VYBERTE SI REGION

Spoluhráči mu říkali dědku. Dovedl je ke zlatu

Brno - Fotbalista Rostislav Václavíček vyhrál olympiádu a má mistrovský titul s brněnskou Zbrojovkou. Navíc ho nikdy nevyloučili rozhodčí.

15.12.2008
SDÍLEJ:

LEGENDA ZBROJOVKY. Rostislav Václavíček hrál sice několik let v zahraničí, nakonec se ale do Brna vrátil.Foto: DENÍK/Jiří Salik Sláma

Českoslovenští fotbalisté bojovali v roce 1980 ve finále moskevské olympiády o zlato s východními Němci, jenže fotbalista brněnské Zbrojovky Rostislav Václavíček seděl jen na lavičce. Československo vyhrálo 1:0 a jeho dodnes mrzí, že ve finále nehrál. Do historie i tak vstoupil jako kapitán olympijských vítězů. Dnes už brněnský fotbal sleduje jen z tribuny, před týdnem oslavil dvaašedesáté narozeniny a bez sportování si důchod nedovede představit.

Další díl seriálu 15 minut slávy přináší příběh fotbalisty, který kromě vítězství na olympiádě dovedl brněnskou Zbrojovku k jedinému titulu v historii a drží český rekord v nejvyšším počtu ligových utkání odehraných v řadě bez přerušení.V roce 1980 už měl Rostislav Václavíček velkou část úspěšné fotbalové kariéry za sebou. Nikdy však nepatřil k oporám československé fotbalové reprezentace. Olympiáda v Moskvě, kterou velká část zemí z druhé strany železné opony bojkotovala kvůli sovětské invazi do Afghánistánu, proto pro něj byla výjimečná šance. „Jinou příležitost zahrát si v národním týmu jsem neměl. Bylo mi čtyřiatřicet a všichni mi tam už říkali dědku,“ vzpomíná Václavíček.

Svým mladším spoluhráčům sice dělal kapitána, ale nehrál všechny zápasy. Na pozici stopera se střídal s dalšími hráči. Jen z lavičky sledoval i památné finále. „Nepříjemně překvapilo, že jen mě trenér nechal sedět. Semifinálový zápas s Jugoslávií se mi přitom moc povedl. I tak jsem měl velikou radost ze zlaté medaile,“ popisuje Václavíček jeden z vrcholů fotbalové kariéry. Vítězství na olympiádě mu otevřelo cestu do zahraničí. V době, kdy to nebylo samozřejmostí, mohl odejít na západ hrát belgickou a rakouskou ligu.

Václavíčkovi se tak splnil jeden ze snů, se kterým o pětadvacet let dřív v rodných Vrahovicích u Prostějova jako desetiletý s fotbalem začínal. Hodně mu pomohlo, že chodil na vojenskou střední školu v Bratislavě. „Moji vrstevníci teprve nastupovali základní vojenskou službu, ale já už ji měl díky vojenské škole splněnou. Začal jsem tedy místo nich hrát zápasy jak u nás ve Vrahovicích, tak v Prostějově, kde jsem pracoval v železárnách,“ vzpomíná na své začátky Václavíček.

V dresu prostějovského týmu z třetí ligy se také poprvé setkal s prvoligovými soupeři. „Doma jsme hráli třeba proti silnému Slovanu Bratislava nebo proti Trnavě. Chtěl jsem se ukázat a zápasy se mi dařily. Za pár dní u nás zastavila auta s funkcionáři z Bratislavy i z Trnavy. Chtěli, abych k nim přestoupil,“ usmívá se.

Zařídit přestup mezi fotbalovými kluby tehdy nebylo tak snadné, jako dnes. Nakonec získala talentovaného záložníka druholigová NHKG Ostrava. Jako odstupné postavil ostravský závod těžkého průmyslu Prostějovu nové hlediště. „Stará tribuna vyhořela, a tak se prostějovští funkcionáři s NHKG domluvili, že mě do Ostravy pustí výměnou za opravu stadionu,“ líčí Václavíček. Sám si také mohl libovat. Od svého nového klubu dostal vkladní knížku. Heslo k ní mu ale prozradili, až když všichni přestupové smlouvy podepsali.

Osudová Zbrojovka

Ve druhé lize se poprvé setkal se svým osudovým klubem, brněnskou Zbrojovkou. V Brně si jeho jméno dobře zapamatovali, Václavíček jim hned v prvním vzájemném zápase dal dva góly. Na podzim roku 1971 už se ho bát nemuseli. Prostějovský fotbalista do Zbrojovky, která právě postoupila do nejvyšší soutěže, z Ostravy přestoupil. „Zbrojovka už od jara dávala dohromady silný tým. Přišel například Karel Kroupa a Honza Klimeš. K nim jsem se dostal až na podzim a hned první den v Brně jsem bez jakéhokoliv tréninku jel na zápas do Trnavy,“ líčí krkolomné začátky. Brno tehdy prohrálo 0:7.

Neslavný zápas ale odstartoval Václavíčkovu úctyhodnou sérii. Bez přerušení hrál za Zbrojovku devět a půl roku a nastoupil k 280 zápasům. Nikdy nemusel vynechat zápas ani kvůli červené kartě. Za celou fotbalovou kariéru, ve které se ze záložníka stal stoperem a místo devítky začal na dresu nosit trojku, totiž žádnou nedostal.

Na to, že se Václavíček blíží rekordu, ho upozornili redaktoři časopisu Gól. „Nejdelší sérii zápasů měl s 217 starty nějaký slovenský brankář a já jsem se na něj dotahoval,“ vzpomíná fotbalista. Málem se mu to nepovedlo, protože mu kvůli nemoci lékaři zakázali hrát. Brněnský trenér Josef Masopust je ale přemluvil a Václavíčka na posledních dvacet minut utkání poslal na hřiště. Masopust, jeden z nejslavnějších českých fotbalistů v historii, byl i u dalšího Václavíčkova úspěchu. V roce 1978 získala Zbrojovka pod jeho vedením titul mistrů republiky a Václavíček u toho byl jako kapitán. Řízením osudu Brňané o svém triumfu rozhodli na hřišti Trnavy, kde Václavíček jako nováček zažil svou první velkou prohru. „Titul jsme oslavovali už v autobuse po cestě zpátky. Vezl nás tenkrát nějaký řidič z ČSAD. V Brně projel celou pěší zónou z České až na náměstí Svobody a vysadil nás před barem,“ směje se při vzpomínce na bouřlivé oslavy Václavíček.

Hned potom se Václavíček připojil k národním týmu a odjel s ním na soustředění v Brazílii a v Mexiku. „Poznali jsme spíše stadiony, než tamní život. I přesto jsme byli úplně vedle z velkých společenských rozdílů a z toho, jak byla velká města moderní,“ vybavuje si Václavíček. Cestou domů mu ale moc veselo nebylo. „Z Mexika jsme zpátky měli letět americkým letadlem DC10. V té době spadla asi tři za sebou, a navíc nám řekli, že poletíme nad bermudským trojúhelníkem. Byli jsme strachy bez sebe,“ dodává.

Cesta do světa

Života na západě si nakonec Václavíček užil mnohem víc. Po olympiádě odešel do belgického Hasseltu, který trénoval opět Masopust. Tehdy už nebyl Václavíčkův život jen fotbal. „Moje dvě děti v Belgii sice chodily do školy, zároveň jsme je ale doma doučovali, aby mohly každé pololetí dostat vysvědčení i v Brně. Byl jsem takový učitel, školník a ředitel naší malé domácí školy,“ vypočítává své povinnosti.

Z Belgie se Václavíček vrátil na pomoc Zbrojovce, která spadla do druhé ligy. Zůstal dva roky, brněnský klub ale postoupit nedokázal, a tak už čtyřicetiletý fotbalista využil další šanci a vyzkoušel si roli hrajícího trenéra v rakouském Heidenreichsteinu. Po převratu se vrátil do Brna a stal se předsedou a pak i výkonným ředitelem Zbrojovky, kterou v roce 1991 její majitel Lubomír Hrstka přejmenoval na FC Boby Brno. Václavíček pracoval v klubu do poloviny devadesátých let.

U fotbalu zůstal. Trénoval různé týmy v nižších soutěžích, dnes vede v okresním přeboru tým Ořechova na Brněnsku. „Dřív jsem si kvůli trénování musel najít práci na noc, dělal jsem třeba skladníka v zásilkové firmě. Teď už jsem v důchodu, a tak jen trénuji a hraji tenis,“ vykládá čtyřnásobný dědeček o svém současném životě. Jediné, co mu v posledních letech dělá starosti, je zraněné koleno, se kterým byl už dvakrát na operaci. „Vůbec si nedovedu představit, co bych dělal, kdybych nemohl sportovat,“ zamýšlí se Václavíček.

Autor: Kateřina Slámová

15.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Letohrádek Mitrovských vystaví betlémy z Peru i Mexika

Brno – Více než sedmdesát betlémů z exotického Peru, Mexika, či Keně, ale i ty z evropské a české produkce, si můžou zájemci prohlédnout od soboty v Letohrádku Mitrovských u brněnského výstaviště.

Převadeč vecpal do auta 6 migrantů. Na hranici u Mikulova je chytili policisté

Mikulov – Šest mladíků íránského a iráckého původu a jednoho převadeče zadrželi cizinečtí policisté na bývalém hraničním přechodu v Mikulově na Břeclavsku. Zkontrolovali osobní auto značky Hyundai pětadvacetiletého Rumuna a jeho pět spolujezdců. „V zavazadlovém prostoru policisté našli další ukrytou osobu. Muži ve věku sedmnáct až jednadvacet let neměli u sebe platné doklady," informovala v pátek o kontrole z úterý policejní mluvčí Štěpánka Komárová.

Záhadu oslabené imunity odhalili brněnští odborníci

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Zhruba dva z tisíce Evropanů mají poruchu imunity s názvem selektivní deficit IgA. Kvůli němu častěji onemocní autoimunitními chorobami. Doposud nikdo netušil, jak nemoc vzniká," popsala Ema Wiesnerová z tiskového odboru univerzity.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies