Friend´s sídlí ve sklepě jednoho z domů v Josefské ulici poblíž křižovatky s Masarykovou. Najít volný stůl v době oběda není problém. Místo obsáhlého jídelního lístku dostane host složenou kartu s nabídkou. „Lístek je jednoduchý, proto není potřeba nic dlouho skladovat v lednici a suroviny jsou čerstvé," líbí se Ševčíkovi, který vaří v restauraci Borgo Agnese. U pokrmů z ryb je v menu dokonce uvedeno, od které firmy restaurace surovinu kupuje. „Prodejna je blízko, takže vypadá, že by ryby mohly být čerstvé každý den," zamýšlí se Ševčík.

Trochu se pozastavuje nad cenou piva. Půllitr tmavého ležáku z minipivovaru Richard stojí čtyřiatřicet korun. „Ale kdyby pivo bylo levné, tak to tady okupují všichni, kteří čekají na vlak," poznamenává Ševčík. K menu však hosté dostanou nápoje za zvýhodněné ceny. Například třetinka vody Aquila stojí jen deset korun.

Jako předkrm si Ševčík z nabídky osmi různých druhů tataráků vybírá italský. Je ze škrábané hovězí svíčkové, olivového oleje a sušených rajčat. „Budete si k němu přát bagetu opečenou nasucho, s olejem, nebo topinku?" nabízí profe-sionálně vystupující servírka.

Zatímco kuchař připravuje jídlo, žena přináší malý talířek se dvěma bílými tabletami. Z malého džbánu je polije vodou a předměty nasají vodu. Jde o svinuté ubrousky na jedno použití z netkané textilie.

Po chvíli je na stole italský tatarák a také zeleninová verze pokrmu. Ševčíkovo jídlo je ozdobené mozzarellou a bazalkovým chipsem. „Líbí se mi, že si kuchař dal práci a bazalku opekl," chválí odborník. Tatarák mu chutná. „Jediným minusem je, že balsamiková redukce na talíři je moc hustá na to, aby se v ní dalo namočit sousto," poznamenává.

Zeleninový tatarák je připravený z cukety, červené papriky, rajčat, šalotky a batátů. Nahoře ho zdobí konfitovaný česnek a kozí sýr. Chuť sýra je jemná a problém s ním mít nebudou ani lidé, kteří jsou obvykle zvyklí jen na produkty z kravského mléka. Zelenina je dobře ochucená.

Hlavní jídlo volíme z nabídky denního menu. Bohužel anglický rostbeef je už ve dvanáct hodin vyprodaný. Ševčík proto volí penne se sušenými rajčaty a černými olivami s parmazánem. „Těstoviny jsou dobře uvařené a ochucené. Je to krásný příklad italského jídla," pochvaluje si kuchař. Pětasedmdesát korun za jídlo považuje za skvělou cenu. „Často člověk zaplatí i devadesát, a je to blaf," říká.

Druhé jídlo z menu je kuře na pomerančové omáčce s mátou. Restaurace k němu servíruje podlouhlé krokety z bramborového těsta. „Každá šiška má jiný tvar, takže vypadají, že jsou domácí. Na to, že jde jen o menu, si s ním dávají hodně práce," myslí si Ševčík. Kuřecí maso je šťavnaté a talíř zdobí dva lehce opečené plátky pomeranče.

Po jídle si utírám ruce připraveným ubrouskem. Je příjemné, že na rozdíl od vlhčených výrobků z drogerie není tkanina napuštěná žádnými látkami ani parfémem. Chci si ještě objednat zákusek. V jídelníčku stojí, že je podle denní nabídky. „Bohužel ho dnes nemáme," říká číšnice.

Celkově se restaurace Ševčíkovi zamlouvá. „Fandím jí. Lidé tak kvalitní jídlo určitě brzy ocení," dodává.

Pro zvětšení rozklikněte.