VYBERTE SI REGION

Veslař přišel o olympiádu. Dnes káže o Bohu

Brno - /FOTOGALERIE/ Jeroným Filip Hofmann reprezentoval Československo ve veslování. Pak odešel do kláštera a tři a půl roku dělal kaplana ve Znojmě.

19.1.2009
SDÍLEJ:

Jeroným Filip Hofmann.Foto: DENÍK/Attila Racek

Věřící přicházejí na pravidelnou nedělní mši do svého kostela ve znojemské farnosti Louka. Tam na ně ale čeká překvapení. Kázat jim bude nový kněz, třicetiletý Jeroným Filip Hofmann. I pro něho je tento den výjimečný. Mši slouží poprvé. Do Znojma přišel hned potom, kdy ho vysvětili. K životnímu poslání kněze přitom nejprve vůbec nesměřoval. Hofmann totiž odmala závodně vesloval a dostal se dokonce i do reprezentace. Účastnil se několika mistrovství světa a v roce 1992 měl jet na olympijské hry do Barcelony.

V dalším díle seriálu Patnáct minut slávy vypráví brněnský Deník Rovnost příběh mladíka, který vrcholový sport vyměnil za úděl římskokatolického kněze.

V sedmadvaceti letech se Hofmannovi změnil život. Vstoupil do kláštera, přijal jméno Jeroným a chtěl se stát knězem. „To ale nejde přes noc. Nestačí jen vystudovat teologii. Musel jsem najít způsob, jak být v kontaktu s Bohem a jak o něm mluvit před farníky. Být knězem znamená, že už nežijete jen pro sebe, ale žijete i pro druhé lidi, zvláště pro věřící ze své farnosti, a z toho, co děláte, se stává poslání a úkol. Můj první takový úkol byl ve Znojmě, kde jsem dělal kaplana, což je pomocník faráře,“ vzpomíná kněz Jeroným.

Na jihu Moravy strávil začínající kněz tři a půl roku, zažil zde trému z prvních mší a našel si přátele. „Zpočátku jsem samozřejmě býval nervózní. Když jste v lavici a koukáte na kněze, přijde vám řád mše jasný a jednoduchý. Je to jako když jede spolujezdec v autě a řízení mu připadá samozřejmé a automatické, a když je za volantem, musí se víc soustředit. Na vedení mše jsem si ale zvykl velice rychle,“ vypráví Hofmann.

Znojmo si zamiloval

Dnes už nepřemýšlí o tom, jak má mši svatou sloužit a které úkony po sobě mají následovat. Pečlivě si ale připravuje samotná kázání. „Neexistuje člověk, a už vůbec ne kněz, který by se zavděčil všem. Někteří řeknou, že kázání bylo nejlepší, jaké kdy slyšeli, a jiní je zase považují za nejhorší. Zpětná vazba je dobrá, snažím se ale hlavně soustředit na to, co chci věřícím sdělit,“ vysvětluje mladý kněz.

Hofmannovi se občas stává, že ho farníci překvapí. „O prvních Velikonocích ve Znojmě za mnou například přišel farník, když jsem se po mši v sakristii převlékal. Zpod kabátu vytáhl mrskačku a řekl, že jestli ty ženské nevypráším, tak jsem tady prohrál. A ony opravdu postávaly před kostelem. Jindy se po nich po mši jen zaprášilo, ale teď čekaly a já jsem je musel ze společenské povinnosti obejít a symbolicky je vymrskat,“ usmívá se kaplan.

Na svou první kněžskou štaci ve Znojmě vzpomíná rád. Moc se mu tam líbilo a vytvořil si blízké vztahy s lidmi ve svém okolí. Dnes, když už slouží jinde, je s nimi stále v kontaktu. „Píšeme si e–maily. Jednotliví farníci mi například dají vědět, když se jim narodí dítě, pozvou mne na svatbu nebo mě prosí, abych se zastavil, kdykoliv pojedu okolo. Za ty dva roky, co jsem ze Znojma pryč, jsem tam už byl několikrát na návštěvě,“ líčí kněz Jeroným.

Začínat znovu v nové farnosti je pro něj těžké. „Určitým způsobem jsou farníci jako moje rodina, ale mým cílem není jen se s nimi skamarádit, protože když se člověk chce zpovídat, nejde za kamarádem, ale jde za někým, ke komu má důvěru i respekt. Proto by měl mít farář i určitý nadhled a odstup. Můžu si s nimi sice tykat a chodit s nimi na pivo, ale není to můj hlavní cíl,“ myslí si Jeroným.

Ze Znojma musel odejít po třech a půl letech. Církev ho potřebovala jinde. Nejdříve dělal rok a půl faráře v malé farnosti v Praze a teď je půl roku kaplanem v Jihlavě. K veslování se dnes už nedostane, přitom pro něho bylo po celé mládí hlavní náplní života.

Rodina veslařů

Hofmann se narodil v roce 1973 v Praze a jako dítě hledal sport, kterému by se mohl věnovat. Zkoušel házenou, ale ta mu tolik nešla. Proto se rozhodl pro veslování, ve kterém vynikali i jeho rodiče Anna a Pavel Hofmannovi. „Otec ve veslování reprezentoval, byl dvakrát na olympiádě. Myslím, že byl rád, že jdu v jeho stopách, ale nikdy mi do toho nemluvil. Měl jsem vlastní trenéry. Jedním z nich byl i Jaroslav Starosta, který byl s otcem na stejné olympiádě,“ líčí dnes svůj nástup na vrcholovou dráhu.

Do lodi sedl poprvé ve dvanácti letech a zpočátku se občas i převrátil. Postupně ale získával jistotu, trénoval šest dní v týdnu a ve všech veslařských disciplínách včetně skifu vybojoval nějakou medaili. „Jezdil jsem za Český veslařský klub Praha, středisko vrcholového sportu ale bylo v Dukle, která si z celé republiky stahovala nejlepší sportovce a z nich pak dělala výběrový tým. Já jsem se do Dukly dostal a poprvé jsem reprezentoval v roce 1989,“ říká Hofmann, který byl tehdy ještě dorostencem.

Pak už začal jezdit na juniorská mistrovství světa. V devadesátém roce skončila jeho loď na mistrovství světa ve Francii pátá, o rok později dosáhl ve Španělsku na stříbrnou medaili. „Tehdy pro nás bylo velkým zážitkem vycestovat za hranice. Fascinovalo mě úplně všechno. Třeba to, že po silnicích jezdí i jiná auta, než škodovky. Navíc jsme dostávali kapesné, kterým jsme si mohli přilepšit nebo si za ně přivézt třeba nové rádio,“ líčí Hofmann.

Ztracený sen

Z juniorů ho měl čekat zásadní přechod do mužů – v roce 1992 si vybojoval nominaci na olympijské hry v Barceloně. Ty se pak staly největší výzvou i největším zklamáním, jaké zažil. Přestože už byl všude veden jako člen olympijské výpravy, do Barcelony vůbec neodjel. „V Dukle byla spousta starších chlapů, kteří mohli reprezentovat. Ale mě a ještě jednoho juniora zařadili do osmiveslice. Bylo mi těsně devatenáct let a byli jsme jediní dva junioři, kteří měli jet hned na olympiádu. Dostali jsme se pod trenéra Karla Neffeho, který měl hodně velké tréninkové dávky. Na něco takového jsme nebyli zvyklí. Trénink nám dal extrémně zabrat,“ líčí Hofmann. Možná i kvůli této dlouhodobé zátěži čtrnáct dní před odletem onemocněl. Trenér sice předpokládal, že se Hofmann za týden uzdraví, nechtěl ale riskovat, že v době největší přípravy nebude na vrcholu svých sil.

Do letadla tedy místo Hofmanna nastoupil náhradník. „Tehdy to byl asi nejtěžší moment mého života. Soustředil jsem se tehdy jen na veslování, takže když jsem na olympiádu nejel, bylo to pro mne obrovské zklamání. Navíc mne měsíc nato vyhodili z vysoké školy,“ popisuje tehdejší reprezentant.

Posádka, které měl na olympiádě pomáhat, skončila nakonec dvanáctá. Hofmann pak v reprezentaci ještě tři roky zůstal, závodil ale jen na jednom mistrovství světa. „V roce 1993 byl světový šampionát v Česku, na kanálu v Račicích. S čtyřveslicí bez kormidelníka jsme skončili patnáctí, což bylo velké zklamání. Určitě jsme chtěli být ve finále a s trochou štěstí jsme mohli mít i medaile,“ krčí rameny bývalý veslař.

V roce 1995 se pak rozhodl s vrcholovým sportem definitivně skončit. „Už se mi zdálo, že mě veslování nebaví. Být ve veslařské špičce od sedmnácti let, pořád obhajovat své postavení, nominovat se do reprezentace, vydržet tlak a neustále se muset bičovat k vysokému výkonu bylo náročné. Fyzicky jsem nebyl tak zničený, ale psychicky ano,“ vysvětluje Hofmann své důvody.

Vybral si Boha

Postupně v něm uzrávalo rozhodnutí vstoupit do kláštera, vystudovat teologii a stát se knězem. Jeho rodiče nebyli z tohoto rozhodnutí příliš nadšení. Pocházel z nevěřící rodiny a sám se na víru obrátil až ve svých osmnácti letech. „Přemýšlel jsem, co chci dělat, jaký je smysl mého života a co by jej naplňovalo, a rozhodl jsem se pro kněžské poslání, na které jsem se v klášteře šest let připravoval,“ říká Jeroným. Nepatřil k těm, kteří by nikdy nepoznali lásku ženy, rozhodl se ale osobní vztahy obětovat Bohu a stal se řeholníkem.

„Blízký vztah se ženami mi samozřejmě chybí, nahrazují mi ho ale jiné vztahy. Opak manželství není celibát, protikladem obou těchto věcí je být starým mládencem. Manžel má závazky vůči rodině, žije pro ni, já mám závazky vůči Bohu, církvi a žiji službou a svými farníky. Takže nejsem svobodný, nemůžu si dělat co chci a musím také investovat svůj čas a energii do lidí, samozřejmě je to ale trochu jiné,“ říká kněz Jeroným, který se pro farníky stal důvěrníkem. Pořádá pro ně výlety, jezdí s dětmi na hory a s dospělými občas zajde na pivo. „Lidé mě někdy pozvou i k sobě domů na oběd,“ dodává kněz.

Hofmann zjistil, že v církvi je to stejné jako ve vrcholovém sportu. Nikdy neví dne ani hodiny, kdy bude muset jít kázat jinam. Že bude muset jít ze Znojma o stovky kilometrů dál, se dozvěděl tři měsíce dopředu. Stejně tak už jako sportovec věděl, že může kdykoliv jít závodit do jiného oddílu.

Autor: Kateřina Slámová

19.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Hrozí jim vystěhování. Zhruba stovka obyvatel Bronxu demonstrovala v ulicích

Brno /FOTOGALERIE/ – Místo pečení vánočního cukroví řeší desítky rodin bydlících v brněnských bytových domech ve Vlhké, Bratislavské, Francouzské a Staré ulici, jestli budou mít v novém roce kde spát. Jak už Deník Rovnost informoval, majitel domů se je rozhodl vystěhovat. Obyvatelé bytů se proto rozhodli vyjít do ulic a protestovat. Asi stovka lidí chtěla po majiteli nemovitostí garanci, že nezůstanou na ulici.

Řečníka na univerzitě někteří lidé odmítli. Vadí jim jeho pornoherecká minulost

Brno – Přednáška o roli médií v ruské dezinformační kampani vyvolala v úterý diskuzi na brněnské Masarykově univerzitě. Někteří kritici totiž nepovažovali za vhodné, aby v diskuzi, kterou organizují studenti Fakulty sociálních studií, jako přednášející vystoupil Jakub Janda ze sdružení Evropské hodnoty. Muž měl totiž v minulosti zkušenosti s homosexuální pornografií. „Pornoherci vyslaní proruskými servery přednáší na univerzitě? Svět se zbláznil," komentoval třeba Stanislav Vaněk.

AKTUALIZOVÁNO

Opil se a střelil přítele své sestry do hlavy. Hrozí mu až osmnáct let ve vězení

Brno, Blanensko – Osm piv a několik panáků. Tolik alkoholu podle obžaloby stačilo jednadvacetiletému muži z Cetkovic na Blanensku, aby střelil do hlavy přítele své sestry. Myslel si totiž, že se líbal s jinou dívkou a sestru podvádí. Muž zranění přežil, má ale vážné následky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies