Stylová restaurace, která nabízí takřka osmdesát kulinářských specialit. Letáček lákající hosty do restaurace Formanka v brněnské Mášově ulici zní vskutku lákavě. Právě proto se rozhodl testovací tým Brněnského Deníku Rovnost zmíněný podnik podrobit přísnému testu. Výsledek? Na papír se dá napsat cokoliv. Skutečnost je však poněkud jiná.

Restaurace Formanka leží nedaleko středu Brna a co se týče konkurenčního prostředí má trošičku ztíženou pozici. Člověk, který prochází po obvodu Moravského náměstí podnik vyčmuchá jen pomocí cedule, která ční u průchodu do Mášovy ulice. Když podloubím do zmíněné lokality projde, nemusí vážit mnoho kroků. Lokál je sotva padesát metrů od reklamního poutače. Horší je to pro hosty přijevší autem. Podle mapy sice restauraci najdou, ale zaparkovat v ulici, jejíž parkovací místa jsou imrvére obsazená, chce jisté štěstí.

Nevelkými prosklenými dveřmi vchází testovací tým do útrob intimního lokálu, který se v žádném případě nevyznačuje prostorností. Nudlózní interiér je natolik skromný, že kdyby nedával host pozor, klidně dojde do kuchyně. Otevřené dveře místnosti, kde se vaří, peče, smaží, krájí, dochucuje, frituje, míchá, obrací a bůhvíco ještě k tomu vyloženě svádí. Návštěvník tak má možnost podívat se „pod pokličku“, aniž by vůbec chtěl lopotící se personál zahlédnout.

Příprava potrvá
Jakmile se testovací tým posadí, přitočí se ke stolu ochotná a velmi milá servírka. V ruce nese dvě polévky. Není divu. Je čas obědů a většina hostů chce menu. Tedy rychle se najíst a pryč za svými pracovními povinnostmi. Když se žena dozví, že s meníčkem neuspěje, utrousí varování. „Jestliže si budete vybírat s jídelníčku, musím vás upozornit, že budete čekat. Minimálně čtyřicet minut, možná i hodinu,“ povídá servírka. Testovací tým se ale odradit nenechá a má možnost se začíst do jídelníčku, jež nabízí neskutečné množství jídel.

Jestliže by host-šťoura skutečně počítal nabídku pokrmů, která v jídelním lístku stojí, opravdu by po několika minutách sečítání přišel na závratný výsledek. Tolik jídel na tak malou restauraci je skutečně úctyhodný výkon. „Jestliže by zákazník zkoumal složení pokrmů, zjistil by, že je to vlastně drůbeží, vepřové, hovězí a rybí maso na jedno brdo. Přesněji řečeno, základ stejný, ale nástavba rozličná,“ říká při pohledu na jídelníček bývalý kuchař Grand hotelu Brno Karel Ježek.

Maso pod sýrem

Testovací tým nakonec vybírá masíčko pod peřinou. Podle jídelního listu je to kuřecí medailonek zapečený mozarellou, eidamem a uzeným sýrem. Byť se obsluha omlouvala za případné zdržení, byl pokrm hotový za jedenadvacet minut. Zřejmě měl kuchař „okýnko“, a tak měl čas pracovat na objednané pochoutce.

Kuřecí prsíčka jsou poněkud sušší, ale chuťově dobré. „Kombinace mozarelly a eidamu je dobrá, ale určitě bych na maso nedával uzený sýr. Ten mi tam moc nejde,“ říká bývalý kuchař Grandhotelu Brno. Podstatně nespokojenější je s přílohou. Tou jsou vařené brambory. Jak dlouho však ležely v hrnci zůstane pro testovací tým otázkou. „Vzhledově i kvalitou vypadají velmi nevábně. Jsou okoralé a moc bych za to nedal, že jsou z předešlého dne,“ hodnotí Ježek, který si k jídlu nedával zeleninovou oblohu. Ani s tím si kuchař nedělal hlavu. Zeleninu z jednoho talíře dal na druhý a udělal „maxioblohu“.
Tečka za jídlem byla převelice dobrá káva. Silné a černé presso. „Zdá se mi, že všechno špatné je pro něco dobré. Kdybych to měl shrnout, káva mi přišla k duhu a smazala určité nedostatky jídla,“ uzavírá kuchař testování restaurace Formanka.