VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vlekař na sjezdovce? Všeuměl s vysílačkou

Hodonín u Kunštátu /NA DEN S…/ – Obloha bez mraků. Mírně pod nulou, upravená sjezdovka zalitá sluncem. Na čerstvém vzduchu, kafíčko, pokec s vyfintěnými lyžařkami. Pohoda. Je to opravdu tak? V dalším dílu seriálu Na den (s) si vyzkouším práci vlekaře. Jediné, z čeho mám hrůzu, je moje zručnost. Ta začíná a končí u výměny žárovky nebo namontování garnýže v pokoji.

18.2.2015 AKTUALIZOVÁNO 19.2.2015
SDÍLEJ:

Práce vlekaře je velmi pestrá a náročná. Na směně se může protočit hned na několika místech. Na rolbě, u vleku nebo při opravách a údržbě ve skiareálu. Je pořád v zápřahu a musí umět zvládat stresové situace a jednat s lidmi.Foto: DENÍK/Jan Charvát, Vlastimil Jílek

Do ski areálu v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku přijíždím na devátou ráno. To vlekaři někdy už přes hodinu kmitají. „Ahoj. Na vykání se vykašli. Tady jsme všichni velká rodina. Zapiš se do knihy příchodů," vítá mě s úsměvem správce areálu Vlastimil Jílek.

Zkoumavě si prohlíží moje oblečení. „Co ty boty, nepromoknou? Rukavice máš? Na oblečení hodně záleží, protože jsi celý den v terénu. Ve sněhu, na mrazu a děláš taky s vodou," vysvětluje.

Dostávám vysílačku. Bez té se vlekaři neobejdou. „Na směně se podle aktuální situace střídáme u kotvy, v pokladně na svahu a na dalších místech. Je to fofr a dost záleží na komunikaci s ostatními kolegy. Někdy padají ostrá slova, ale musíme táhnout všichni za jeden provaz," zdůrazňuje správce.

Šikovné ruce

Podle Jílkova bratra Františka musí být vlekař muž mnoha řemesel. „Takovej Ferda mravenec, práce všeho druhu. Manuálně zručný, nesmí se podělat ve stresových situacích a hlavně musí umět jednat s lidmi. Flink u nás dlouho nevydrží," říká Jílek.

Směna vlekaře, když už je sjezdovka zasněžená a upravená, začíná kontrolou vleku, bezpečnostních plůtků u svahu, zapnutí a kontroly řídicí jednotky. A také zkušební jízdou vleku. Někdy také drobnými opravami. To vše je proloženo úředničinou. „Než spustíme vlek naostro, musíme každý den poslat na drážní úřad data o stavu vleku, závadách, počasí a sněhu. Teprve pak otevřeme pokladnu a pouštíme vlek. My se teď podíváme do čerpačky, ze které jde voda do sněžných děl. Vyčistíš nám mříž u propusti a nějaký filtr. I to patří k práci vlekaře," dodává muž.

Představa o tom, že celý den budu na slunci jen klábosit s lyžařkami u vleku a podávat jim kotvy, dostává trhlinu. Propust čistím bez problémů, ale povolení šroubů u filtru mi dá zabrat. „Klíčové je dodržovat bezpečnostní předpisy. Děláš totiž na mrazu s vodou a také s mašinami pod proudem nebo pod tlakem. Všichni vlekaři jsou proškolení, protože riziko úrazu je velké. Samostatná kapitola je zasněžování, ale to ti teď neukážu, protože je moc teplo a velká vlhkost. Navíc zasněžujeme většinou v noci," říká vlekař.

Při snášení hadic od sněžného děla do čerpačky ukazuje Jílek na neukázněného muže s boby, který se motá na svahu mezi lyžaři. Jdeme ho vykázat ze svahu. „Na sjezdovce se potkáš s různými lidmi. Důležité je zachovat chladnou hlavu a s lidmi se slušně domluvit. Když na někoho budeš řvát nebo budeš sprostý, už se sem nevrátí," upozorňuje Jílek.

Adrenalin do žil nám vzápětí napumpuje hlášení ve vysílačce, že na svahu u lesa leží zraněný lyžař. Má zřejmě zlomenou nohu a otřes mozku. Rychle do chaty pro batoh se zdravotnickou výbavou a pak ostrý sprint na svah. I když jde o vlekaři předem připravenou scénku, u zraněného figuranta se chytám až po chvíli. „Žádné zmatkování. Je potřeba se zraněným komunikovat. Kolikrát to vypadá hůř, než tomu ve skutečnosti je. Musíš umět taky improvizovat. Nemáme dlahu? Co místo toho? Hůlky nebo větev. Super, poradil by sis," usmívá se vlekař.

Směna u vleku

Za odměnu teď budu podávat lyžařům kotvy u vleku. Pěkná odměna. I když je na sjezdovce jen asi dvacet až třicet lidí, jsem za dvacet minut služby u pomy skoro na odpis. Je to fofr. A to mi lyžaři pomáhají a většina z nich bere mé přehmaty s úsměvem, když občas dostanou kotvou ťukanec pod koleno nebo ji podám pozdě.

Největší problémy jsou s dětmi. Zpomalit vlek, srovnat je ve stopě a rozjet. A hned zase vlek přepnout naplno. „Jde vám to super, akorát my už jsme nemožný," směje se dvojice postarších lyžařek. „Zatím tady nemáš žádné méně zdatné lyžaře, co padají z vleku. Docela ti to jde, chce to cvik. Za chvíli už bys tady fungoval bez problémů," hecuje Jílek, který na mě dohlíží.

Poté míříme do pokladny, kde potřebuje kolega vystřídat, mihneme se půjčovnou lyží a servisem a pak nasedáme do rolby. Na odlehlém plácku si vyzkouším startování, manipulaci s radlicí a pár metrů jízdy. Motor je silnější než u kamionu. Rolba se řídí levou rukou dvěma pákami s koulemi. Pravačkou pak zápasím s dvěma páčkami k radlici. Není to jízda, ale spíše přískoky. Ne, s tímto bych jezdit nemohl. Spousta tlačítek a páček, žádný volant.

Na závěr chtěli vlekaři otestovat mou fyzičku. Výběh svahu s kotvou pod zadkem, bez lyží, jsem zvládl bez větších problémů. Alespoň něco. „Řada lidí si myslí, že vlekařina je zlatej důl a pohodička. Je to ale přitom tvrdá práce. V sezoně fakt kmitáš a o velkých penězích to v našich podmínkách určitě není. Tady v Hodoníně jsme něco vybudovali a nechceme to pustit. Člověk musí být tak trochu blázen do lyžování, aby to mohl dělat," dodává Jílek.

Já mám jasno. Na sjezdovku do Hodonína u Kunštátu se vrátím. Ale jen jako lyžař.

Autor: Jan Charvát

18.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Úmrtnost dětí po úrazech klesá. Pomáhá prevence

Ilustrační foto.

Mrazy jsou na ústupu, škody na úrodě budou zemědělci znát na konci května

Z titulu Komety jsem měl plný facebook celý týden, usmívá se Kempný

České Budějovice, Brno /ROZHOVOR/ – Za čtyřicet dní odehrál jen čtyři utkání. Dvě v závěru základní části NHL, jedno v play-off a ve čtvrtek opět oblékl reprezentační dres. Obránce Michal Kempný má velkou chuť, v závěru letošní sezony v Chicagu Blackhawks příliš prostoru nedostal, teď se těší na mistrovství světa. „Po dlouhé době zase v nároďáku a před českým publikem, o to víc jsem rád, že jsme vyhráli," vrací se šestadvacetiletý bývalý bek Komety k výhře 3:2 nad Finy v Českých Budějovicích. V sobotu nastoupí proti Švédům.

AKTUALIZOVÁNO

Zbrojovku srazily v záchranářském souboji důraz a standardky

Jihlava, Brno /FOTOGALERIE/ – Místo, aby se zápasem uklidnili, ocitli se po něm pod mnohem větším tlakem. Brněnští fotbalisté včera v 26. kole první ligy padli 0:3 v Jihlavě a jejich záchrana v nejvyšší soutěži není vůbec jasná. V neúplné tabulce sice Zbrojovka zůstala dvanáctá a dál drží pětibodový náskok na sestupové pozice, ale mohla být daleko klidnější. „Je ohromná ostuda prohrát v Jihlavě 0:3, za celé jaro jsme nehráli tak špatně v defenzivě," utrousil brněnský stratég Svatopluk Habanec.

S operací Afghánky jsme museli počkat na manžela, popisuje anestezioložka

V Etiopii jezdila od vesnice k vesnici a léčila, v Afghánistánu podávala anestézii. Zbavit se pohodlí a jít do rozvojových zemí pomáhat je pro většinu lidí nepředstavitelné. Ne však pro brněnskou anestezioložku Irenu Janouškovou, která s Lékaři bez hranic na misích strávila téměř rok.

VIDEO: Opilý řidič kamionu kličkoval po dálnici. Měl 3 promile, nemohl ani stát

Břeclav – Podivně jedoucího kamionu na dálnici D2 u Břeclavi ve směru na Brno si před pár dny všimla hlídka celníků. Kontrola potvrdila, že s řidičem není něco v pořádku. Přivolaní policisté z dálničního oddělení v Podivíně při dechové zkoušce opilému cizinci naměřili téměř tři promile alkoholu. „Čtyřicetiletý muž za volantem nebyl schopen ani sám chodit či stát, na zemi vsedě téměř usínal," popsal v pátek policejní mluvčí Pavel Šváb.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies