Večeřův dvůr: jídelníček asi vymýšlel stroj

Majitel restaurace Večeřův dvůr v brněnském Komíně si zřejmě přál, aby jeho podnik nabízel všechna jídla. Šéfkuchaře restaurace Noem Arch Jana Rimplera o tom přesvědčil jídelní lístek, na kterém je sto sedmdesát pokrmů od volského oka až po čínské nudle na osm způsobů. Tento výčet ještě nezahrnuje moučníky.

Jídelníček tak připomíná proslulý dort pejska a kočičky. „Kdyby se Večeřův dvůr prezentoval jako retro restaurace a pivnice, udělal by lépe,“ myslí si Rimpler. Podnik hodnotil pro další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Test restaurací.

Večeřův dvůr se dělí na několik místností. Kolem poledne především přední části obsazují lidé, kteří přišli na pivo a polední menu. Těch nabízí restaurace hned deset. „Některá se ale liší jen přílohou,“ ukazuje Rimpler.

Podobné je to i s nabídkou minutek. „Kuřecí řízek, řízek s broskví, řízek s eidamem, řízek s uzeným sýrem, řízek s hermelínem, řízek s nivou a uzeným masem. Jsou tam všechny kombinace, které člověka napadnou,“ upozorňuje gastronom.

Žádná ho ale nezaujala. „Přesto o kuchaři nemůžu říct, že nemá fantazii. Dát dohromady tolik kombinací je téměř neuvěřitelné. Skoro to vypadá, jako by nabídku jídel vymýšlel nějaký počítačový program kombinováním surovin,“ diví se šéfkuchař.

Spousta jídel je podle něj v nabídce zcela zbytečně. „Zajímalo by mě, kolikrát týdně si někdo koupí chilli con carne, nebo kung-pao. Vepřový steak Karibic sem také příliš nezapadá,“ myslí si Rimpler.

Usměvavá servírka přináší frankfurtskou polévku a kuřecí vývar. „Polévka je dobrá. Sice by v ní mohlo být víc papriky, ale to je spíš detail,“ chválí Rimpler. Kromě zbytečně měkkých, pravděpodobně kupovaných nudlí není co vytknout ani vývaru.

Druhý chod vybírá Rimpler asi z pětatřiceti jídel v kuřecí sekci. „Nemůžu se vyznat ve všech těch měšcích,“ stěžuje si. Nakonec objednává Starostův řízek, tedy kapsu plněnou anglickou slaninou, nivou a žampiony.

Obsluha přináší talíře poměrně rychle. Oba jsou ale studené. „Navíc je k jídlu opět zeleninová obloha. Dělají tady snad všechny základní chyby,“ přemítá Rimpler.

Kuřecí kapsa je vysušená už od pohledu. „Zklamaný ale nejsem. Předpokládal jsem to. Chuťově ale není špatná,“ připouští odborník.

Sušší je i Včelka Mája. Pod tímto názvem se skrývá přírodní vepřová panenka s anglickou slaninou, cibulí a medem. „Maso je vysušené kvůli zbytečnému rozklepávání, když kuchař balí směs do rolky. Přitom by bylo lepší ho jen naříznout a slaninu s cibulí dát dovnitř,“ radí.

Med není navzdory názvu v jídle téměř cítit. Jinak je ale celkem chutné. Americké brambory jsou kupované. „Člověk se sice příjemně nají, ale nic převratného čekat nemůže,“ míní Rimpler.

Kdyby podle něj kuchař lístek omezil, mohl by se lépe soustředit na přípravu a měl by prostor také na kreativitu. „Představuji si ho, že stojí v kuchyni mezi horami mas a sází je na talíř v kombinacích napsaných na taháku na zdi. Zapamatovat si je určitě nemůže. Divím se, že nemají také pizzu,“ říká Rimpler.

Slané moučníky

Další problém podle něj nastane, když se restaurace zaplní a každý z hostů si objedná z nekonečného lístku jiné jídlo. „A to nemluvím o dezertech. Nakoupili snad všechny suroviny, aby z nich mohli udělat poháry, které zabírají půlku nabídky sladkých jídel. Mezi moučníky jsou navíc i palačinky s kuřecím masem a se špenátem a smetanou. Tam ale rozhodně nemají co dělat,“ mračí se Rimpler.

Jídelníček podle něj ale hosty odrazuje i jinak. „Upozornění, že pokud nedostanete účet z kasy, jste hosty podniku, znamená, že vedení nevěří svým lidem. Nebo že obsluha krade,“ míní šéfkuchař.

Večeřův dvůr podle něj svou klientelu má. Hlavně pivařskou a meníčkovou. „Jinak ale zůstává třicet let pozadu. Aby z něj byla dobrá restaurace, měl by najít sám sebe,“ uzavírá Rimpler.