Přestože má Rebio v názvu restauraci, jde velmi dobrý fast foot. Obsluhu u stolů zde najdete. Pro salát, polévku, teplé jídlo nebo moučník musí strávníci s plastovými podnosy jako v klasických jídelnách škol a továren. Prostředí restaurace Rebio je však na hony vzdálené závodnímu stravování. Barvy zelená a oranžová a světlé dřevo dávají tušit, že půjde o něco zdravého. Na místě však je přiznat, že i dobrého.

Testovací tým si od samoobslužných pultů přináší nejen saláty, ale i hlavní chod. V Rebiu se vybírá z deseti druhů salátů, které lze dochutit osmi druhy octů a olejů. U teplého bufetu se šéfkuchař Vařílek zastaví a váhá. Stejně tak, jako každý jiný, kdo do vegetariánské restaurace dorazí poprvé a neříkají mu nic názvy jako robi, cizrna, tempeh, tofu nebo tarhoňa. „Vypadá to výborně, to, že si to při nabírání rozrejpeme, je naše věc,“ hodnotí estetiku pokrmů podávaných v nerezových vaničkách Vařílek. Na talíři má bramboráčky a právě Husarskou tarhoňu, což je těstovinová rýže se zeleninou a houbami, zapečené se sýrem. Výhrady má však k salátu. „Nijak to nechutná. Nevím, jestli bio ředkvičky mají být úplně bez chutě,“ rozebírá kuchař zelný salát s ředkvičkou, kukuřicí a bazalkou. Naopak mrkvový salát s jablky dochucený rozinkami je výborný. Stejně tak jsou velice chutné zeleninové karbenátky s opékanými BIO brambory.

Výborné chuti teplého jídla však nesekundují moučníky. Ani Medovníček, ani Ananasový dýchánek nechutná podle kuchaře jako domácí moučníky od babičky. „Jednoznačně v nich chybí vejce. Dortový korpus bez vajec není ono, tvarohová pěna chutná jako lizol,“ přirovnává moučník k čistícímu prostředku Vařílek. Zákusky podle něj rozhodně zdravé nejsou. „Jíst zdravě, znamená jíst střídmě, když si zde dám denně deset zákusků, se zdravým životním stylem to nemá nic společného,“ upozorňuje kuchař.

Za zmínku stojí nápoje, Samozřejmostí jsou zde džusy z čerstvě vymačkaného ovoce a zeleniny, v biokvalitě zde nabízí i kávu, pivo a víno. „Nabídka teplých jídel není velká, ale jídla jsou chuťově výborná. Když k tomu připočítáme posezení v klidném a příjemném prostředí, mohu to zde lidem, kteří hledají něco jiného než maso, jen doporučit,“ uzavírá Vařílek po uložení tácků s použitými talíři na vyhrazené místo.

V Rebiu myslí nejen na velké, ale i na malé hosty. Stoly u dětského koutku a vysoké plastové židličky mají k dispozici rodiče s dětmi. Jen na toaletu se musí vyjít z restaurace a navštívit místnosti, které slouží pro hosty celého Špalíčku. Přijatelná je v Rebiu také cena jídla. S ohledem na větší spotřebu energií a času při přípravě jídel ze zeleniny a nákupu v bio kvalitě se zde dá výborně naobědvat za sto korun.