváděl, a tak jsem šel studovat elektrikáře na průmyslovku,“ říká Kluka.

V té době ještě vůbec neuvažoval o tom, že by jednou zasedl za bicí nástroje. Pomohla k tomu až náhoda. „Na průmyslovce jsme dali dohromady kapelu Atlantis. Všechny nástroje už byly rozebrané a zbyly jenom bicí. Tak jsem se na ně sám naučil hrát,“ popisuje Kluka, jak začala jeho čtyřicetiletá kariéra bubeníka. Tehdejší rockoví bubeníci podle něj začínali úplně stejně. „Lidé z konzervatoře byli připravení hrát v symfonickém orchestru, ne v rockové kapele,“ vysvětluje hudebník.

Hádky v Německu

Mladá kapela Atlantis se po čase proslavila příchodem Petra Ulrycha. Spolupráce se známým zpěvákem vydržela dva roky. Jejich cesty se rozešly po dvou zájezdech do Západního Německa. „Podruhé jsme tam jeli po okupaci v roce 1968 a protože si němečtí organizátoři mysleli, že se nedostaneme přes hranice, zrušili nám většinu koncertů. Tenkrát tu ale byl takový binec, že odjet mohl kdokoliv. Nakonec jsme tam trávili asi měsíc většinu času na pokoji, byli jsme z toho nervózní a začali se hádat. Pak jsem z kapely odešel,“ vzpomíná Kluka.

Hudební kariéra pro něj ale rozhodně neskončila. V té době totiž právě odešel kytarista Pavel Váně ze skupiny Synkopy 61. „Sehnali jsme klávesáka a baskytaristu, a tak vznikla silná čtyřka kapely Progress Organization,“ popisuje vznik slavné kapely Kluka.

Jednou z nejobtížnějších věcí prý tehdy bylo vymyslet název nového hudebního tělesa. „Při debatách o jménu kapely jsme se hádali. Pak jsme se ale podívali do slovníku a bylo to. Líbilo se nám jmenovat se Pokroková organizace,“ říká bubeník.

Mladí hudebníci si dali za cíl hrát muziku, kterou nikdo nehrál. „Naši idolové byly kapely The Cream nebo Vanilla Fudge, a i když jsme chtěli hrát něco jiného, podvědomě jsme vytvářeli hudbu podobnou jim,“ přiznává Kluka.

Podle něj nebyla počáteční kapela nic profesionálního a druh hudby hodně podléhal tomu, jak vůbec uměli členové kapely hrát. „Prostě jsme tehdy nebyli moc velcí muzikanti. Dnešní kluci jsou na tom technicky mnohem lépe. Myslím si ale, že my jsme víc věděli, co chceme lidem říct. Stejně jako třeba Bob Dylan. Ten hrál falešně, ale říkal tak moudré věci, že z něj lidé úplně šíleli,“ vysvětluje Kluka.

I přes to všechno se kapele Progress Organization podařilo přinést do československé hudby nový zvuk. Byli tak úspěšní, že v roce 1969 dělali na brněnském zimním stadionu v Lužánkách předkapelu jedné z největších tehdejších světových hvězd, skupině Beach Boys. „Když jsme se dozvěděli, že před nimi budeme hrát opravdu my, byla to pro nás neuvěřitelná událost. Kluci z Brna, které nikdo neznal, budou hrát před idolem mnoha světových kapel. Bylo to jako zjevení. Když jsme si s nimi podali ruce, dívali jsme se na ně jako na polobohy,“ usmívá se Kluka.

I přes nemalé úspěchy brněnští hudebníci věděli, že založili kapelu ve špatné době: po sovětské okupaci v roce 1968. Začínala tehdy normalizace, jejíž neoddělitelnou součástí byla tvrdá cenzura. „Na konci šedesátých let to ještě v kultuře nebylo poznat. Divadla hrála, dotáčely se filmy, kapely mohly vystupovat s anglickým názvem,“ vzpomíná muzikant. Přiostření přišlo až začátkem sedmdesátých let, kdy začaly úřady cenzurovat všechny texty. „Bylo to opravdu tvrdé. Vždyť i Olympic, kterému se říkalo vládní kapela, nemohl dva roky hrát a Petr Janda působil jako kytarista v televizním a rozhlasovém orchestru,“ podotýká Kluka.

Osudová cenzura

Pro Progress Organization znamenala cenzura jediné: po první vydané desce Barnodaj konec vystupování a natáčení. Tři členové kapely včetně Kluky alespoň přijali nabídku, aby hráli v doprovodné kapele Boba Frídla a Marthy a Teny Elefteriadu. „Jinak bych zřejmě skončil jako technik nebo projektant v královopolských strojírnách, kde jsem byl v té době na brigádě,“ přemítá Kluka.
Populární zpěváky doprovázel na bicí nástroje skoro celá sedmdesátá léta. „V roce 1978 už byla situace lepší. Skupiny začaly znovu fungovat. A už jsme toho doprovázení měli plné zuby,“ vysvětluje Kluka, proč i s ostatními obnovil kapelu. Tentokrát, i kvůli návaznosti, zvolili název Progres 2.

Na novátorství a netradičnosti hudby brněnských muzikantů se nic nezměnilo. „Řekli jsme si, že nechceme hrát tak, že nám po každé písničce lidi zatleskají. Proto jsme vymysleli pořad, kdy mohli lidé zatleskat až na konci,“ říká Kluka.

Právě to stálo za vznikem slavných audiovizuálních programů Progresu. „Chtěli jsme si totiž pořádně zahrát, zablbnout si. A řekli jsme si, že k tomu lidem pustíme film, aby se při tom nenudili,“ popisuje Kluka, jak vzniklo první ze slavných pásem Dialog s vesmírem. Také díky těmto pořadům se kapela Progres zařadila mezi představitele artrocku.

V osmdesátých letech odešel z kapely její zakládající člen Pavel Váně a Progres se změnili. Nejprve skupina vystupovala s programem Třetí kniha džunglí a se svým nejvíce divadelním vystoupením Mozek a později s audiovizuálními pořady úplně skončila. „Nahráli jsme desku Změna. Už jsme prostě zase chtěli, aby nám lidi po každé skladbě tleskali,“ říká Kluka.

Netrvalo ale dlouho a kapela se zásadně odchýlila od své původní tvorby. Bylo to na konci osmdesátých let. „Měl jsem tehdy pocit, že každý člověk, který má možnost vystupovat na pódiu, by tam měl zvracet. Jednoduše proto, aby tak vyjádřil, že ten systém, ve kterém jsme žili, byl strašná kravina,“ vypráví Kluka.

Proti režimu

Touhu po revoltě tak vyjádřil alespoň hudbou. Napadlo ho to prý ve chvíli, kdy v rakouské televizi sledoval balet Labutí jezero. „Chvíli jsem se díval a zjistil jsem, že se lidé v hledišti smějí. A pak jsem přišel na to, že tam netancují baletky, ale chlapi. Měli na sobě ženské šaty a tancovali přesně jako ženské. Nešaškovali, ale význam byl posunutý,“ vzpomíná Kluka.

Rakouské Labutí jezero ho tak inspirovalo k představení Otrava krve. A nejen ono. „Inspirovali jsme se také údernickými písněmi z padesátých let. Byly to hudebně náročné písničky, ale byly to strašné hovadiny. Takže jsme na pódiu sice nezvraceli, ale to znechucení jsme vyjádřili alespoň hudbou,“ říká Kluka.

Diváci tehdy přijímali nový Progres s rozpaky. „Asi třetina sálu se zvedla a odešla. Lidi byli naštvaní, protože přišli na Progres a my jsme jim začali hrát budovatelské písně. Ne všichni zřejmě pochopili, že to byla naše forma protestu proti režimu,“ vzpomíná hudebník.

Když nenáviděný režim v roce 1989 skončil, skončila i skupina Progres. Podle Kluky proto, že každý z jejích členů začal dělat něco nového. „Říkám, že jsme byli taková totalitní kapela. Začali jsme hrát, když přišli Rusové, a skončili jsme s revolucí,“ směje se Kluka. I přesto se Progres několikrát do roka sejde a svým fanouškům zahraje výběr ze svých nejslavnějších desek.

Nejvíce teď ale Kluku zaměstnává skládání hudby pro divadelní představení, a také kapela Čankišou, kterou s dalšími brněnskými hudebníky založil před deseti lety. Vystupuje tam po boku svého syna, se kterým se střídá na sedačce za etnickými bicími nástroji a klasickou bicí soupravou.

Kluku dodnes na koncertech nejvíce baví povedená souhra s přáteli na pódiu a potlesk diváků. A co ho baví, když zrovna nehraje? Vyjížďky na kole. Brňané ho na něm mohou potkat docela často. „Pokud zrovna nemrzne, všude po Brně jezdím na kole,“ říká nadšený cyklista Kluka.

Na cyklovýletech má o čem přemýšlet. Stále totiž doufá, že ještě natočí jednu desku s Progresem. „Je to můj sen. Plánujeme už deset let, že po všech těch úspěšných deskách natočíme jednu na stáří,“ směje se.

Autor: Vendula Jičínská

23.2.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Letohrádek Mitrovských vystaví betlémy z Peru i Mexika

Brno – Více než sedmdesát betlémů z exotického Peru, Mexika, či Keně, ale i ty z evropské a české produkce, si můžou zájemci prohlédnout od soboty v Letohrádku Mitrovských u brněnského výstaviště.

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies