Časy se mění a svět s nimi. Ještě před nedávnem byla v zábavním areálu brněnského Bobycentra restaurace, která nabízela tradiční české pokrmy. Vepřovou se zelím a knedlíkem, šulánky s mákem nebo gulášovou polévku. Jídla českých chutí zmizela spolu s celým podnikem. Nyní se ve stejných prostorech nachází Pizzeria La Rossa. Slaný koláč tak vytlačil houskový i bramborový knedlík.

Přestože restaurací, které se v poslední době zaměřily výhradně na mnohačetnou nabídku pizzy, vyrostlo ve městě pod Špilberkem několik, nabídka v nich je stále různá. Stejné je to i s kvalitou. V podniku La Rossa se však majitelé nemají zač stydět. Přesvědčil se o tom i testovací tým Brněnského Deníku Rovnost společně s bývalým kuchařem z Grandhotelu Brno Karlem Ježkem. Najít restauraci v Bobycentru nedá mnoho práce. Byť jsou kavárničky a sportovní bary v zábavním středisku v převaze, host dlouho netápe a brzy si najde i místo, kde se dobře nají.

Změna, ale k lepšímu?

La Rossa vystřídala restauraci se staročeskou kuchyní. Zařízení však nepřipomíná Itálii. V interiéru převládají dřevěné prvky. Zákazník si může sednout za masivní stoly a pevné židle, které se vůbec neviklají. Okolo rozsáhlého barového pultu je několik otočných barových židliček. Na první pohled to uvnitř vypadá jako ve stodole. Italskou noblesu a kreativitu připomínají snad jen zvláštní výjevy z hypermoderních květin.
Dost však o jinak útulném prostředí. Do restaurací přece lidé chodí hlavně kvůli jídelnímu lístku. „Po dlouhé době je jídelníček srozumitelný, má velká písmena a není v něm mnoho pokrmů,“ zaraduje se Ježek po otevření jídelního listu. Po krátkém přemýšlení si testovací tým vybírá kuřecí vývar s jarní zeleninou, vepřovou panenku se žampionovou omáčkou a zapečená kuřecí prsa s tomaty a mozzarellou.

Polévka je grunt

Kouřící talíř plný horké polévky je v mžiku na stole. „Všechna čest zdejšímu kuchaři. Polévka je opravdu silný vývar a zeleniny je v ní také hodně. Ostatně za sedmatřicet korun není důvod nikde šetřit. Zelenina je křupavá, což znamená, že je čerstvá a ne zmrazená,“ přemítá bývalý kuchař nad polévkou.
Ani na hlavní chod nemusí hosté dlouho čekat. Ani když je lokál plný lidí. Jedna servírka však má co dělat. V době testování restaurace La Rossa sice pomáhaly servírce ještě dvě učenky, ale i tak se stálá pracovnice otáčela, seč jí síly stačily. „Na kmenových zaměstnancích by se nemělo šetřit. Zvlášť dnes, když si mnoho hostů vybírá restauraci kvůli kvalitě. Ceny už jsou skoro všude stejné,“ rýpl si testovací tým do majitele podniku.

Zážitková kuchyně

Na kvalitě jídla ovšem není upachtěnost obsluhy znát ani v nejmenším. Na velkém talíři je maso s omáčkou a střízlivá obloha. Na menším talířku příloha v podobě vařených brambor s jemně nakrájenou petrželkou. „Nádhera. To je snad jediné slovo, které zákazník při pohledu na jídlo řekne. Tento způsob servírování se nazývá zážitková kuchyně. Tedy velký talíř a jídlo s nápadem,“ říká Ježek. Umně rozložený pokrm ocení hlavně host. „Když dá kuchař na talíř kompletní jídlo i s přílohou, vypadá to někdy blbě. A nejhorší je, když je maso na příloze. Host musí talíř rozvrtat, aby mohl maso vůbec krájet,“ upozorňuje vysloužilý kuchař na nešvary, které se leckde objevují.
Jeho pesimismus nad moderní dobou však vyvrátil kuchař z La Rossa. S jídlem si vyhrál a fantazií nešetřil. „Upravené jídlo, které je navíc velmi chutné, je pro mne vždy gurmánský zážitek,“ uzavírá kuchař z Grandhotelu testování.