Trubky podobné úzkým komínům jsou napojeny na parovod. „Tím je Janáčkovo divadlo vytápěno,“ vysvětlil podivnost uprostřed města Vít Marek z Odboru technických sítí města.

Dým, který z trubek vychází, se nazývá parovodní směs. A vzniká srážením horké páry. „Pára se v potrubí ochlazuje a mění se na vodu. Ta natéká do takzvaného odvodňovače. Musíme ji pak odstranit. Proto vypouštíme parovodní směs, která se ve vzduchu rozpouští,“ vysvětlil výrobní ředitel Václav Klíčník z Tepláren Brno, proč mohou Brňané ve městě narazit na parní komíny.

Unikající plyn však není podle něj nijak nebezpečný. „Trubky jsou vysoké asi dva metry a když se pára dostane na vzduch, okamžitě ztrácí teplotu. Lidé, kteří okolo procházejí, se tedy nemusí ničeho bát,“ ujistil Klíčník.

Park před divadlam není jediným místem, kde mohou kolemjdoucí ofouknout obláčky páry. „Na parovod se napojuje skoro celé historické centrum. Je sice šetrnější vytápět horkou vodou, výměna je ale velice nákladná. Parovody proto odstraňujeme postupně,“ uvedl Marek.

Lidé si tedy pohled na páru ve vzduchu užijí ještě dlouho. Změnit vytápění neplánuje ani divadlo. „ Kvůli vytápění horkou vodou bychom museli postavit plynovou kotelnu, a to by bylo zbytečné,“ řekl náměstek Národního divadla Brno Arnošt Janěk.

Trubky v zemi ale vadí například některým architektům. „Jsou přímo v historickém centru. U Nových Sadů stojí jedna hned vedle památníku. Vypadá to, jako by byla rovnocenná. Technici by měli brát v úvahu taky okolí toho, kde chtějí trubky s parovodem umístit,“ vytkl rozmístění architekt Jaroslav Drápal.

Parovody dodávají Brňanům teplo už více než sedmdesát let. „Párou se v Brně topí od roku 1930. Parovody byly nutné, protože v té době v Brně existovalo mnoho továren na textil. Ty horkou párou nejen topily, ale používaly ji také ve výrobě, například při barvení,“ popsal Marek, jak se parovody do Brna dostaly.