Pokud právě neřídí brněnské nakladatelství AGM, neorganizuje závody veteránů nebo nepíše historické knihy o autech, věnuje se sportovnímu létání.
„Brno jsem si vybral z ptačí perspektivy. Nikde nemají tak nádherné okolí,“ říká Miroslav Gomola.

Tento nakladatel, spisovatel a sběratel historie o autech je další osobností, kterou představuje seriál Brněnského deníku Rovnost 15 minut slávy.
Od počátku osmdesátých let žije v Brně, ale narodil se v roce 1954 v Hranicích na Moravě.

Jeho otec byl žákem Tomáše Bati, bojoval ve válce a poté se stal pilotem. Komunisté ho v padesátých letech perzekvovali, musel tvrdě pracovat v kamenolomu. Gomola vyrůstal na samotě na Valašsku a po tátovi zdědil lásku k technice, svobodě, k létání.

„V deseti letech jsem si smontoval svou první motorku. Tenkrát to ještě sběratelství nebylo. První náznaky sběratelských vášní se v republice projevily až koncem šedesátých let. Do té doby lidé sháněli stará auta a motocykly proto, aby měli čím jezdit,“ konstatoval Gomola.

Do sedmdesátých let se auto běžně sehnat nedalo. Gomola měl tehdy také nákladní auto Žuk. Aby ho mohl oficiálně vlastnit, musel před úřady několik let předstírat, že je stavebník. Neustále žádal o různá stavební povolení.

Vzdělání je vzácné

Střední školu studoval v Kroměříži, táhlo ho to technickým směrem. Kvůli odsouzení otce nemohl mladý technik studovat dál. „Mám doma plný šanon odůvodnění, proč nestudovat. Tak jsem později dokončil školu aspoň dálkově. Mladí lidé teď už nechápou, jak vzácné vzdělání je. Na školu se jim mnohdy ani nechce,“ povzdechl si Gomola.

V roce 1975 se dostal k aeroliniím. Pracoval jako technik, do vzduchu ho kvůli kádrovému posouzení nepustili. A tak se věnoval letectví jen ve volném čase. Tehdy však body potřebné pro létání přidělovali tomu, kdo doslova nejlépe okopával záhony, uklízel hangáry i okolí letiště.

„Soukromá letadla neexistovala, všechno bylo státní. Kdo z aeroklubu chtěl létat nebo si skočit padákem, pracoval kvůli tomu několik měsíců,“ zavzpomínal Gomola.

Počátkem osmdesátých let se po dlouhém harcování z místa na místo, kam ho aerolinky kvůli rušení vnitrostátních letišť posílaly, usadil v Brně. „Vždycky říkám, že jsem pravověrný Brňan, protože jsem si Brno vybral,“ podotkl Gomola. Ještě v roce 1989 založil svou živnost, nakladatelství a vydavatelství AGM.

„Byl jsem plný euforie. Proto jsem šel hned po zveřejnění vyhlášky č. 1/88 za úředníky. Byli ze mě dost nejistí. Nevěděli, jestli se minulý režim nevrátí. Tehdy bylo podnikání ještě jakési sprosté slovo,“ vzpomíná Gomola.

Ani v roce 1990 nikdo nevěděl, jak se budou soukromé živnosti vyvíjet. „Smekám před těmi, kdo se do podnikání v začátcích dali. Tehdy to byl skok do neznámých vod. Například daňové zatížení bylo v roce 1990 osmadevadesát procent,“ přiblížil krušné začátky podnikatel.

Po rozjezdu, kdy vydal jako první v postkomunistických zemích po načerpání inspirace v Německu Katalog služeb a řemesel, dostal další nápad.

„Přemýšlel jsem, jakou knížku vezme každý člověk nejméně dvakrát do ruky. Vydal jsem tehdy seznam poštovních směrovacích čísel. Pražská centrála pošty na to měla tým téměř šedesáti lidí, trvalo jim to dva roky. My jsme to ve dvou stihli za měsíc,“ pousmál se Gomola.

Lenost a flákačství ho dokáže rozladit dodnes. Proto kritizuje práci lidí v muzeích, s nimiž má hodně zkušeností. Publikace a informace, které by muzeum mohlo zpracovávat, stihne za zlomek doby, kterou potřebují muzejníci.

Gomolovy sbírky dokumentů předčí jejich archivy. V současnosti má doma asi dvaapadesát tisíc souborů, z nichž některé obsahují stovky fotografií a informací.

Nemobilní mobil

V devadesátých letech rozjel podnikání naplno. Často cestoval a nabíral zkušenosti v jiných zemích. „Měl jsem proto jako druhý člověk v republice mobilní telefon. Vypadal úplně jinak než dnes. Člověk nesměl zapomenout na velkou černou skříňku, bez které by telefon nefungoval. Mobil tenkrát ještě moc mobilní nebyl,“ pousmál se Gomola.

V roce 1993 začalo nakladatelství AGM vydávat časopis o historii motorismu TIPpro Oldtimer. Pro stejně naladěné lidi, jako je Gomola. Tehdy začal uplatňovat své cenné poklady ze sbírky fotografií a dokumentů. Sepsal řadu publikací nejen pro fanoušky starých aut a motorek.

Knih o motorismu s jeho autorským podpisem je zatím pětatřicet. „Obával jsem se budoucnosti periodických a neperiodických médií, toho, že už nikdo nebude takové knihy číst. Co mě ale třeba mile překvapilo, byl obrovský zájem o historii Jawy a ČZ v Kalifornii,“ uvedl Gomola.

Tehdy svou monografii o této československé značce vydával pro Američany. Je jediný z českých vydavatelů, který uvedl na trh knihu v Americe. Dokonce ji musel tisknout dvakrát. V této části světa je o Jawy a ČZ velký zájem, mezi lidmi je tam dvanáct set takovýchto závodních motorek. V Česku třicet.

V současnosti má Gomola rozpracovaných dalších dvanáct publikací o svém koníčku. Jedna z nich se jmenuje Nejen Brněnští draci a na základě příběhů jednotlivých závodníků připomíná slavné osobnosti. Například Bruna Sojku.

Okruh v knize

„Teď pracuji i na jedinečně rozsáhlé publikaci o Masarykově okruhu. Sesbíral jsem tisícovku dokumentů, které ještě nebyly publikovány. Původně jsme chtěli spolupracovat s městem Brnem, ale zájem z jejich strany opadl. Nicméně kniha určitě vyjde. Vždyť tohle město znají všichni hlavně kvůli veletrhům a okruhu. Tyto dvě instituce nepodporovat by bylo hazardérství,“ myslí si Gomola.

Píše výhradně v noci. Přes den řídí vydavatelství a nakladatelství, když se setmí, usedá k psacímu stolu. Pravidelně každý den, pilně a pečlivě oživuje zašlé vzpomínky na i když pomalejší, ale o to elegantnější stroje.

Pokud zrovna nepracuje, relaxuje za volantem sportovního vozu nebo dělá magické fotografie oblohy, mraků a večerních západů slunce nad Brnem.
Občas se proletí i ve sportovním letadle.

„Létání je jako terapie, člověk kouká na malé lidi dole, kteří se za něčím honí, někam směřují a ani nevědí kam. I pocit malosti člověka v letadle například nad vrcholky vysokých hor je očišťující,“ říká Gomola. Volného času mu ale nezbývá mnoho.

Výčet Gomolových aktivit ještě zdaleka neskončil. Se spolupracovníky organizuje každoročně velké setkání příznivců historických vozů. Letošní ročník Oldtimer Festivalu se konal tradičně ve Slavkově.

Na setkání se běžně sjíždí přes deset tisíc lidí. Je to čtvrtá největší akce svého druhu v Evropě. „Hned jak skončí jeden ročník, začínáme připravovat další. Před šestnácti lety jsme nepřemýšleli, zda se festival ujme. Od začátku jsme však věděli, že musíme lidem nabídnout i něco navíc, než jen technicky zajímavé stroje. Lidi lákají hlavně pěkné věci,“ vylíčil Gomola.

Jako příklad technických lahůdek připomněl z letošního ročníku Oldtimeru například brněnský závodní speciál Dynamic z roku 1954, který se objevil po pětapadesáti letech jako jediný existující exemplář.

Lákadlem pro spoustu lidí jsou také dobové kostýmy, fotografie aut a známých osobností i jiné libůstky. „Festival už teď stavíme na ženách a na dětech. Muži totiž určitě přijdou,“ zavtipkoval Gomola.

Objíždějí republiku

Festival je už zaběhnutý. A tak chorobně pracovitý člověk, jak o sobě Gomola mluví, vymyslel spolu s Karlem Lopraisem a Marcelou Kupčíkovou další zajímavý projekt Trofeo Niké.

Se starými auty objíždějí republiku a vyhledávají krásná, památná místa. „Vznikne z toho film, který bude propagovat Českou republiku originálním způsobem. V čele jede Karel Loprais s dakarskou tatrou a vede řadu historických aut z celé Evropy,“ uvedl Gomola.

Přestože nasbíral fotografie a informace o tisícovkách historických vozů, doma v garáži jich moc nemá. „V začátcích podnikání jsem svou sbírku rozprodal. Teď mám osm aut a čtyři motorky. Jsou však věčně někde vystavené,“ řekl Gomola. I tak se ale dostane k zajímavým kouskům.

O tomto víkendu zrovna startoval na závodě historických aut do vrchu ve Zbraslavi. „Mám tam exkluzivitu, na premiérovou jízdu opravené Bugatti T35 B z roku 1928. Je to jeden z několika dochovaných exemplářů. Cena originálu se pohybuje kolem sta milionů korun,“ uvedl.

Pro Gomolu je jeho práce současně i koníčkem. „Podle mě je problém dnešní doby v tom, že mnoho lidí se bojí skutečnosti, že práce by mohla být smyslem života. Bez ní se však nedá slušně žít, to vím zcela jistě,“ přiblížil svou životní filozofii Gomola.

ANETA ŠEDÁ