Stavěl vilu, i když režim prosazoval paneláky

9. 2. 2013

Brno /PŘÍBĚHY BRNĚNSKÝCH DOMŮ/ - Pustil se do stavby domu v době, která nebyla rodinnému bydlení nakloněná. Režim podporoval panelová sídliště. V šedesátých letech minulého století se brněnský architekt Josef Němec pokusil obnovit principy meziválečné moderní architektury. „Nebylo to jednoduché. Stálo to mnoho zařizování, shánění i času," vzpomíná. Jeho vile v Masarykově čtvrti Brněnský deník Rovnost věnuje další díl seriálu Příběhy brněnských domů.

Architektu Josefu Němci se podařilo svůj dům v brněnské Masarykově čtvrti výtečně umístit. Z obytné místnosti je nádherný výhled na Pisárky. Stavba je inspirovaná funkcionalistickým slohem.

Kliknutím zvětšíte

Architektu Josefu Němci se podařilo svůj dům v brněnské Masarykově čtvrti výtečně umístit. Z obytné místnosti je nádherný výhled na Pisárky. Stavba je inspirovaná funkcionalistickým slohem. | Foto: Barbora Klímová

Němec a jeho budoucí žena se rozhodli pro stavbu domu před založením rodiny. „Získat byt včas nám připadalo téměř nemožné. V šedesátých letech měly bytové pořadníky tisíce zájemců. Čekali klidně pět až deset let. Navíc se nám spíš zamlouvala představa individuálního bydlení," objasňuje architekt.

Socioložka Barbora Vacková v knize My jsme tím projektem žili upozorňuje, že komunistická ideologie postavila rodinný dům mimo společnost. „Nevyhovoval jejím potřebám. Rodina neměla mít vlastní zájmy a projekty, musela být součást celku. V této představě je podhoubí vzniku sídlišť," upozorňuje Vacková.

Architekt Němec původem z Moravského Slovácka studoval ve Škole umění ve Zlíně. Sedm let pracoval u firmy Baťa. A na brněnské fakultě architektury ho nejvíc ovlivnil slavný architekt Bohuslav Fuchs, s kterým po studiích dvacet let úzce spolupracoval. „Na svém domě jsem chtěl dokázat, že funkcionalismus je naprosto slučitelný s přírodními stavebními materiály. Například ke dřevu jsem měl blízký vztah od dětství, protože můj otec byl kolář," vysvětluje architekt. Doplňuje, že musel jako soukromý stavebník čekat na kvalitní materiál i několik měsíců.

Podle brněnského historika architektury Jana Sedláka je Němcova stavba důkaz, že se duše architekta promítá do jeho díla. „Známe se dlouhá léta. Navzdory velkým schopnostem je to skromný muž. Nerad na sebe upozorňuje. Stejný je jeho dům. Na první pohled nepůsobí okázale a nijak nepřekvapí. Na druhý zaujme nádhernou polohou v terasovitém terénu a kvalitními materiály. Dům jsem mnohokrát navštívil a moc dobře se v něm takzvaně bytuje," líčí historik architektury.

Němec dodává, že snaha o nenápadnost byla v šedesátých letech cílená. „Báli jsme se, že když si postavíme příliš pompézní bydlení jen pro jednu rodinu, stát nám je zabaví. A nastěhuje tam například mateřskou školu," vysvětluje.

Socialistická bytová politika totiž pracovala s odměnami a tresty. „Udělení bytu byla odměna pro politicky věrné, zabavení obydlí nebo přidělení nájemníků prostředek represe proti ideologicky nepohodlným lidem," zdůrazňuje socioložka Vacková.

Navzdory tomu se Němci podařilo prosadit jihozápadní orientaci domu. Vybočoval tak z uliční fronty. „Z ulice stavba vypadala decentně. Zvlášť poté, co její okolí obrostla zeleň. Ze strany směřující do zahrady se otevírá nádherný pohled do údolí Svratky a na pisárecké kopce," doplňuje Němec.

Po letech přiznává, že dnes by dům navrhl o něco větší. „I když ženě připadal stále příliš velký. Neustále si s nadsázkou stěžovala na velký úklid," říká.

Víc než vlastních projektů si cení působení v brněnském pracovišti Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů, které v roce 1954 zakládal. Jeho ředitel byl až do začátku devadesátých let. Ústav před revolucí pracoval například na první rekonstrukci vily Tugendhat a Stiassny. Ve svých pětaosmdesáti letech architekt stále pracuje a je člen stavební komise radnice Brno-střed.