VYBRAT REGION
Zavřít mapu

První olympijské zlato pro ČSR: Šupčík ve šplhu

Brno /JIHOMORAVANÉ, KTEŘÍ DOBYLI SVĚT/ - Gymnasta Bedřich Šupčík reprezentoval Československo na hrách v Paříži jako člen Sokola Brno I. Vyhrál šplh na osmimetrovém laně.

9.6.2010 1
SDÍLEJ:

Na olympiádě v Paříži v roce 1924 získal Šupčík zlato ve šplhu a bronz v součtu gymnastických disciplín. Konec života strávil v Horosedlích u Písku, kde má pamětní desku i hrob.Foto: archiv Národního muzea

Další díly seriálu Jihomoravané, kteří dobyli svět naleznete ZDE

Nad pařížským stadionem Colombes na olympijských hrách v roce 1924 zavlála v neděli 20. července na nejvyšším stožáru červenobílá vlajka s modrým klínem. Pro mladou Československou republiku tam první zlatou olympijskou medaili získal gymnasta Bedřich Šupčík. Šplh po osmimetrovém laně vyhrál v čase sedm a dvě setiny vteřiny. Prvního československého vítěze olympijských her, který v době svého zlatého úspěchu bydlel s rodinou v Brně a závodil za Sokol Brno I., představuje další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost – Jihomoravané, kteří dobyli svět.

Bedřich Šupčík se narodil 22. října 1898 v početné české rodině kočího Františka a jeho ženy Terezie v Trumau u Vídně v Rakousku. Vyrůstal ale u otcovy sestry Evy Skaličkové v Kvasicích u Kroměříže. Teta se pro něj stala náhradní matkou a přivedla jej do cvičení v místním Sokole.

Po návratu z první světové války se pozdější olympijský vítěz na čas usadil jako domovník Bánské a hutní společnosti v Brně. Tam se začal intenzivněji věnovat sportu v místní Sokolské jednotě – Sokol Brno I. „Otec se vrátil z rumunské fronty do Kvasic, ale neměl práci a díky spolupráci Sokolů se mu podařilo získat místo v Brně,“ vysvětlil odchod otce ze severu Moravy do Brna syn Bedřicha Šupčíka Miroslav.

Láska, vůle, síla

Po první světové válce změnilo vedení Československé obce sokolské svůj dosud velmi negativní postoj k olympijským soutěžím a do Paříže na Hry VIII. olympiády vyslalo nejlepší sokolské gymnasty. „Ukázalo se, že ku prospěchu československého sportu. Právě z jejich řad vzešel první československý olympijský vítěz Bedřich Šupčík,“ líčí historické souvislosti vedoucí Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu Národního muzea v Praze Vojtěch Scheinost.
Šplh byl součástí gymnastických disciplín jako jedno nářadí víceboje. Šupčík v něm vynikal díky tělesným dispozicím, postavě a silným pažím. Populární sokolský cvičitel František Erben tehdy o Šupčíkovi do Sokolských listů napsal: „Láska ke cvičení, ohromná vůle a strašlivá síla jeho svalstva, to jsou tři pomocníci jeho úspěchů.“

V olympijské soutěži ve šplhu na osmimetrovém laně bez přírazu se prokázala i další Erbenova slova. „Je to úžasný silák, všechno zmůže, všechno vytáhne, všechno vydrží,“ popsal Erben sportovce v Sokolských listech.

V olympijském závodě s časem 7,4 vteřiny dlouho vedl Francouz Albert Séguin. Šupčík však podle diváků při vystoupení jako by spolykal lano a vzlétl vzhůru jako pták. Díky své síle se totiž rukama dotahoval až k pasu, zatímco ostatní gymnasté zhruba doprostřed hrudníku.

„Šupčík byl fyzicky velmi dobře vybavený. Sám jsem ho sice nezažil, ale v brněnském Sokole se o jeho síle vyprávěly neuvěřitelné historky,“ vzpomíná na prvního zlatého olympionika bývalý gymnasta a člen brněnského Sokola Zdeněk Růžička. Sám je držitelem dvou bronzových medailí z olympiády z roku 1948 v Londýně na kruzích a ve cvičení prostných.

V Paříži v roce 1924 si vedení olympijské výpravy věřilo víc na vítězství v prestižní soutěži družstev. „Zranění dvou gymnastů ale znamenalo konec nadějím a odstoupení ze soutěže. Možná proto pak mezi jednotlivci bojovali zbývající gymnasté jako lvi. A Šupčík byl oporou družstva,“ popisuje situaci na olympiádě Scheinost.

Šupčík získal ještě bronzovou medaili po součtu umístění v jednotlivých disciplínách ve víceboji. Vystoupení gymnastů na olympiádě v Paříži a zejména Šupčíkovo vítězství ocenila Česká obec sokolská medailí Na paměť prvního vítězství, kterou zhotovil sochař Josef Šejnost.

Syn Miroslav Šupčík zná otcův věhlas po olympiádě jen z vyprávění. „Nedokázal prý pochopit, proč je kolem něj takový rozruch. Gratulace odmítal slovy, že to přece nic není. Říkal: „Člověk dře na hrazdě, na bradlech, na kruzích. Pak dobře zvládne takovou lehkou věc jako šplh, a najednou je z toho tolik slávy. Vždyť já šplh trénoval jako malý kluk, když jsem bosý lezl po stromech,“ divil se úspěšný olympionik. ,,A už vůbec nemohl pochopit, že za takovou maličkost bude na jeho počest hrát státní hymna,“ dodává jeho syn Miroslav.

V roce 1928 stříbro

Ze správce domu se po olympiádě stal úředník u Báňské a hutní společnosti. O pár týdnů později se v Brně oženil se služebnou od Schwarzenbergů Marií Ledinskou z jihočeských Horosedel.

„Ta odešla za Bedřichem do Brna a byla zaměstnaná jako vychovatelka v rodině ředitele společnosti. Měli tři děti, Alenu, Věru a Miroslava, prostřední Věra zemřela ještě jako dítě,“ vypráví další část života gymnasty Šupčíka Scheinost. O čtyři roky později se Šupčík zúčastnil ještě olympiády 1928 v Amsterdamu, ovšem na medaili – stříbrnou - dosáhl jen v soutěži družstev. Mezi jednotlivci byl ve víceboji až dvacátý, ve cvičení na bradlech skončil čtvrtý a na kruzích šestý. Úplně propadl v přeskoku.

Dvakrát mistr světa

Olympijské vítězství ve šplhu však doplnil dvěma tituly mistra světa ve víceboji družstev ze světových šampionátů v Lyonu v roce 1926 a v Lucemburku v roce 1930. O rok později uspořádala Mezinárodní gymnastická federace mimořádné mistrovství světa ve cvičení jednotlivců na nářadí. Ani na něm se Šupčík neztratil, byl třetí v cvičení na kruzích a pátý na bradlech.

Po tomto mistrovství se Šupčík s vrcholovou sportovní kariérou rozloučil. „To už Československo reprezentoval jako člen Sokola Nusle. Do Prahy se s rodinou přestěhoval právě z Brna,“ dodal Scheinost.

V hlavním městě Šupčík začal působit jako sokolník Nuselské sokolovny, posléze pracoval v Hostivaři. V době druhé světové války a po ní se v Praze živil jako obchodní cestující s hasicími přístroji a posléze jako expert požární ochrany. V roce 1948 dostal infarkt a na naléhání rodiny se přestěhoval z Prahy do klidného prostředí manželčiny rodné vesnice Horosedel v jižních Čechách.

Zanedlouho jej však stihl další infarkt a odkázal ho do invalidního důchodu. Tehdy se o pomoc a o podporu v nouzi obrátil na Státní výbor pro tělovýchovu a sport, který se k němu však otočil zcela zády. „Jako příslušník Sokola byl pro komunistický režim nepohodlný,“ vysvětluje brněnský historik Pavel Pekař.

Šupčík si začal přivydělávat jako pojišťovací agent. Osudným se mu stal třetí infarkt a z nemocnice v Písku se domů nevrátil. Zemřel ve věku nedožitých 59 let. Je pohřben v urnovém háji na novém hřbitově v Mirovicích u Písku, nedaleko Horosedel.

Šupčíkův memoriál

Sportovce Bedřicha Šupčíka připomíná pamětní deska na obecním úřadě v Horosedlích. „Odhalili jsme ji 16. října 2003. Přestože u nás nežil dlouho, pokud se někoho v obci zeptáte, zda ví, kdo byl Bedřich Šupčík, odpoví správně,“ tvrdí starosta Horosedel Jan Hřídel.

Na počest úspěšného československého sportovce se také v Písku od roku 1993 koná Memoriál Bedřicha Šupčíka. Soutěží se při něm ve šplhu na laně, disciplíně, která Šupčíkovi přinesla největší úspěch a v níž je jediným československým olympijským vítězem.

Táta hrál šachy a chytal ryby

Praha /ROZHOVOR/ – Nejmladší syn prvního československého zlatého medailisty z olympijských her Miroslav Šupčík žije na okraji Prahy. Na otce Bedřicha vzpomíná jako na čestného člověka. „Sportovat jsem ho však viděl jen párkrát,“ tvrdí Miroslav Šupčík.

Viděl jste někdy otce při jeho zlaté disciplíně, šplhu?
Já jsem otce jako sportovce už nezažil. Po druhé světové válce sice ještě působil jako trenér, ale sám nesportoval. Po třech infarktech hrál už jen šachy a chytal ryby.

Takže jste nevěděl, že dokáže během sedmi vteřin vyšplhat na laně do výšky osmi metrů?
Věděl, ale neviděl. Pamatuji si, jak předváděl, že každou rukou zvedne pomalu do rozpažení a nad hlavu padesátikilové činky. To jsou pytle s cementem.

Tušil jste jako dítě, že je otec olympijský vítěz?
Samozřejmě, ve škole jsem se tím chlubil a spolužákům ukazoval medaile.

Máte jeho medaile schované?
Bohužel v rodině došlo ke krádeži a k prodeji medailí. Ty jsou nyní v sokolském muzeu. Mrzí mě, že nemám připomínku otcových úspěchů. Asi bych je ale stejně muzeu daroval. Daroval, ne prodal.

Jakou měl otec povahu?
Byl to sportovec a sokol. Proto mohu říct, že byl velmi svědomitý a čestný člověk. Byl schopný a měl obrovskou sílu.

Uplatňoval někdy sílu i při výchově vás dětí?
Jistě. Na mě byl samozřejmě přísnější než na sestru. Vždycky říkal, že musím dostat řemenem, protože kdyby mě praštil rukou, tak by mě zabil.

Žila rodina Šupčíků sportem?
Ne. Já ani moje sestra jsme nesportovali. Zkoušel jsem s malými úspěchy atletiku. Jsem však vášnivý vodák. Jiného olympijského vítěze už v rodině nemáme.

Úspěch? Lehké tělo a silné ruce

Brno – Ve starém Řecku a Římě byla gymnastika součástí základního vzdělání stejně jako třeba umění. Proto také byla zařazena do programu novodobých olympijských her. Mezi olympijské disciplíny patřil i šplh na laně. Započítával se do gymnastického víceboje až do roku 1932. Pak jej nahradila prostná.

Podle gymnastů stál za vyřazením šplhu z gymnastických disciplín fakt, že šplh postrádá půvab a estetiku. „Gymnastika je estetický sport. Na každém jiném nářadí musí gymnasta předvést sestavu a určité prvky. Ale lano je jen otázka síly a času,“ myslí si starosta Sokola Brno I Martin Vlk.

Šplh na laně je nyní atraktivní a divácky vyhledávaná sportovní disciplína. Závodníci lezou vzhůru po zavěšeném laně výhradně za pomoci rukou. Hodnotícím kritériem je čas. „Po osmimetrovém laně se šplhá ze sedu. Levou rukou drží závodník lano, pravou tlačítko startu. Jak ho pustí, běží mu čas,“ vysvětluje pravidla šplhu trenér pražských gymnastů David Kotalík.

Měření času se zastaví ve chvíli, kdy se závodník dotkne cílové mety. Sestup dolů už do hodnocení pokusu nespadá. Pro šplh je podle Kotalíka důležité lehké tělo a silné ruce. „Gymnasté využívají šplhu po laně jako posilovací metody při tréninku,“ dodává Kotalík.

Od roku 1993 se v Příbrami koná Memoriál Bedřicha Šupčíka. Letos v březnu se šestnáctého ročníku soutěže zúčastnilo šestačtyřicet závodníků. Světový rekord ve šplhu na osm metrů drží Čech Aleš Novák. K cílové metě se v prosinci loňského roku dostal za 4,87 vteřiny.

V zahraničí je šplh populární ve Francii. Šplh je tam součástí hasičského sportu a závody tam pořádají ve velkých nákupních střediscích. Takovou soutěžní atmosféru si v sobotu vyzkoušeli závodníci také v brněnské Olympii. „Byla to soutěž, která návštěvníky zaujala. Já šplh řadím k oficiálním sportům, ale mezi atletické disciplíny,“ dodává Vlk.

Vážení čtenáři, seriál Jihomoravané, kteří dobyli svět najdete také v tištěné podobě každé pondělí v Brněnském deníku Rovnost

Autor: Gabriela Peringerová

9.6.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
15

Doprava v Brně v roce 2050? Sdílení cest, o pětinu méně aut, tvrdí plán mobility

Fotbalisté Zbrojovky v posledním podzimním utkání nejvyšší soutěže remizovali na domácím trávníku s Karvinou 1:1.

Špílmachr Zavadil se vrátil do Teplic, kde se před rokem vážně zranil

AKTUALIZOVÁNO

Kometa mlčela i po mstě Pöpperleho, na Spartě padla 0:4

Praha, Brno – První díl trilogie se soupeři ze špičky extraligové tabulky hokejistům Komety nevyšel. Na ledě pražské Sparty v nedělním 48. extraligovém kole prohráli 0:4 a nenavázali na páteční domácí výhru proti Pardubicím.

Kordis chystá elektronické jízdné pro celou jižní Moravu. Nejdřív už příští rok

Jižní Morava – Skoro čtyřiadvacet tisíc cestujících v brněnské hromadné dopravě už prostřednictvím platebních karet používá elektronické předplatní jízdenky, takzvané šalinkarty. Koordinátor jihomoravské dopravy Kordis usiluje o to, aby si elektronické jízdenky mohli pořizovat lidé v celém kraji. Nejdřív to ale bude až v příštím roce.

Divoká bitka. Před nádražím se poprala desítka lidí, měli i teleskopické obušky

Brno - Teleskopické obušky, dva lehce zranění mladíci a dva v policejní cele. Rvačku asi deseti lidí, ke které došlo na brněnském hlavním nádraží, šetří od pátečního večera policisté.

Verbíři se protančili na mezinárodní festival

Moravské Knínice /REPORTÁŽ/ – Co se stalo kdysi, v tem strážnickém lesi, zpívá dvojice vystupujících verbířů v doprovodu cimbálové muziky a sokolovna plná lidí v tichosti sleduje, jakými kroky ji o chvilku později překvapí dva mladí muži, jak píseň i jejich kroj napovídá, původem ze Strážnice. Ti vystupují na Soutěži o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku, kterou pořádá v sobotu večer soubor Kyničan z Moravských Knínic.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies