Prvním překvapením pro mě je čas, kdy se máme potkat. Je po deváté ráno a já stojím na zápraží jeho domu. „Každé ráno, nebo v poledne, záleží na tom, kdy vstanu, si rozvrhnu práci na celý den. Většinou ji ale nestihnu, nabalím si toho hodně. Někdy kovu třeba i do jedné v noci. To ale další den v devět určitě nevstanu," představuje Simandl u kávy svou pracovní dobu.

Stanovit nějaký klasický rozvrh jeho pracovního dne není lehké, pokaždé dělá víceméně něco jiného. Platí však, že vždy začíná od hrubé, tedy nejtěžší práce. „To znamená od samotného kování. Déle než šest hodin v kuse bouchat nejde, svaly to nezvládnou.

CELÝ SERIÁL SI PŘEČTETE V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ ČTVRTEČNÍHO DENÍKU ROVNOST.