VYBERTE SI REGION

Sloupsko-šošůvské jeskyně vyvolávaly u mnohých badatelů hrůzu

Sloup /PŘÍRODNÍ KLENOTY/ - Sloupsko-šošůvské jeskyně zkoumali lidé od sedmnáctého století. Podle jedné z historek zemřel průzkumník brzy po návratu na povrch.

12.11.2012 1
SDÍLEJ:
Fotogalerie
7 fotografií
Součástí Sloupsko-šošůvských jeskyní jsou i vápencové skály na povrchu. Nedaleko jednoho vstupu do jeskyní stojí osamělý dvacetimetrový sloup s názvem Hřebenáč.

Součástí Sloupsko-šošůvských jeskyní jsou i vápencové skály na povrchu. Nedaleko jednoho vstupu do jeskyní stojí osamělý dvacetimetrový sloup s názvem Hřebenáč.Foto: archiv Správy jeskyní Moravského krasu

Mezi všemi jeskyněmi, které jsem viděl, je tato nejohavnější. Když jsem se v tomto opuštěném, zapáchajícím a hrůzyplném skalním labyrintu rozhlédl, přepadl mě děs, který roztřásl všechny moje údy, a ze srdce jsem litoval všech svých hříchů. Tak popisuje Sloupsko-šošůvské jeskyně fyzik a matematik Jan Antonín Nagel v roce 1748. Děsivé zážitky z jeskyní, které jsou součástí Moravského krasu, podávají i další badatelé. Jeskynní systém jižně od Sloupu na Blanensku je chráněný jako přírodní rezervace. Je jí věnovaný další díl seriálu Deníku Rovnost Přírodní klenoty jižní Moravy.

Sloupské a šošůvské jeskyně tvoří jeden komplex. Jde o nejrozsáhlejší zpřístupněné jeskyně v České republice. „Prostory se rozkládají ve dvou patrech, která jsou propojená mohutnými podzemními propastmi," uvádí Petr Zajíček ze Správy jeskyní Moravského krasu. Mezi nejznámější části patří například Eliščina jeskyně, Nicová jeskyně, Riegrova síň, Nagelova propast či systém Starých skal.

Součástí přírodní rezervace jsou i vápencové skály na povrchu. Nedaleko jednoho vstupu do jeskyní stojí osamělý dvacetimetrový sloup s názvem Hřebenáč. „Obec Sloup vděčí snad za své jméno čtyřbokému balvanu, který se zachoval jako pozůstatek sloupu pod jeskynním stropem, klenoucím se nad ním v šerém dávnověku. Tento sloup nazývají obyvatelé Hřebenáč, Němci zase Skály svatého Simeona Stylita, neboť před časem prý stála na vrcholu skály socha tohoto světce," popisuje v knize z devatenáctého století Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti archeolog Jindřich Wankel.

První zmínka o Sloupských jeskyních pochází z roku 1669 od lékaře Johanna Ferdinanda Hertoda z Todtenfeldu. „Z jeho spisu Podzemní bič Moravy se dochovala historka o kameníkovi lichtenštejnského knížete, který sestoupil do spodních pater. Když ho vytáhli nahoru, vyprávěl, že dole viděl mnoho divů, třeba přeobrovské pstruhy. Ale mezi vyprávěním najednou zničehonic zemřel," říká Milan Koudelka z Muzea Blansko.

I Hertod podle něho líčí návštěvu jeskyní jako traumatizující zážitek. Tento autor zmiňuje podivné dřevěné trámy u stropu některých jeskyní. Některé se v podzemí dochovaly dodnes. „Existují dvě teorie ohledně jejich původu. Buď šlo o podpěry lešení, ze kterého se lidé dostávali do stropních částí chodeb, aby tam lámali krápníky. Nebo trámy mohly podpírat plošiny pro nocování v době, kdy se tam lidé ukrývali před Švédy za třicetileté války," říká Zajíček ze správy jeskyní.

Básníkovi a hudebníkovi Petru Vášovi už teď jeskyně hrůzostrašné nepřipadají. „Podzemí je upravené pro návštěvníky. Všude jsou zábradlí a mosty. Uprostřed prohlídkové trasy na vás žádná hrůza nepadne," tvrdí Váša. Letos v červenci vystoupil se svým projektem fyzického básnictví v Eliščině jeskyni.

Sedlák se propadl

Po Hertodovi a Nagelovi zkoumali jeskyně další badatelé. „Ve druhé polovině devatenáctého století bádal v tamním podzemí Jindřich Wankel. Objevil mnoho nových částí. V průzkumech pak pokračovali i Martin Kříž nebo Karel Absolon. A jednu z nejhezčích částí, Eliščinu jeskyni, objevil v roce 1879 místní obyvatel Václav Sedlák. Propadl se do ní při hledání medvědích zubů v Nicové jeskyni," popisuje Koudelka z Muzea Blansko.

Součástí Sloupsko-šošůvských jeskyní je také jeskyně Kůlna, kterou proslavily pozůstatky neandrtálců. „Jde o významné naleziště v kontextu střední Evropy. Na Moravě šlo po jeskyních Šipka a Švédův stůl o třetí místo, kde se podařilo pobyt neandrtálců doložit. V Kůlně jsme našli zbytky zvířecích koster a tisíce kamenných nástrojů po neandrtálcích starých přibližně padesát tisíc let. V mladších vrstvách pak stopy po pobytu lovců mamutů i lovců koní a sobů," poznamenává archeolog Karel Valoch z ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. Patnáctiletý výzkum jeskyně zahájil v roce 1961.

Výzkum materiálu nasbíraného v Kůlně pokračuje i teď. „Například výzkumy prostorového rozložení nálezů potvrdily, že si neandrtálci členili jeskyni do několika zón. „Měli tam něco jako obývací pokoj, dílnu. Místo u vchodu sloužilo pro čtvrcení zvířat. S nadsázkou říkám, že tam měli i švédskou saunu. V jednom z výklenků bylo podlouhlé ohniště, kde muselo být skutečně hodně teplo," uvádí Petr Neruda také z ústavu Anthropos.

Součástí Sloupsko-šošůvských jeskyní je jeskyně Kůlna, kterou proslavily pozůstatky neandrtálců.Sloupsko-šošůvské jeskyně

Forma ochrany: přírodní rezervace

Vyhlášeno: 1. února 2000

Rozloha: 7,8 hektaru

Jak se tam dostat: Systém jeskyní se nachází jižně od obcí Sloup a Šošůvka na Blanensku. Rezervací procházejí červená a žlutá turistická trasa.

Důvod ochrany:Rozsáhlý komplex podzemních dómů, chodeb a propastí s bohatou krasovou výzdobou, vápencové skalní útvary na povrchu, zimoviště netopýrů, důležité archeologické a paleontologické naleziště.

Mapa: turistická mapa Klubu českých turistů číslo 86

Hudebník Petr Váša předvedl v jeskyních metodu fyzického básnictví. Říká o ní:

Fyzická báseň je praumění

Eliščina jeskyně v Sloupsko-šošůvských jeskyních na Blanensku je známá krásnou akustikou. Pravidelně se v ní konají koncerty. Letos v létě v ní na popud sdružení Jeskynní tep vystoupil i brněnský hudebník a výtvarník Petr Váša. Člen skupiny Ty Syčáci je tvůrcem projektu takzvaného fyzického básnictví. Tuto tvůrčí metodu přiblížil i některým návštěvníkům přímo v Eliščině jeskyni.

Co je podstatou fyzické básně?

Asi myšlenka něčeho jako praumění nebo původního umění. Fyzické básnictví je potom snaha vyzkoušet si, jak by umění vznikalo úplně od nuly bez technických prostředků a předešlých znalostí. Jako kdybyste se například ocitli sami na opuštěném ostrově. V jeho základu stojí pohyb a gesto, které může mít výtvarný význam. A také hlas a slovo, nebo zvuky vytvářející něco jako nový jazyk.

Jak vypadá vznik takové básně v praxi?

Spolupracuji se všemi, kdo mají o můj přístup zájem. Se studenty, pedagogy, ale i s dalšími lidmi, nebo třeba některými typy postižených. Snažím se fungovat spíše jako prostředník než nějaký vzor. A nikoho do ničeho nenutím. Začneme například vyluzováním zvuků. Člověk zjistí, jak rezonují v daném prostoru. Doprovodí je spontánními pohyby. Může sledovat, jaké vizuální vjemy v něm prostředí vyvolává a pak je jako by číst, rozehrávat celým tělem.

Dá se fyzické básnictví naučit?

Není mi blízký přístup těch uměleckých škol, které vytvářejí dojem, že tvorba je jen pro vyvolené, obdivované těmi ostatními. Kurzy fyzického básnictví jsou přístupné v podstatě komukoliv. Nikomu však neslibuji, že z něho udělám profesionála v některém z tradičních oborů. To není mým cílem.

Bylo pro vznik fyzických básní inspirativní prostředí Eliščiny jeskyně v Sloupsko-šošůvských jeskyních?

Oslovilo mě sdružení Jeskynní tep, abych tam vystoupil s jejich kapelou. Rád jsem souhlasil. Pravěká témata jsou mi odjakživa blízká. Pak se ukázalo, že si přejí, abych s lidmi v jeskyni vedl jakýsi rychlokurz fyzického básnictví. Trošku jsem se toho zalekl, i když rád improvizuji. Záleží totiž na tom, jaká skupina lidí se nakonec sejde. Tady se objevila jedna skvělá paní, která od začátku výrazně a citlivě spolupracovala a tím rychle strhla ostatní. Vedli jsme dialogy s krápníkovou výzdobou, vytvářeli novou verzi pravěké řeči, tančili a povykovali, vážně i vesele.

Eliščina jeskyně.Eliščina jeskyně má nejbohatší výzdobu

Objevil ji v roce 1879 místní obyvatel Václav Sedlák. Propadl se do ní náhodou, když hledal medvědí zuby v blízké Nicové jeskyní. Jde o Eliščinu jeskyni. „Má nádhernou zachovalou a bohatou krápníkovou výzdobu. Díky tomu patří k nejkrásnějším částem Sloupsko-šošůvských jeskyní i celého Moravského krasu," uvádí Petr Zajíček ze Správy jeskyní Moravského krasu. Eliščina síň je známá také krásnou akustikou. Proto se v ní pravidelně konají hudební koncerty. Zajímavé ozvučení návštěvníkům předvádí i hudba z reproduktorů.

Unikátní stalagmitový útvar Svícen v Brouškově síni.Svícen vznikal pod vodou i nad ní

Stalagmit Svícen je symbolem Sloupsko-šošůvských jeskyní na Blanensku. „Jde o unikátní útvar. Vznikl zvláštním způsobem. Jedna jeho část se totiž utvářela nad vodní hladinou jezírka a druhá vznikala pod vodou," vysvětluje Petr Zajíček ze Správy jeskyní Moravského krasu. Vzácný stalagmit se nachází v takzvané Brouškově pohádkové síni. Ta už je součástí systému Šošůvských jeskyní. Jsou méně rozsáhlé než Sloupské jeskyně. Za to vynikají právě bohatostí krápníkové výzdoby. Z Brouškovy síně vede trasa dál do Riegrovy síně.

Nagelova propast.Propast patří k největším v zemi

K impozantním částem Sloupsko-šošůvských jeskyní patří i takzvaná Nagelova propast. Je pojmenovaná podle jednoho z průzkumníků jeskyní, fyzika a matematika Jana Antonína Nagela. „Patří k nejmohutnějším podzemním propastem v zemi. Je zpřístupněná dvěma vyhlídkovými můstky," přibližuje Petr Zajíček ze Správy jeskyní Moravského krasu. Od stropu po hladinu Sloupského potoka ve spodních patrech propasti je hluboká přibližně devadesát metrů. Od propasti vede trasa k Trámové chodbě, která přechází ve Stříbrnou chodbu.

Autor: Klára Židková

12.11.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Betlémské světlo dorazilo do Brna. V neděli si pro něj lidé přijdou na Petrov

Brno – Jihomoravští skauti dovezli v sobotu večer do Brna Betlémské světlo. Do Evropy jej od osmdesátých let vozí letadlem z izraelského města.

Perníkový betlém? Snad nám ho děti na mši nesní, doufá žena organizující pečení

Vranovice – Zvedne vyzvánějící mobil a říká: „Pečení betlému? Není problém." Pětadvacetiletá Magdalena Vybíralová ve Vranovicích na Brněnskem organizuje vznik betlému, jenž bude celý z perníku.  

Vánoční dárky od obce? Obyvatelé dostanou kalendáře, plavenky nebo besídky

Nová Ves - Kromě Ježíška myslí na obyvatele obcí na Brněnsku také představitelé některých tamních radnic. Většinou lidé dostanou drobnosti vztahující se k obci a jejímu životu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies