VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Reichenbach objevil parafín. A proslavil Blansko

Jižní Morava /JIHOMORAVANÉ, KTEŘÍ DOBYLI SVĚT/– Chemik a průmyslník Karel Reichenbach učinil ve službách hraběte Salma z blanenských železáren moderní a prosperující továrnu.

26.5.2010 1
SDÍLEJ:

Chemik a průmyslník Karel Reichenbach.Foto: Wikipedie

Další díly seriálu Jihomoravané, kteří dobyli svět naleznete ZDE

Baron Karl Ludwig von Reichenbach, slavný chemik, vynálezce a metalurg, významný geolog a mineralog, ale také jeden z průkopníků speleologie, dosáhl věhlasu v každé z uvedených vědních disciplín. Dvacet roků z jedenaosmdesátiletého života úspěšného průmyslníka a ředitele blanenských železáren je spojeno s jižní Moravou. Proto se mu věnuje další díl seriálu Deníku Rovnost nazvaný Jihomoravané, kteří dobyli svět.

Karel Reichenbach se narodil 12. února 1788 ve Stuttgartu v rodině knihovníka a archiváře. Studoval na univerzitě v Tübingenu, kde získal titul doktora filozofie. V mládí se zajímal o politiku a podporoval vytvoření Německa, které mělo vzniknout z rozdrobených německých států. Postupem času se ale zaměřil na ryze vědecké záležitosti. Navštívil hutě v Německu a ve Francii a stal se odborníkem v hutnictví.

Obrat v jeho životě nastal v roce 1821. Do služeb ho vzal hrabě Hugo František Salm. „Potkali se úplně náhodou už o tři roky dřív v chemické laboratoři vídeňské univerzity. Pracovali v ní na shodném problému karbonizace dřeva,“ popisuje první setkání tehdy třicetiletého Reichenbacha s hrabětem Dana Janáková z Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Reichenbach zkoumal pro bádenské železárny v Hausachu, jak nejefektivněji využít dřevěné uhlí jako tepelný zdroj v železářských pecích. Stejná otázka jako budoucího majitele blanenských železáren zajímala Salma. Výsledkem jejich dlouholeté spolupráce bylo udělení privilegia Hugo Františku Salmovi na výrobu dřevěného uhlí v uzavřeném prostoru.

Pánem železáren

Na Blanensko se Reichenbach poprvé podíval v roce 1818, aby se seznámil s provozem a výsledky železáren. Bydlel na blanenském zámku a v první polovině dvacátých let se dostal do vedení podniku. „Hrabě Salm byl nemocný. V době napoleonských válek ho dvakrát zajali a věznili, po návratu dokonce kvůli oční chorobě používal slepeckou hůl. Hledal někoho spolehlivého pro řízení železáren,“ vysvětluje Janáková.

Podnik od prvních let prosperoval, a protože se Reichenbach přímo podílel na čistém zisku, stal se časem neomezeným pánem nad blanenskými železárnami. A díky svým schopnostem i vůdčí osobností celého panství. Hrabě Salm ho považoval za přítele a Reichenbach na oplátku závody značně zvelebil. Ty byly dlouhou dobu největší továrnou v rakouském císařství. Zavedl v nich nejmodernější výrobní metody a podnik oddlužil. „Myslel i na dělníky. Vybudoval v Blansku dělnickou kolonii a prosadil výstavbu sociálních zařízení v železárnách,“ píše Ivo Rolný v publikaci Blanenská léta Karla z Reichenbachu.

Reichenbach tíhl i ke geologii a v roce 1833 vytvořil takzvanou barevnou geologickou mapu okolí Blanska. Ta je dodnes nejstarší známou mapou tohoto zaměření na území Moravy. V mineralogii je jeho jméno navždy spjato s objevem lounských kamenů, později nazývaných olomučanské koblížky. Reichenbach tyto zvláštní kalciové valouny nalezl při pokusných výkopech, popsal je a uvedl do odborné literatury.

V oblasti speleologie se zasloužil o posun v celkovém chápání jeskyní. Tuto zásluhu mu připsal i známý krasový badatel Karel Absolon. „Konce jeskynních chodeb jsou pouze zdánlivé. Vždy jsou to jen zřícená místa uprostřed dalšího pokračování,“ cituje Reichenbacha ve své knize Rolný.

Světové vynálezy

Největší objev se Reichenbachovi povedl, když se v Blansku věnoval destilaci dřeva. Jako prvnímu se mu podařilo extrahovat parafín. Ten se získává úpravou ropy a dodnes se používá jako základ svíček, ale i v lázeňství, v kosmetice, k impregnaci dřeva nebo k výrobě krémů a vosků. Natrvalo se tak zapsal nejen do dějin Blanska, ale i světové vědy. „Do té doby se svítilo buď svíčkami ze včelího vosku, kterých bylo málo, nebo lojovými, a ty zase příliš čadily,“ vysvětluje ředitelka blanenského muzea Eva Nečasová převratnost objevu. Reichenbach dokonce jako první na světě připravil umělé barvivo pittakal. V Blansku ho začali vyrábět jako náhradu za dovážené indigo. „Předešel tím téměř o pětadvacet let podobný objev W. H. Perkina v Anglii,“ píše Adolf G. Pokorný.

Rok 1835 přinesl do Reichenbachova života tragédii. Ve Stuttgartu zemřela jeho těžce nemocná manželka a při cestě do Benátek na tyfus dcera Ottana. Ztráta blízkých vědcem otřásla a rovnováhu se snažil nalézt v práci. Začal se zajímat o zemědělství. Když rostoucí spotřeba sladidla vyvolaná pitím čaje a kávy zvýšila poptávku po cukru, postavil a rozšířil cukrovar v Rájci­Jestřebí. I ten byl během několika let považován za největší a nejmodernější v Evropě. „Na stavbu cukrovaru si dokonce Salm od Reichenbacha půjčil dvaasedmdesát tisíc zlatých. Nazpět je vynálezce dostal až čtyřiadvacet let po smrti hraběte,“ líčí počátek budoucích problémů kastelánka zámku Rájec­Jestřebí Jana Kopecká. Po smrti hraběte Salma v roce 1836 jeho syn Hugo Karel Eduard Salm začal na Karla Reichenbacha pro jeho nesporné úspěchy žárlit. Nakloněna mu nebyla ani vdova po Salmovi, irská hraběnka Mac Caffry Keanamore-Magnierová.

Přestože mladý Salm zpočátku stál na straně Reichenbacha a využil jeho vlivu ve sporu o dědictví, nakonec obvinil vynálezcova bratra Emila z podvodných machinací s penězi v cukrovaru. Ten obvinění neunesl a spáchal sebevraždu. Stejný scénář uplatnil i na Reichenbachova syna Reinholda. Karel Reichenbach s obviněními nesouhlasil, Hugo Karel Salm mu zakázal vstup do cukrovaru a zavřel pro něj dveře u Salmů.

Odchod z Blanska

Spory byly poslední kapkou a v roce 1840 se Karel Reichenbach odstěhoval do Vídně. Tam se na zámku Kobenzl začal věnovat „odistickým“ bádáním. „Šlo o zkoumání vyšší nervové činnosti člověka, které se zabývalo senzitivními jevy a vyzařováním magnetických vln. Reichenbach je nazval OD,“ vysvětluje neurolog Adam Hajský.

Reichenbach obohatil a také výrazně urychlil rozvoj průmyslu na Blanensku. V údolí řek Punkvy a Svitavy zanechal svým pokračovatelům v Blansku nedocenitelné dědictví. Uslyší o něm i turisté, kteří navštíví zámek v Rájci- Jestřebí. „Mluvíme o něm v rohové místnosti a knihovně. Samozřejmě se zmiňujeme o jeho vztahu k hraběti Salmovi. Byl jeho přítel a patřil mezi významné osobnosti regionu,“ dodává Kopecká.

Na Moravě se na Karla Reichenbacha často nevzpomíná, v jeho rodném Stuttgartu jej připomíná pamětní deska na domě v ulici Neuer Brücke číslo 1. V závěru svého života získal Reichenbach nálepku škarohlída a podivína, který se straní lidí. Zemřel zcela opuštěný v Lipsku 19. ledna 1869.

Ředitelka blanenského muzea Eva Nečasová o Karlu Reichenbachovi tvrdí: Dodal Blansku základy průmyslu

ROZHOVOR
– Ve sklepení blanenského muzea vznikne chemická laboratoř jako vystřižená z devatenáctého století. Na počest Karla Reichenbacha, ředitele blanenských železáren a přítele hraběte Huga Františka Salma. V Blansku objevil Reichenbach parafín. Aktivitu blanenského muzea podporuje i radnice, říká ředitelka muzea Eva Nečasová.

Proč jste se nyní rozhodli připomenout lidem Karla Reichenbacha?

Blanenské muzeum chtělo už delší dobu vynahradit Reichenbachovi nedostatečnou pozornost. Nyní k tomu máme jedinečnou příležitost. Při nedávné rozsáhlé rekonstrukci jsme pod nádvořím blanenského zámku odhalili tenkou zeď a za ní dva malé sklepní prostory propojené chodbičkou.

Překvapil vás objev místností pod nádvořím?

To, že někde v zámku jsou, jsme tušili, ale nevěděli jsme, kde se nacházejí.

Máte představu, jak prostory využijete?

Do místností vedou schody přímo ze zámeckého nádvoří. Rádi bychom je opravili a vytvořili v nich improvizovanou fiktivní Reichenbachovu laboratoř s dobovým zařízením a pomůckami, jež používali tehdejší chemikové a alchymisté. Reichenbach totiž na zámku nejen žil, ale opravdu i pracoval v laboratoři.

Jak je vytvoření laboratoře nakloněno město, které bude projekt platit?

Aktivitu muzea blanenští radní vítají. Podle starostky města tam může vzniknout atraktivní ojedinělá expozice, věnovaná člověku, který si to zaslouží. A jakou nikde nemají.

Co znamenal a co přinesl Reichenbach Blansku?

Reichenbach byl člověk, který toho pro město Blansko a rozvoj zdejšího průmyslu udělal moc. Vždyť i pozdější továrna ČKD vznikla na základech podniků, které založil Reichenbach.

Opatroval milostné dopisy krále

Milostné dopisy hannoverské šlechtičny Karoliny von Linsingen a pozdějšího anglického krále Williama IV. se našly v pozůstalosti Karla Reichenbacha. Jak došlo k tomu, že chemik a průmyslník věděl o události, která na konci osmnáctého století hýbala anglickým královským dvorem?
„Do Karoliny z Linsingenu se princ William zamiloval. Byla dcerou jeho strážce. Nechali se 21. srpna 1791 v lesní kapli tajně oddat,“ vypráví příběh lásky dcery generála a syna krále Jiřího III. historička Ivana Klumparová.

Protože William měl místo nemocného bratra Jiřího IV. nastoupit na anglický trůn, Karolina pro svůj původ nepřicházela jako manželka budoucího krále vůbec do úvahy. Princova matka, královna Charlotta Sofie, sňatek neuznala. „Ve společnosti vypukl skandál a došlo k rozvodu,“ popisuje tehdejší dobu Klumparová.
Královna přesvědčovala Karolinu, aby prince opustila. Oba mladí lidé však na své lásce trvali. „Karolina byla těhotná. Údajně potratila, ve skutečnosti chlapec přežil. Dali ho na vychování do bohaté rodiny,“ pokračuje Klumparová.

Karolina okolnosti porodu neunesla a upadla do zvláštního mrákotného stavu. Byla prohlášená za mrtvou, před pohřbem ji ale vzkřísil mladý lékař Adolf Meineke. Za něj se provdala a následovala ho do Blanska, kde v roce 1815 zemřela. Její hrob se nezachoval. Připomíná jej pamětní deska, osazená zde koncem 19. století, a růžová zahrada.

Intimní korespondenci svěřila Karolina před smrtí svému zeti Karlu Gottliebu Teubnerovi. Ten byl správcem železáren v Blansku a dopisy předal svému příteli Reichenbachovi. Pro lepší srozumitelnost příběhu Reichenbach opatřil dopisy vysvětlivkami a komentáři. Sám je nikdy nezveřejnil, objevil je po letech žurnalista Václav Antonín Crha, který příběh tragické lásky a nešťastné Karoliny oživil.

Vážení čtenáři, seriál Jihomoravané, kteří dobyli svět najdete také v tištěné podobě každé pondělí v Brněnském deníku Rovnost

Autor: Gabriela Peringerová

26.5.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Domácí zápas Zbrojovky s Baníkem se neobešel bez výtržností fanoušků. Policisté zasáhli.
AKTUALIZOVÁNO
43

V poločase se fanoušci dobývali přes zábrany. Situaci museli uklidnit policisté

Ilustrační foto.
12

Boj o cyklisty v Brně. Další firma nabídne sdílená kola

Mistrovskou kocovinu tým ani majitel nedovolí, říká Ondřej Němec

Brno /ROZHOVOR/ – Je na něm vidět nadšení, že se vrátil zase do mistrovského kolektivu. Zkušení hokejisté brněnské Komety po své individuální přípravě trénují s celým týmem na ledě. Ondřej Němec se na tento moment těšil. V létě mimo odpočinku také trochu lobboval. „Mé dvě nejdůležitější otázky na majitele byly, jestli zůstane Krejča a zůstane Špenát. (Martin Erat – pozn. red.) Zůstávají oba dva. Věřím, že navážeme na loňskou hru,“ říká optimisticky třiatřicetiletý třebíčský rodák.

Krvavý konec hádky: muž dostal pár facek, pomstil se kudlou do zad

Brno – Ke dvěma rozkmotřeným mužům museli vyjíždět policisté do Horní ulice v brněnských Štýřicích. Původní slovní přestřelka totiž vygradovala v pobodání jednoho z účastníků sporu. „Podle svědků šlo o hádku. Mladší muž staršímu nafackoval a zřejmě považoval spor za ukončený. Jenže když se otočil, starší z dvojice ho bodl do zad,“ popsala případ policejní mluvčí Andrea Cejnková. 

V Bosonohách povalí sudy do kopce. V Tišnově otevřou stezku hrdelního práva

Jižní Morava /TIP NA VÍKEND/ - Pětapadesát metrů do kopce za necelých třináct vteřin. Takový je rekord trati u myslivecké chaty v Bosonohách ve valení pivního sudu. Překonat ho opět zkusí závodníci již v sobotu. Diváci mohou podpořit své favority, po závodě je pro ně připravený doprovodný program. Soutěž Sudoval navíc letos slaví pětadvacet let od založení.

DOTYK.CZ

Před 41 lety se Zlaté piesky zalily krví. Došlo k nejhorší letecké havárii u nás

/VIDEO/ Pavol Hammel měl krušnou noc, slavilo se, pilo. Teď je kolem osmé ráno a on vláčně klimbá v odbavovací hale pražské Ruzyně. Pár kolemjdoucích ho poznává, je to frontman bigbítové kapely Prúdy, v roce 1976 dost populární. V 8:27 se zvedá dopravní letoun Iljušin Il 18-B z ruzyňské rampy, bez rockera na palubě. Alkoholové koma mu právě zachránilo život.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení