Právě brněnské společnosti Balóny Kubíček je věnovaný další díl seriálu Deníku Rovnost nazvaného Za zavřenými dveřmi, který ukazuje lidem běžně nepřístupná místa.

Největší část výroby se odehrává ve staré pískovně nedaleko brněnského lomu Hády. „Dříve jsme sídlili ve Francouzské ulici v činžovním domě. Hotové balóny jsme tam často museli dostávat na korbu auta skrz okno ve druhém patře a jezdit je pak zkoušet na přehradu," vzpomíná manažer společnosti Miroslav Borkovec.

Současné prostory slouží jak na závěrečné testy, tak i jako sklad, ale hlavně jako výrobna s pětačtyřiceti zaměstnanci. V obrovské hale švadleny sešívají až ze šesti kilometrů švů části látky ve výsledný tvar. „Jen málo švadlen se může chlubit tím, že jsou schopné pracovat podle technických výkresů. My je máme," upozorňuje Borkovec.

Firma ročně vyrobí až sto balónů nejrůznějších velikostí i tvarů. „Měli jsme tu zakázky, které byly ve tvaru přepravního kontejneru, ale také třeba stojícího medvěda," informuje manažer. Podle něho je obtížnější spíše vytvoření grafického vzoru na plachtě. „Jednou jsme dělali balón, který měl na sobě mít namalovaný obraz krajiny. A zákazník navíc chtěl, aby lidé mohli vidět i tahy štětce, v tomhle případě pak velkého malířského válce," říká Borkovec.

Od dob ručního vyřezávání jednotlivých částí plachty se mnohé změnilo. Nyní to dělá automatický stroj, který v hale dominuje. Hlavně kvůli němu stoly se stroji, za kterými sedí ženy, nejsou přes vysokou hromadu látek ani vidět. Když s nimi někdo potřebuje mluvit, může využít všudypřítomných koloběžek, které zrychlí pohyb po výrobní hale. Ženy však většinou zvládají celou práci jen podle výkresů. „Je důležité udělat všechno kvalitně. Kdyby se něco zanedbalo, stane se nehoda," upozorňuje švadlena Milka Zavadilová, která v brněnské společnosti pracuje již jedenáct let.

Vedle plachet ve firmě vyrábějí také koše, ve kterých lidé létají. Na první pohled jejich vytváření vypadá jako pletení malých košíčků nebo velikonoční pomlázky z ratanu. Tohoto materiálu využijí při jednom koši třeba i sto kilogramů, v závislosti na počtu přepravovaných lidí. „Dodali jsme zákazníkům do ciziny už i balón, který unesl až pětadvacet lidí, to je největší," vysvětluje Borkovec.

Pořízení jednoho balónu stojí od jednoho do půldruhého milionu korun a firma je schopná jej vyrobit za čtyři měsíce. „Náš rekord je osm dní. Všechny ostatní zakázky šly tenkrát stranou. Někteří naši dodavatelé tehdy pracovali přes víkend a mezinárodní certifikát jsme navíc museli dělat ve Velké Británii. V České republice by to trvalo několik týdnů, tam stačilo jen pár hodin," vzpomíná manažer Borkovec.

MATĚJ ŘÍHA