Čtyřiašedesátiletá žena žije v Brně už dvacet let, ale tuto práci dělá jen poslední čtyři roky. Dříve pracovala ve slévárnách. Když přišel čas důchodu, přihlásila se k práci na brněnských záchodcích. Aby vůbec vyšla s penězi. „Dostávám malý důchod. Zaplatím všechny poplatky a jsem bez peněz,“ komentuje důvod, proč dělá právě tady. Většina lidí se ni dívá skrz prsty a bere ji jako méněcennou. „Pro ostatní jsme jen obyčejný hajzlbáby. Přitom nikdo z těch kritiků by tu práci nedělal,“ dodává Pospíšilová.

Málokdo si představuje, že by uklízel po ostatních a možná si i leckteří řeknou, že by to zvládl každý. „To jsou ovšem na omylu,“ tvrdí Pospíšilová.

Důkazy má po ruce. „Kolikrát tady máme opilce, kteří dělají problémy a jsou vulgární a agresivní. Už mě častovali tolika nadávkami, že to ani nejde spočítat,“ říká Pospíšilová.

Přitom starat by se měla spíš o úklid a doplňování hygienických potřeb. A ne o vyhazování společensky unavených lidí. „Často se mi stane, že nějaký opilý člověk usne na záchodě. Tak se seberu, čapnu ho za límec a je mi jedno, jestli v tu chvíli má zrovna kalhoty zapnutý nebo ne,“ líčí žena, jak směna na veřejném záchodě občas vypadá.

Taková toaletářka musí mít pro strach uděláno. „Zrovna minulý týden jsem musela jít svědčit k soudu. Jeden muž tady napadl druhého, surově ho zbil a okradl. Musela jsem volat polici. Ta se naštěstí o všechno postarala,“ popisuje incident, kterého byla svědkem.

A tohle není jediný případ. „Pořád mi tady někdo vyhrožuje. Dojde za mnou a začne se předvádět. Ale já se nebojím. Zařvu na něj a on se sbalí a odejde,“ popisuje, jak se v takové situaci umí zachovat. Vše prý zvládá s ledovým klidem. „Jinak by to ani nešlo,“ dodává.

Pavlína Dvořáková