Další díly seriálu Jihomoravané, kteří dobyli svět naleznete ZDE

I když nechtěl být hercem, herecké povolání si ho našlo samo. Byl dobrým přítelem Karla Čapka i jeho ženy Olgy Scheinpflugové a patřil k československé umělecké elitě. Byl však Žid. Proto musel milované Československo navždy opustit. Navzdory úspěchům v zahraničí se mu po vlasti nikdy nepřestalo stýskat. Další díl seriálu Deníku Rovnost Jihomoravané, kteří dobyli svět, představí světoznámého herce a režiséra Huga Haase.

Hugo Haas se narodil 19. února 1901 v Brně. Jeho otec, prodejce obuvi Zikmund Haas, posílal Huga i jeho bratra Pavla do českých škol. „Židovský obchodník, který se v silně germanizovaném Brně hlásil k Čechům, byl pro brněnskou společnost kuriozitou,“ píše Valeria Sochorovská v knize s názvem Hugo Haas.

Hugo studoval stejně jako jeho starší bratr Pavel brněnskou konzervatoř. K divadlu ho tehdy nic netáhlo. Při závěrečných zkouškách prvního ročníku však museli studenti složit zkoušku z deklamace. „Hugo si nastudoval monolog Marka Antonia ze Shakespearova Julia Caesara. Když skončil, přišel ho pochválit ředitel brněnského Národního divadla Václav Štech a nabídl mu menší roli,“ popisuje Haasovy divadelní začátky Jana Figlárová, která se zajímá o meziválečnou kinematografii. Mladý konzervatorista však neměl nejmenší chuť věnovat se činohře, a proto nabídku odmítl.

Lamač dívčích srdcí

Zasáhl však Hugův otec. „Štech byl jeho významný zákazník, a tak poslal syna, aby se mu pěkně omluvil a roli přijal,“ popisuje Sochorovská, jak se Haas stal v devatenácti letech členem brněnského Národního divadla.

Přestože vstoupit na prkna druhé největší československé divadelní scény byla čest, Haas neměl hereckou průpravu. Všechno se učil pozorováním a čekal na větší hereckou příležitost. Ta nepřicházela, a proto vyměnil jistotu domova za podnájem v Ostravě a nastoupil do Moravskoslezského divadla.

Ani tam se však větších rolí nedočkal. Proto mladý herec zariskoval a odjel do Prahy. Tam se konečně uchytil. Hrál v divadle Komedie a pak přešel do Městského divadla na Královských Vinohradech. Haas byl vysoký, štíhlý, měl výrazné tmavé oči a husté černé vlasy. „Byl právě tak krásný, jak to vyžadoval mužský ideál tehdejší doby, a proto hrál většinou milovníky,“ vysvětluje Sochorovská. Přestože mu tyto role kritici vyčítali, u diváků měly jeho postavy svobodných mládenců a středoškolských profesorů přitahujících dívčí srdce mimořádný úspěch.

V roce 1930 Haasovi nabídl režisér Karel Hugo Hilar angažmá v Národním divadle v Praze, a tam začal hrát náročnější úlohy. „Jeho nejpůsobivější divadelní a později i filmovou rolí je doktor Galén z Bílé nemoci, kterou psal velký Haasův přítel Karel Čapek přímo Hugovi na tělo,“ líčí Figlárová. Filmové zpracování Haas v roce 1937 dokonce i režíroval. O rok později se herec oženil s o patnáct let mladší Mariou Bibikov a v únoru 1939 se jim narodil syn Ivan.

Nucená emigrace

V téže době přišla také Haasova vrcholná divadelní role. Kvůli politickému vývoji a fašistické okupaci jeho poslední. „Hra, v níž v Československu naposledy vystoupil, byla R.U.R. od už zesnulého přítele Karla Čapka. Haas v ní tehdy ztvárnil roli komerčního ředitele, kterého v závěru hry usmrtí roboti,“ dodává Figlárová.

Haasovu uměleckou kariéru pohřbil politický režim. Na svou výpověď z Národního divadla herec nerad vzpomínal. „Bylo mi, jako by se pode mnou otevřelo nekonečné propadliště. Ticho kolem nasvědčovalo, že to kolegové věděli. Když jsem stál za scénou v přítmí a čekal na svůj výstup, tiše ke mně přišel režisér Karel Dostal, vzal mne kolem krku a šeptal rozechvělým hlasem: Haasi, odpusťte nám… Já se tolik stydím. Prosím vás, odpusťte nám,“ připomíná pohnutou chvíli Figlárová.

Hned po okupaci museli manželé Haasovi uprchnout před nacisty do Francie. Protože nevěděli, co je čeká, nechali dvouměsíčního syna v péči ošetřovatelky a švagrové. Shledali se s ním až na konci války.

Zanedlouho Hitler vstoupil i do Francie, a tak se Haasovi opět vydali na cestu. „Další kroky je zavedly do Lisabonu, kde pobyli několik měsíců. Odtud se s velkou pomocí příbuzných a přátel dostali do Spojených států amerických,“ popisuje pouť manželů do emigrace Figlárová.

Protože si Haas už v minulosti udělal ve filmařském světě dobré jméno, byla práce u divadla a u filmu jen otázka času. „Jako divadelní herec se Haas dostal až na Broadway a z filmových rolí stojí za zmínku válečná dramata Days of Glory nebo A Bell for Adano,“ uvádí Figlárová. V roce 1951 Haas opět usedl na režisérské křeslo a natočil film Pickup. V následujících deseti letech zrežíroval čtrnáct celovečerních snímků, ve kterých si i zahrál.

Hrob v Židenicích

Koncem padesátých let minulého století ho však postihla další politická rána. V USA sílil strach z komunismu a mnohým filmařům zakázali tvořit. I Hugo Haasovi. „Proto v roce 1961 vyčerpaný a nemocný Haas Ameriku opustil. Chtěl se vrátit domů, ale politická situace mu to nedovolila. Dalším působištěm se mu stala Itálie,“ líčí Figlárová. Dodává, že po necelém roce se přestěhoval ještě blíž rodné zemi a k Brnu, na které nikdy nezapomněl, do Rakouska.

V roce 1963 dostal Haas oficiální pozvánku na oslavy 80. výročí otevření Národního divadla v Praze. „Už na nádraží na něj čekal zástup fanoušků, starých přátel a kolegů. Po letech mohl Haas opět navštívit svou starou divadelní šatnu a vkročit na prkna, kde v minulosti sehrál desítky rolí,“ vypráví Sochorovská.

Čtěte také: Židovský hřbitov skrývá náhrobek Huga Haase

Návštěva herce nabila energií. Netušil, že je v Praze naposledy. „Po návratu do Vídně ještě natočil komedii a připravoval se na další roli. Na jaře roku 1968 po těžké nemoci dokonce natočil ve svém bytě s brněnskou televizí medailon,“ píše Sochorovská. V zimě však obletěla svět zpráva, že Hugo Haas 1. prosince 1968 ve svém vídeňském bytě zemřel. Pohřbený je na brněnském židovském hřbitově v městské části Židenice.

Hugův bratr Pavel skládal hudbu

Brno – Hugo Haas nebyl v rodině sám, u koho se projevil výrazný umělecký talent. Jeho starší bratr Pavel skládal hudbu a byl nejnadanějším žákem Leoše Janáčka. V zahraničí je dokonce stále nejhranějším skladatelem své doby.

Pavel Haas studoval hudbu na mistrovské škole pražské konzervatoře se sídlem v Brně. „Pavlovu tvorbu i jeho kariéru Janáček sledoval od roku 1920. Z dochovaných materiálů je patrné, že měl Haase rád a jeho skladatelské práce si vážil,“ vysvětlil muzikolog a historik Jiří Zahrádka.
Janáček byl velmi temperamentní a jeho žáci to neměli snadné. „Mistr nepochválil téměř nikdy. Buď odsoudil, nebo mlčel,“ vzpomíná ve své biografii nadaný Pavel Haas.

Bratr herce Huga vytvořil klavírní skladby, komorní i orchestrální hudbu. Skládal také pro divadlo a film a hudbu vyučoval. „Velmi známé jsou jeho smyčcové kvartety a Haasova jediná opera Šarlatán patří bezesporu mezi díla světového formátu,“ upozornil Zahrádka.
Dodal, že hudba bratra legendárního herce byla a je neobvyklá. „Zračí se v ní moderní hudební trendy, Janáčkův vliv a jakýsi zcela výjimečný šmrnc,“ řekl Zahrádka.

Bohužel Pavlu Haasovi ani jeho otci se nepodařilo z Československa uprchnout jako Hugovi. „Pavel nejprve odmítal opustit republiku, po březnových událostech 1939 už však bylo pozdě,“ uvedl Zahrádka. Dodal, že hudebníkovi se ještě podařilo zachránit ženu, dceru a synovce Ivana, o kterého se starali. Pavla Haase však nacisti zavraždili v koncentračním táboře v Osvětimi 28. října 1944.

V současnosti patří brněnský komponista Haas v cizině k nejhranějším hudebním skladatelům své generace. V roce 2002 dokonce vznikl Pavel Haas Quartet, který nahrál všechny Haasovy a Janáčkovy kvartety.

I když Hugův bratr zemřel na svém tvůrčím vrcholu, stihl v hudebním světě zanechat nesmazatelnou stopu. „I přes ten krátký čas, který žil, je Pavel Haas jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století a nejnadanější žák Leoše Janáčka,“ uzavřel Zahrádka.

Haasova ulice? Podle Pavla Haase

Brno – Nejen desítky divadelních postav či hudebních děl za sebou zanechali bratři Hugo a Pavel Haasovi. Na několika místech Brna si lidé mohou připomínat, že i přes jejich nelehký osud se herec Hugo a skladatel Pavel zapsali do uměleckého povědomí Čechů i cizinců.

Oběma bratrům Haasovým je například věnována pamětní deska na fasádě jejich rodného domu v Brně v Biskupské ulici. „Autorkou je sochařka Marie Othová a tato připomínka jihomoravských rodáků je mezi okny domu v Biskupské ulici číslo 8. Pamětní deska vznikla v roce 1997,“ popisuje podrobnosti historička Miroslava Menšíková.

Památku obou bratrů mohou Brňané uctít také na židovském hřbitově v Nezamyslově ulici v brněnských Židenicích. „Pavel Haas zemřel v osvětimském koncentračním táboře v roce 1944, Hugo Haas zemřel 1. prosince 1968 ve Vídni. Urnu s jeho popelem pak na hercovo přání převezli do Československa. Hugo se tak pomyslně ještě zastavil na jevišti Národního divadla v Praze a pak jeho prach navždy spočinul vedle prachu jeho maminky na brněnském židovském hřbitově,“ uvádí Valeria Sochorovská v knize Hugo Haas.

Ne každý Brňan však ví, že v Žabovřeskách existuje i Haasova ulice. Leží mezi Kovařovicovou a ulicí Stránského. Ještě méně lidí zná, po kom se ulice jmenuje. „Určitě to bude podle prvorepublikového herce Huga Haase,“ myslí si studentka Jana Fojtíková. To samé si myslí i Jan Matějka. „Po kom jiném by se tak jmenovala?“ diví se Brňan.

Brněnská historička Milena Flodrová je ale vyvádí z omylu. „Ulice má své jméno podle Hugova bratra, skladatele Pavla Haase. Jmenuje se tak od roku 1946,“ vysvětluje Flodrová.

Dodává, že ulice získala hudebníkovo jméno už dva roky po jeho smrti. Počátkem dvacátého století se ulice jmenovala Bartošova. Pak název převedli do němčiny na Bartošgasse, v roce 1945 se jmenovala Prostřední díly a od 25. září 1946 nese jméno celosvětově uznávaného skladatele Pavla Haase.

Vážení čtenáři, seriál Jihomoravané, kteří dobyli svět najdete také v tištěné podobě každé pondělí v Brněnském deníku Rovnost.