VYBERTE SI REGION

Na jídlo v kavárně aby si vzal člověk volno

Brno – Cafe restaurant Tivoli na Konečného náměstí v Brně na rychlosti kuchaře stavět nemůže. Host čeká i na obsluhu.

15.3.2008 7
SDÍLEJ:

Cafe restaurant Tivoli.Foto: Deník/Jiří Salik Sláma

Tivoli. Už při vyslovení tohoto slova si mnozí lidé mohou myslet, že je to nějaké italské jméno. Pravda, v Itálii leží kdesi v horách stejnojmenné město, podle kterého se kdysi pojmenovávaly zábavní parky v zemích Evropy. I ve švédštině Tivoli znamená cosi jako houpačky nebo lunapark. Mohlo by se tedy leckomu zdát, že místo samotné tedy souvisí s nějakým druhem zábavy. V Brně se jmenuje Tivoli restaurace. Že by si v ní člověk připadal jako na horské dráze, se ovšem říci nedá.

Café Restaurant Tivoli sídlí ve více než sto let staré budově na Konečného náměstí v brněnských Žabovřeskách. Uvnitř bývala od nepaměti kavárna, kterou později různí majitelé všelijak upravovali. Architektura sice zůstala neposkvrněná, ale časy se mění. Vůni čerstvé kávy kupříkladu přebil pach přepáleného oleje. Nejen to se při své návštěvě dozvěděl testovací tým brněnského Deníku Rovnost spolu s šéfkuchařem restaurantu Boulevard Ivem Ševčíkem. Kuchařem, který je zároveň členem Asociace kuchařů a cukrářů České republiky.

Jakmile usedne testovací tým do prostorného boxu v rohu restaurace Tivoli, zmerčí nové zákazníky servírka. Poté, co se dozví, že si tým hodlá vybrat z jídelního lístku pokrm na objednávku, nadechne se. „Je doba meníček, takže vás musím upozornit, že si počkáte,“ varuje obsluha hosty. Testovací tým ovšem upozornění nevyvede z míry a objednává si. Když si servírka přání zaznamená, zapíná testovací tým stopky. To však ještě netuší, že by měl spíš vytáhnout kalendář. Začíná totiž čekání, které si nezadá snad s žádnou jinou restaurací v Brně.

Kdo si počká, ten se dočká?

Tomatová polévka se sýrem a bazalkou je na stole za nekonečných šestadvacet minut. „Tak dlouho se všude jinde čeká na hlavní jídlo. Aby donesla obsluha polévku až po necelé půlhodině, tak to se mi už dlouho nestalo,“ obrátí Ševčík oči v sloup. Do polévky, jež je zasypaná nahrubo nastrouhaným tvrdým sýrem, ponoří lžíci a na jeho tváři se naráz objevují mraky. „Polévka je šíleně hustá. Kdyby byla studená, dala by se snad i krájet,“ ušklíbne se. Ostré kritice podrobuje i její chuť. Bazalka, která by podle jídelníčku měla v polévce být, v ní spíše není, než je. Ani ošatka s čerstvým pečivem nepřekypuje bůhvíjakou nápaditostí. Jsou v ní pouze tři půlkrajíce obyčejného chleba. „Pečivo by v dnešní době mělo být zastoupeno minimálně houskou a také tmavým pečivem. Šumavský chléb je sice dobrý, ale nabídka je bídná,“ poznamená Ševčík.

Po pár pozřených lžících tomatové polévky odsunuje testovací tým napůl nedojedenou misku na okraj stolu. Věří, že hlavní jídlo bude alespoň o třídu lepší. Bohužel není. Už kvůli tomu, že je na stole po hodině od objednávky. Přestože je zrovna „čas meníček“, jak gurmány z Deníku upozornila servírka, tak dlouho by se na hlavní jídlo čekat nemělo. Úzus je, že by jídlo na objednávku mělo být před hostem do pětadvaceti minut. Toto pravidlo sice Tivoli splnilo, ale jen u polévky. A i ta měla minutové zpoždění.

Špíz, který drží dietu

Prvním hlavním jídlem je dvousetgramový – podle jídelníčku – Moravský špíz. „Nechci být jízlivý, ale dvě stě gramů rozhodně nemá,“ tvrdí šéf kuchyně z Boulvardu při pohledu na „hubený“ špíz. Nakrájené maso, klobásu a špek stahuje z dřevěné špejle a pouští se do hodnocení. „V prvé řadě je maso příliš vysušené. Pokud jej kuchař pekl, tak ho dělal dlouho, a maso se tak zapeklo. V jídelníčku je napsáno, že špíz bude obsahovat jakési divoké koření. Host si nemůže představit, co to je. Výrazně okořeněný ale špíz není. Asi bych ho srovnal s tím klasickým, který si lidé připravují doma. Tedy bez koření. Včetně toho divokého,“ shrnuje Ševčík.

Dalším otestovaným pokrmem je specialita kuchaře Tivoli. Jedná se o vepřovou kotletu Tivoli, na níž je zapečená šunka a žampiony. Vše pokryje rozšlehané vajíčko se sýrem. I tato porce masa je poněkud sušší. „Někteří kuchaři dělají chybu v tom, že když nechávají maso zapéct, nepřidají do pekáčku vodu. Poté, co se do pekáče přilije voda, v troubě se mu nic nestane. Voda se odpaří a maso zůstane krásně šťavnaté,“ radí muž z Boulevardu. Jeho radou se mohou řídit i začínající kuchaři, kteří by rádi poznali fígle.

Tivolský kuchař by měl možná vrátit výuční list i kvůli zpackané příloze. Testovací tým si objednal opékané brambory. Jako už poněkolikáté jsou však na talíři brambory fritované. „Nad tím bych možná přivřel oko, ač nerad, ale na talíři jsou i kousky, které jsou odpad. Tedy kousíčky brambor, jež při fritování odpadly a zůstaly na pletivu fritovacího koše. Zdejší kuchař je nevyhodil, ale sklepl na talíř,“ mračí se Ševčík. Zmíněné kousky jsou především nasátý přepáleným tukem a žlučníkáři by si po jejich pozření museli vzít několik tabletek febicholů, aby nedostali žlučníkový záchvat.

Hrůzný oběd, který připomíná porce kdesi v klasické hospůdce čtvrté cenové skupiny, snad vylepší sladká tečka. Tedy palačinky s jahodami a šlehačkou. I na moučník čeká testovací tým dvacet minut. Vizuálně vypadá sladký pokrm hezky, ale jen do té doby, než se objeví první jahoda. „Je bledá a určitě je její původ z plechovky. Představoval jsem si jahody čerstvé a větší počet. V palačinkách jsou tři. A ještě půlky,“ povzdechne si Ševčík.

Špinavý šálek je horší než šálek bez ucha

Po obědě nevalné kvality přichází řada na kávu. I když to zní neuvěřitelně, protože Tivoli je restaurace jaksi kavárenského typu, i na silné presso se čeká. Obsluha ho donese za deset minut. A ještě v hrnečcích, které by si zasloužily desinfekci. Jsou totiž nejen zašlé, ale i špinavé. Na porcelánu je několik zaschlých kapek, které se rozhodně na šálku neobjevily při přípravě.

Závěrečný ortel není pro Cafe Restaurant Tivoli rozhodně příznivý. „Myslel jsem si, že si v Tivoli pochutnám, ale jsem pořádně zklamaný. Rozhodně bych tuto restauraci nedoporučil svým známým,“ uzavírá Ševčík test restaurace. Možná by do ní neposlal ani své nepřátele. Snad právě kvůli italskému městu Tivoli. Nedaleko od něj se totiž nachází mnoho a mnoho let stará mariánská svatyně Madonna della Mentorella. Tam uctívají poutníci Marii jako „Matku milostí“. Proto buďme milostiví. Na Tivoli v Brně by si gurmáni raději měli nechat zajít chuť.

Autor: Pavel Mokrý

15.3.2008 VSTUP DO DISKUSE 7
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nové kanceláře pro tisíc lidí otevřeli ve Slatině. Investor už plánuje další

Brno – Další kancelářský komplex se otevřel ve čtvrtek firmám i živnostníkům v Brně. Zájemci jej najdou v městské části Slatina kousek od brněnského letiště. Nové kanceláře ve městě rostou díky nízkým nájmům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovka po podzimu pouští Lacka či Vávru, přichází rychlonohý Nigerijec

Brno – Nechtějí navázat na bídný podzim. Nejvyšší představitelé brněnské Zbrojovky po skončení podzimní části první fotbalové ligy intenzivně pracují na obměně kádru. V pátek se čtveřice stávajících hráčů dozvěděla, že s nimi klub už dál nepočítá.

AKTUALIZOVÁNO

Nehoda u Lomničky: Držte se! vzkázali spolužáci. Dívka je stále ve vážném stavu

Lomnička – Nezletilá dívka, která si vážně poranila hlavu při čtvrteční dopravní nehodě u Lomničky na Brněnsku, je nadále ve vážném stavu. „Není už bezprostředně v ohrožení života, ale její stav je pořád vážný. Má poraněnou hlavu a je na umělé plicní ventilaci," uvedl mluvčí Fakultní nemocnice Brno Pavel Žára. Dívka leží na oddělení ARO v Dětské nemocnice v Brně. Při havárii se zranilo celkem pět mladých lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies