Napětí ve vzduchu by se dalo krájet. Operátorka Monika Klusáková hlásí hlavní dispečerce kód 1A, čili nejvyšší pohotovost. Muž na nádraží nedýchá. Sanitka do dvou minut vyjíždí. „Ať si někdo okamžitě klekne vedle něho a začne mu stlačovat hrudník. Teď, teď, teď," udává tempo. Na drátě revizora povzbuzuje asi devět minut, než přijede sanitka. „Zvládli jste to výborně, ať to dobře dopadne. Děkuji vám za spolupráci," rozloučí se žena a zhluboka si oddechne.

Právě má za sebou jeden z tisícovky hovorů, které operátoři v Brně denně absolvují. „Zase tak náročné to nebylo, takový běžný případ. Jen těch oživování nesmí být víc rychle za sebou," říká Klusáková, která pracuje jako operátorka šest let.

Operační centrum
∙ V šesti- až sedmičlenných týmech pracují nepřetržitě dvanáct hodin denně.
∙ Za směnu zvednou asi tisícovku hovorů, vyjíždějí zhruba ke každé čtvrté výzvě.
∙ Sídlí v ulici Kamenice v brněnských Bohunicích, řídí zdravotnické týmy v celém kraji.

V místnosti každou chvíli zazvoní telefon. Když jeden ze sedmi operátorů hovor přijme, rozsvítí se před ním červené světlo. Zatímco naslouchá volajícímu, zadává data do systému, vyhodnocuje je a následně předává dispečerce, která rozhodne, který tým k případu vyjede. Zároveň dohledává informace a případně radí volajícímu, jak má poskytnout pomoc. Pracují na počítačích se čtyřmi monitory. „Lidé často volají, že jsou třeba u Kauf-landu, ani neřeknou, ve kterém městě. Neuvědomují si, že máme na starost celý Jihomoravský kraj. My pak musíme dohledávat informace," vysvětluje operátorka Ivana Linhárková.

Operační středisko funguje nepřetržitě. Směny se střídají po dvanácti hodinách. „Je to náročné, ale myslím, že se to dá dělat celý život. Složité jsou situace, v nichž se setkáváte se zraněným dítětem. My sice víme, co máme poradit, ale je těžké zvládnout situaci na místě nehody. Stres je pak mnohem větší než u dospělých," říká vedoucí směny Jana Šťastová.

Pro jediného muže této směny Michala Špengera je zase nejsložitější radit při porodu. „Musím si hlavně představit, jak to na místě vypadá," poznamenává. Sanitky vysílají ke každé čtvrté výzvě. „Zbytek jsou případy, které nám nepatří. Například se lidé dovolají omylem nebo se na nás obracejí třeba s banálním problémem," říká Šťastová.

SIMONA ZPĚVÁKOVÁ