Sotva host projde dveřmi restaurace Midway v brněnské Pionýrské ulici, musí potlačit nutkaní otočit se na podpatku. A zmizet na protější stranu silnice na čerstvý vzduch do parku Lužánky. Ještě dřív než servírka ho totiž přivítá pach cigaretového kouře a plísně.
Stěny jsou otlučené a špinavé, oloupanou, mokrou omítku na několika místech zakrývá rákosová rohož, fleky na koberci se už ani nikdo nesnaží zakrýt. Korunu všemu dávají nízké kavárenské stolky, do kterých host na židli naráží koleny.
„To asi bude dobrodružství. Bojím se podívat do kuchyně, jak je to tady s hygienou,“ povzdechne si šéfkuchař restaurace Bruna Antiqua a odborník na zážitkovou gastronomii Ivo Ševčík.
Testující odborník je však odhodlaný zariskovat, a přestože se obává střevních potíží, jako předkrm si objednává šunkovou rolku plněnou kuřecím salátem s majonézou. Z neskutečně dlouhého jídelního lístku. „Je směsicí všeho, co kdy kuchaře napadlo,“ konstatuje nad lístkem Ševčík.
Obavy ze střevních potíží se ukážou jako neopodstatněné. V rolce totiž nakonec žádné kuřecí maso s majonézou není. Plátky šunky jsou jen potřené pastou z křenu a naplněné sladkou šlehačkou ze spreje. „No to je „prda“. Předkrm a dezert dohromady. Nejhorší, co může kuchař udělat, je používat sprejovou šlehačku,“ kroutí nevěřícně hlavou Ševčík.
K obědu si objednává kuřecí kung-pao. Z přípravy tohoto jídla skládal zkoušky na samostatného kuchaře, takže dobře ví, co má očekávat. Maso, oříšky, chilli a sójovou omáčku. Jeho talíř však hraje všemi barvami. Mezi masem nalézá mandle, papriku, bambusové výhonky, žampiony. O sójovou omáčku musí nakonec požádat obsluhu. „Jídlo, které neznám, je lepší nevařit,“ vzkazuje kuchaři Ševčík.
Protože restaurace Midway nabízí pět jídel k polednímu menu, rozhodne se otestovat první položku na lístku – smažené rybí filety s bramborovou kaší. K menu náleží jarní hrášková polévka, která ztratila chuť někde mezi kuchyní a talířem, a dezert.
Zatímco smažená ryba i bramborová kaše připomíná dobré domácí jídlo a host si na něm opravdu pochutná, moučník je chuťově přímo odporný. O sladké tečce na závěr oběda vůbec nelze hovořit. „Ten piškot je spojený hodně levným tukem, vyšlehaným s cukrem,“ konstatuje Ševčík. Druhý dezert, sachr dort, je zase uvnitř ještě teplý, jak polotovar při rozmrazování prošel mikrovlnnou troubou.
Podle testujícího šéfkuchaře má restaurace jen několik kladů. Nové čtyřhranné talíře, jarní záclonky ve sklepních oknech vysoko nad hlavami hostů, překvapivě čisté toalety a přístup servírek. Na obsluhu se v restauraci Midway nečeká. „Při skladbě i přípravě jídla se tu zastavil čas. Navíc používají hodně hotových, umělých produktů,“ uzavírá hodnocení Ševčík.