Podnik nedaleko přestupního uzlu Stará osada má docela velký výběr z denních menu. Jídlo stojí pouze dvaašedesát korun. Kultura stravování ale připomíná lokál nižší cenové skupiny. Přesvědčil se o tom testovací tým brněnského Deníku Rovnost společně s bývalým kuchařem Grandhotelu Brno Karlem Ježkem.

Sehnat v době obědů volný stůl vyžaduje maximální úsilí. Podnik je totiž narvaný k prasknutí. Hosté, kteří restauraci vyhledávají pro velký výběr „meníček“, mají hlad. Netouží po ničem jiném než se rychle najíst, zaplatit a vrátit se zpátky do práce.

Testovací tým usedá ke stolu pro šest lidí. Ani si nesvleče bundu a servírka už na stůl pokládá mísu polévky. „Díky, ale raději nám doneste jídelní list,“ prosí Ježek usměvavou obsluhu. Přestože si v duchu myslí, že ho bude číšnice varovat před čekáním, je příjemně překvapen. I v narvané restauraci se vaří jídla na objednávku. „Zajímavé. Myslel jsem si, že přednost mají meníčkáři. Zvlášť, když si denní nabídku dává každý,“ usměje se kuchař.

Jídelníček nabízí jídel jako máku. Vypadá ale nevzhledně. Je potrhaný a má „oslí uši“. Pokrmy jsou na jedno brdo, ale maskují to originálními názvy. Tým se nakonec přeci jen rozhodne pro denní menu.
Už při podávání polévky se odborník na jídlo ušklíbne. „Polévka je v terince, která má ulámané uši, navíc pokapaná a špinavá,“ koulí Ježek očima.

Polévka ve velké míse má své výhody i nevýhody. Kdo ji dostane první, může si z polévky vybrat to husté. Ostatní mají smůlu. Zbude na ně jen řídká tekutina. Frankfurtská polévka, kterou kuchař z Onyxu navařil v den testování, voněla a chuťově nebyla špatná. „Je ale hodně tmavá a příliš hustá. Nemyslím tím, že je v ní mnoho nakrájené uzeniny, ale že je hodně zahuštěná,“ shrnuje bývalý kuchař první chod.

Chleba je základ
Hlavním jídlem, pro které se testovací tým rozhodl, je kuřecí steak. Menu upozorňuje, že ho personál podává s chlebem, hořčicí, kečupem, křenem a okurkou. Dát si místo chleba například vařené brambory je problém. „Bohužel, je k tomu chleba. Pokud si objednáte přílohu, musíte ji zaplatit zvlášť,“ utrousí servírka. Trochu se diví, že si Ježek objednává ke steaku vařenou rýži, ale drží se pořekadla „náš host, náš pán“.

Sypká asijská příloha je tedy na stole i s chlebem. Snad kdyby se chtěl vyhladovělý host dojíst. Kuřecí steak je vysušený. „Není v něm skoro žádná šťáva. Hořčice a kečup, které se k masu podávají, se k pokrmu vůbec nehodí. Ale za dvaašedesát korun co, by vlastně host chtěl,“ hodnotí hlavní chod kuchař.

Mnohem horší známku v hodnocení si vyslouží americké brambory, které jsou přílohou k vepřovému pfepfersteaku. „Jsou přímo napité tukem. Buď je zdejší kuchař dělal pomalu, nebo do foroty. Jakmile americké brambory leží ladem, nasají do sebe všechen tuk,“ mračí se kuchař testovacího týmu. Udělat americké brambory je prý otázkou minut. „Musí se expedovat z kuchyně hned. Jinak je to tuková zbraň,“ upozorňuje Ježek.