Szeged nabízí jen málo z maďarské kuchyně

Jídelní lístek přetéká klasickými jídly a nabídkou vepřového a kuřecího masa na několik způsobů. Na výběr je i křenová a svíčková omáčka nebo kung pao. „V maďarské restauraci bych na jídelním lístku očekával perkelt, fazolovou polévku jókai nebo polévku ze sladkovodních ryb halászlé. Nic takového nemají,“ listuje obsáhlým jídelníčkem šéfkuchař restaurace Šelepka Ivo Ševčík.

Tradiční a známá maďarská jídla nenachází ani mezi specialitami maďarské kuchyně. V Szegedu sice kuchař jídla pojmenoval po maďarských místech nebo městech, vaří hodně leča, ale víc maďarského v nabídce Ševčík marně hledá. Chválí však chování číšníka. Je pozorný, dokáže jídlo nabídnout, hosté jsou u něho bezesporu na prvním místě.

Z maďarských specialit Ševčík vybírá biftek Gellér a lososa à la Eger. Přeje si mít biftek připravený krvavý. Číšník mu však oznamuje, že může nabídnout jen propečený, protože kuchař už má maso naložené. „Nechápu to. Maso se nakládá běžně a biftek lze přesto připravit krvavý,“ kroutí hlavou odborník na zážitkovou gastronomii.

Poté, co mu číšník přinese od kuchaře plný talíř, má jasno. Biftek je tenký a rozklepaný tak, že jej prostě nelze připravit uvnitř krvavý.
„Ten biftek má s biftekem společného jen to, že je připravený ze svíčkové. Nazval bych jej svíčkový řez,“ kritizuje jeho podobu odborník Ševčík. Na maso pak kuchař pod tři olivy připíchl něco na způsob volského oka, opečeného ze všech stran. Ševčík je znechuceně odsunuje na stranu.

Losos à la Eger připravený na červeném víně a zjemněný smetanou má dobrou chuť. Jenže maso kuchař opět nesmyslně obalil v těstíčku, které omáčka naprosto rozmočila. Obě jídla Ševčíka zklamala. „Příprava jídla tady hodně pokulhává i za standardem běžné restaurace,“ tvrdí šéfkuchař.

Protože Maďaři nejen rádi vaří, ale také pečou, chce Ševčík v Szegedu ochutnat něco z nabídky dezertů. Naprosto neodolatelné jsou třeba maďarské halušky somló, připravované z několikera těst, nebo palačinky gundel s náplní z vlašských ořechů, rozinek, citronové kůry a rumu, podávané s čokoládovou omáčkou. Takové dobroty ale Ševčík v jídelním lístku maďarské restaurace v Brně opět nenachází.

Někde dlouho ležela

Palačinky v Szegedu sice mají, ale jen s ovocem a zmrzlinou. Šéfkuchař se je rozhodne ochutnat. Obrovská palačinka překrytá sprejovou šlehačkou se mu už na první pohled ani nelíbí. „Není připravená z čerstvého těsta. Byla nachystaná dopředu, láme se, což znamená, že hodně dlouho někde ležela,“ říká po ochutnání o palačince šéfkuchař Ševčík.

Světlým bodem je v Szegedu už zmiňovaná ochota číšníka a káva. Lze si tam vybrat ze sedmi druhů a jejich chuť stojí za to. „Kávu zde nabízejí opravdu výtečnou a takového číšníka je tady škoda,“ uzavírá hodnocení šéfkuchař Ševčík. Na závěr si oddychne. „No, a máme to za sebou,“ prohlásí.

Návštěva v restauraci s maďarským názvem slibující maďarské speciality ho velmi zklamala. „Příliš mnoho z maďarské kuchyně tady nemají. K maďarské gastronomii patří rozmanitá zvěřina a sladkovodní ryby. To, že na biftek položí kuchař tři kolečka uheráku a nazve jej Gellér, neznamená, že jde o maďarské jídlo,“ upozorňuje nakonec odborník.