VYBERTE SI REGION

Šelepka je můj život. I koníček, říká Bernátek

Brno - Díky manažerovi a spolumajiteli brněnského klubu Šelepka Miloši Bernátkovi přijíždí už desítky let do Brna hvězdy showbyznysu.

29.12.2008 4
SDÍLEJ:

Miloš Bernátek.Foto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Kde stojí nejstarší hudební a taneční klub v České republice? V Brně. A kdo za to může? Člověk, který tvrdí, že v roce 1968 uspořádal v brněnském Králově Poli úplně první moravskou diskotéku. Jmenuje se Miloš Bernátek a je zakladatelem legendárního klubu Šelepka. Příběhu muže, který do Brna přivedl největší hvězdy českého showbyznysu, se věnuje Deník Rovnost v dalším díle seriálu Patnáct minut slávy.

Kulturní akce organizoval vyučený typograf Bernátek už na škole. Nejvíce toho ale pro svou budoucí promotérskou činnost pochytil na vojně. „Byl to obrovský mezník. Sloužil jsem u útvaru v Praze v letech 1966 až 1968. Ve společnosti se tehdy všechno vířilo a kultura se uvolňovala,“ vzpomíná Bernátek, který na vojně dělal kulturního referenta.

Díky tomu se seznámil s mnoha osobnostmi z hudebního nebo hereckého světa. „Většinu kontaktů z vojny využívám dodnes. Pomáhala mi například Jiřina Jirásková, která vždycky obvolala divadla od Semaforu po Rokoko a já mohl pro vojáky koupit celé představení,“ říká dnes jedenašedesátiletý Bernátek. V Brně díky němu vystupoval třeba i zpěvák Waldemar Matuška. „Jenže cesta k němu nebyla vůbec jednoduchá. Když jsem se chtěl na začátku roku 1967 sejít s jeho manažerem Františkem Spurným, vzkázal mi po asistentovi, že na mě bude mít čas devětadvacátého listopadu v deset hodin a deset minut,“ směje se Bernátek.

Trpělivost se mu ale vyplatila a Matuška za svými brněnskými fanoušky nakonec skutečně přijel. „Jenže volno měli jen na Stadionu v Kounicově ulici a pouze čtyři dny o Velikonocích. Každý mě varoval, že tam o svátcích nikdo nepřijde. Nakonec Matuška vystupoval čtyři dny po sobě a koncert byl pokaždé vyprodaný,“ vzpomíná Bernátek. Matuška pak mohl dvakrát zazpívat i v Kateřinské jeskyni a Bernátkovi se tak povedlo vyprodat šest koncertů jednoho interpreta ve čtyřech dnech.

Pořadatelský talent ukázal také tehdy, když v Brně uvedl tři představení Divadla Semafor v jeden den. „Ve tři hodiny odpoledne a v devět večer vystupoval Šimek s Grossmannem a v šest hodin Suchý se Šlitrem. A sály byly pokaždé plné,“ chlubí se Bernátek.

Ne vždy však šlo všechno hladce. „Šimek s Grossmannem si mezi představeními odskočili ven a pořadatelé je pak nechtěli pustit zpátky. Když se bránili, že bez nich to představení asi nezačne, stejně je nepustili. Řekli jim, že by to mohl říct každý. Za pár let by se jim to už díky jejich popularitě stát nemohlo,“ říká Bernátek.

Šimka s Grossmannem, Suchého se Šlitrem i Matušku dostal Bernátek do Brna ještě v době své vojenské služby. Když se pak vrátil do Brna, organizační elán ho neopustil. „Byl jsem strašně nadšený z Prahy. Byl jsem tam na první diskotéce a řekl jsem si, že tohle musím přivést do Brna,“ vzpomíná Bernátek.

Světový diskžokej

Začal proto hned hledat vhodné sály. „Jeden jsem objednal a dva jsem měl v záloze. Věděl jsem, že nás hned vyhodí, protože už začínala normalizace,“ podotýká Bernátek. První diskotéka v Brně se tak konala v Besedním domě v Králově Poli na konci roku 1968. Diskžokeje na ni přijel dělat dnes světově uznávaný výtvarník Petr Sís.
„Jenže lidé nevěděli, co si mají představit. Abych Síse zaplatil, musel jsem dát vstupné deset korun. A Brňáci přitom byli zvyklí platit osm korun za tři živé kapely,“ popisuje těžké začátky.

Čtyřicet lístků si nakonec koupili vojáci a navíc se ještě prodaly další čtyři vstupenky. „Tak jednoduché to ale nebylo. Vojáci totiž měli poplach a my museli na poslední chvíli nahánět lidi zvenku, aby nebyla ostuda,“ vzpomíná Bernátek.

Nová zábava se v Brně rychle ujala. Protože byl ale původní diskžokej Sís příliš drahý, musel Bernátek hledat nového mezi známými Brňany. „Začal jsem proto s Lubošem Rettegym. Na první diskotéce ale pustil dlouhohrající desku a šel si sednout ke kamarádům. A to nebylo úplně ono,“ usmívá se Bernátek. Druhý pokus s Jindřichem Eliášem, jehož diskotéka se jmenovala Pět hodin tance za tři koruny, už vyšel. Tančit se chodilo na Cejl. „Problém ale byl, že jsme měli jen pár desek. A tak hrál Eliáš pořád stejné skladby a předstíral, že jsou na přání. Pak se ty hity ale opravdu chytly a lidé za ním začali vážně chodit, aby je hrál znovu,“ vypráví Bernátek.

Diskotékové pokusy vyvrcholily 1. května 1969, kdy Bernátek spolu s kamarádem Jiřím Sedláčkem založil klub Šelepova N°1, zvaný Šelepka. „Zájem byl obrovský. Měli jsme volno asi jen dva dny v týdnu,“ podotýká Bernátek. Kvůli velkému zájmu Brňanů si dokonce musela Šelepka sama vytvářet konkurenci. „Přistavili jsme za padesát korun autobusy a odvezli jsme lidi, kteří se do Šelepky nevešli, do dalších tří sálů v Brně,“ vzpomíná Bernátek.

Zlatá léta prožila Šelepka jen dvě. V roce 1971 ji totiž museli Bernátek a Sedláček kvůli normalizaci zavřít. Bernátek se proto stáhl do vesnic v okolí Brna. „Legendární byly Tučapy. Tam se pořádaly největší koncerty. Protože je to ale malá vesnice, nikdy by si na sebe nemohl koncert vydělat. Proto třeba chodili hasiči po rodinách a vybírali, aby k nim do kulturáku mohl přijet Olympic,“ vypráví Bernátek.

Silvestr v Tučapech

Kromě Olympiku navštívil za jeho působení Tučapy třeba i Katapult a přijela také Helena Růžičková. Konala se tam navíc i výjimečná silvestrovská diskotéka. „Trvala vždy od pěti odpoledne do pěti ráno. Měl jsem tři auta a z Brna jsem vždycky na hodinu přivezl nejlepší dýdžeje. Tolik kvalitních dýdžejů jako v Tučapech se nikde jinde nevystřídalo,“ směje se Bernátek.

Organizování akcí pro něj bylo až do devadesátých let koníčkem. „Pořád jsem samozřejmě chodil do práce. Typografa jsem dělal asi pětadvacet let. Byla to dobrá práce, protože noviny se dělají hlavně večer, a přes den jsem se mohl věnovat pořádání akcí,“ říká Bernátek.

V roce 1989 Šelepka znovu otevřela. Bernátek a Sedláček ji společně s Bolkem Polívkou odkoupili a začali budovat jeden z největších brněnských kulturních fenoménů. Už téměř dvacet let se tak jméno brněnského klubu pojí s uznávanými umělci jako třeba Laco Deczi nebo Miroslav Donutil. „Toho jsem musel dlouho přemlouvat. Řekl, že jestli nebude sál vyprodaný, už se k nám nevrátí. Museli jsme proto dokonce poprvé udělat řidší řady. Teď je to přes deset let, co jsou jeho představení u nás narvaná a Donutil říká, že jsme po Národním divadle jeho druhá domovská scéna,“ vypráví Bernátek.

Přestože už jsou podle něj návštěvníci kulturních akcí „namlsaní“, Šelepka o něj prý nemá nouzi. „Většina klubů má lepší světla i lepší zvuk. Zvyk zajít si na Šelepku se ale přenáší z generace na generaci,“ tvrdí Bernátek. Na začátku května 2009 bude mít Šelepka výročí čtyřiceti let od založení. „Chystáme oslavy. Opravíme diskotéku a z New Yorku přijede dělat disk〜žokeje Petr Sís. A snad u nás zahraje skupina Progress,“ plánuje Bernátek.

Autor: Vendula Jičínská

29.12.2008 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

Průměrná mzda na jihu Moravy vzrostla o pět procent na 26 413 korun

Brno - Průměrná mzda v Jihomoravském kraji vzrostla ve 3. čtvrtletí meziročně o pět procent na 26.413 korun. Zaměstnanci si tak v průměru polepšili o 1261 korun. Reálný růst mezd s ohledem na inflaci dosáhl 4,5 procenta. Vyplývá to z informací, které v pondělí zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ).

AKTUALIZOVÁNO

Zátah revizorů v rozjezdech: Pozvracím vás, hrozil černý pasažér

Brno /REPORTÁŽ/ – Téměř prázdnými ulicemi nočního Brna se řítí potemnělý autobus. Navzdory tomu, že v něm sedí devět revizorů a osm strážníků, světla v kabině jsou zhasnutá. „Je to proto, aby působil nenápadně," vysvětluje mluvčí brněnských strážníků Jakub Ghanem. Autobus totiž jede na další ze zátahů revizorů v nočních linkách, takzvaných rozjezdech. O víkendu při něm zkontrolovali dvanáct autobusů, chytli téměř sto černých pasažérů. Za jedinou noc revizoři dokáží zkontrolovat až devět set cestujících.

Německý dům? S portrétem Adolfa Hitlera, ukazuje také nová kniha

Brno – Když v roce 1900 vyšla série fantaskních pohlednic o tom, jak bude Brno vypadat za sto let, byla na nich spousta vzducholodí a snových vynálezů, ale Německý dům stál stále na Lažanského – dnešním Moravském náměstí. Nakonec se tato budova v Brně dočkala čtyřiapadesáti let. Poté ji město na přání mnoha Čechů zbouralo. Historii Německého domu a s ním spřízněných spolků představuje nová kniha, jejíž křest je ve čtvrtek v Moravském zemském muzeu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies