VYBERTE SI REGION

Vyrostla v Brně. Teď je z ní hvězda Vietnamu

Brno - /FOTOGALERIE/ Tinna Tinh odjela z Brna do Vietnamu, když jí bylo sedmnáct. Proslavila se tam jako zpěvačka a teď chce prorazit i v České republice.

9.2.2009
SDÍLEJ:
Fotogalerie
3 fotografie
Tinna Tinh uspěla ve Vietnamu, tento rok chce vydat album i v České republice.

Tinna Tinh uspěla ve Vietnamu, tento rok chce vydat album i v České republice.Foto: archiv Tinny Tinh

Napůl Češka a napůl Vietnamka Tinna Tinh začínala jako prodavačka v jedné z brněnských tržnic. V sedmnácti letech si ale řekla dost a vydala se hledat štěstí do Vietnamu, odkud pochází její otec. Zažila tam něco, čemu by se podle vzoru toho amerického dalo říkat vietnamský sen. Z neznámé slečny se totiž brzy stala hvězda tamních pódií a televizních pořadů. Příběhu jedné z nejoblíbenějších asijských zpěvaček, kterou zbožňují vietnamské komunity na celém světě, se věnuje Brněnský deník Rovnost v dalším díle seriálu Patnáct minut slávy.

Tinh se narodila v Třebíči vietnamskému otci a české matce. „Tatínek totiž přijel do Česka studovat. Když jsem se narodila, přestěhovali jsme se do Brna, ve kterém jsem vyrostla,“ říká Tinh. Dnes pětadvacetiletá zpěvačka začala chodit do školy na přelomu osmdesátých a devadesátých let. V době, kdy v Brně ještě moc cizinců nežilo. „Měla jsem jinou barvu pleti než ostatní děti, a někdy to tak bylo ve škole těžší. Děti mi říkali Žluťásek. Ale moc mi to nevadilo. Věděla jsem, že to nemyslí ve zlém,“ ujišťuje Tinh.

Dětství i tak neměla jednoduché. Kvůli vlastním rodičům. „Moc to u nás neklapalo. Naši se rozvedli, když mi bylo jedenáct, a od patnácti jsem začala bydlet sama,“ vzpomíná na nelehké začátky.

Vydělávat si na sebe už od patnácti let jí prý nepřišlo nijak zvláštní. „Pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí na tom pracovat a pořádně zamakat,“ prohlašuje Tinh.

Aby zaplatila všechny účty a ještě si něco našetřila, musela při studiu fotografie na střední umělecké škole zvládnout hned tři zaměstnání. „Pracovala jsem na trzích v Olomoucké ulici. Prodávala jsem a překládala z vietnamštiny do češtiny. Pak jsem také dělala tanečnici v Bobycentru,“ vzpomíná na své netradiční dospívání zpěvačka.

Přečtěte si zajímavý komentář Tomáše Michálka: Rock boří předsudky

Zlom ve čtrnácti

Přenést se přes složité období jí pomohl její sen stát se profesionální zpěvačkou. „Uvažovala jsem o tom už jako malá holka. Ale definitivně jsem se pro muziku rozhodla až ve čtrnácti,“ říká.

Na svém zpěvu začala pracovat už v Brně. A její česká kariéra se slibně rozvíjela. „Nejdřív jsem vyhrála pěveckou soutěž v brněnském rádiu a pak se mi podařilo udělat demonahrávku. Dokonce jsem s kapelou nahrála několik písniček, které se pouštěly v rádiích. Pak jsem ale skončila tam, kde jsem začala,“ vzpomíná Tinh.

Rozvíjející kariéru jí totiž překazilo setkání s mužem, který se ji snažil využít. „Když se mi už trochu začalo dařit, přišel za mnou starší a bohatý pán, který mi slíbil, že mi pomůže. Byla jsem patnáctiletá naivní holčička a věřila mu. Zavedl mě ale k sobě do vily a začal mě obtěžovat. Úplně jsem se vyděsila, ale on mi řekl, že mě bude podporovat, jen když se stanu jeho přítelkyní,“ popisuje svůj zážitek Tinh. Kvůli špatné zkušenosti a bohatému muži, který se po odmítnutí snažil udělat vše, aby jí překazil kariéru, nakonec odjela z Česka.

Pro cestu do Vietnamu ale měla i jiné důvody. „Nebyla jsem si jistá, jestli se v té době vůbec může v Česku prosadit míšenka. Lidé nebyli rasisti, jen cizince úplně nepřijímali,“ vysvětluje Tinh.

Prosadit se ve Vietnamu chtěla také kvůli svému otci. „Chtěla jsem, aby byl na mě hrdý. Jako holka jsem měla pocit, že mě nikdy moc nebral. U matek to tak není, těm stačí, že je jejich dítě zdravé, ale otcové se zajímají o to, co z dítěte vyroste,“ soudí Tinh.

Na druhý konec světa se mohla vydat jen díky našetřeným penězům ze tří zaměstnání. Ze začátku ale ve Vietnamu příliš radosti nezažila. První měsíc v nové zemi tvrdě narazila. „Přijela jsem do Hanoje za tetou a dalšími příbuznými. Vůbec mě ale nepřijali. Pořád mi tvrdili, že není možné, abych se uživila hudbou. Mysleli si, že se mi nechce pracovat a že radši flámuju,“ vypráví zpěvačka.

První dva týdny Tinh probrečela, a protože nechtěla být někde, kde není vítaná, našla si vlastní byt. „Pronajala jsem si takový minidomeček, kde netekla teplá voda, zato tam byly krysy a velcí létající švábi. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat,“ vzpomíná.

Na to, aby si řekla o peníze rodičům, byla moc hrdá, a tak se po půl roce musela vrátit do Česka. Svého snu stát se pěveckou hvězdou se však nevzdala. Proto v Brně začala opět tvrdě pracovat, aby si vydělala na svůj další asijský pokus. V roce 2002 do Hanoje odjela znovu.

„Nikdy jsem neuvažovala, že bych po tom nevydařeném vietnamském půlroce zůstala v Česku. Když člověk začne někde něco budovat, vytvoří tam kořeny. A i když jsou malé, pořád je cítíte. Navíc se mi všichni z rodiny smáli, že jen šaškuju a nic nedokážu, což mě strašně naštvalo,“ říká Tinh. Nakonec podle svých slov uspěla právě proto, že se nikdy nevzdala. „Vietnamci obecně mají v sobě hrdost, která je donutí dokázat to, co si předsevzali. Díky tomu jsem se nikdy nebála pracovat a zvykla jsem si i na to, bydlet s potkany a šváby,“ vysvětluje zpěvačka.

Úspěch napodruhé

Když přijela do Hanoje podruhé, usmálo se na ni štěstí. I když zpočátku jen nesměle. „Mají tam totiž takový trend, kterému se říká výměna. Když je slečna pěkná, vyspí se s vlivnými pány nebo se stane jejich přítelkyní, a oni jí za to zařídí, že bude vystupovat v televizi. Já se toho ale odmítám účastnit,“ upozorňuje Tinh.

I přesto si ji však fanoušci našli. V menších městech na její koncerty začalo chodit čím dál víc lidí. Průlom v kariéře pak pro ni byla nabídka na hlavní roli ve filmu. „Měl velmi malý rozpočet, a když jsem se v něm viděla, vypadala jsem hrozně. Ale dostala jsem za něj cenu pro nové talenty a další nabídky se jen hrnuly,“ vypráví Tinh.

Filmové nabídky ale nevyužila. „V té době se ve Vietnamu točily jen nekvalitní komerční filmy, kde ze mě chtěli doslova strhat oblečení, aby se snímek prodal,“ vysvětluje Tinh, proč se nestala filmovou hvězdou.

Dostala se ale do prostředí showbyznysu, a pochopila, že se celou dobu snažila prosadit ve špatném městě. „Ač je Hanoj hlavní město, městem hudby je hlavně Saigon,“ říká Tinh. Po změně adresy se z ní stala hvězda. „Nejdřív jsem začala chodit do školy, kde jsem se učila muziku. Pak jsem si mohla skládat vlastní písničky a vydala jsem první album s názvem Zrcadlo,“ říká.

Album vzbudilo nečekaný ohlas hlavně u hudebních kritiků. Tinh totiž do asijské hudby přinesla něco, co nikdo před ní: rock. „Nikdo ho tady totiž nedělá, a tak jsem pro ně byla úplné zjevení. Měla jsem ale jeden problém. Lidé, kteří chodí na koncerty, poslouchají spíše pop. Rock je tady záležitostí lidí vyšších vrstev, kteří si zase lístek na koncert nekoupí,“ popisuje Tinh zařazení rockové hudby ve Vietnamu. Aby si úspěch alba pojistila, předělala ho i do taneční podoby.

Teď má Tinh opět napilno. Před měsícem totiž vydala další album pojmenované po japonské omáčce Wasabi. „Myslím si, že se dá pěkně přirovnat k životu. Když si totiž člověk umí upravit život podle svého, žije se mu dobře. Pokud ale ne, tak je člověku smutno. Stejné je to s tou omáčkou. Když víte, že se do ní přidává citron, a se kterým jídlem se jí, je výborná. Pokud si ji ale dáte neupravenou, dostanete z ní skoro záchvat,“ usmívá se Tinh.

Teď, když se jí konečně podařilo na vietnamské scéně prorazit, přestala si paradoxně slávu užívat. „O slávu jsem stála, když mi bylo sedmnáct. Jenže ten čas už je dávno pryč, a teď mi jde spíš o muziku. Určitě mě zahřeje u srdce, když se lidem líbí, co dělám. Ale když mě někdo pozná na ulici nebo v restauraci, je to pro mě stresující a spíš trapné,“ přiznává.

Zpátky domů

V budoucnu by Tinh nejradši žila napůl v Česku a napůl ve Vietnamu. „Vždycky jsem si říkala, že až se prosadím, vrátím se do Česka. Teď je asi ta správná doba. Ráda bych připravila album, které by bylo ve třech jazycích, vietnamštině, češtině a angličtině, a vydala ho na konci roku v Česku,“ plánuje zpěvačka návrat do rodné země. Bojí se ale, že se jí v češtině budou písničky skládat mnohem hůř než ve vietnamštině.

„Je to divné, ale tu dobu, kdy jsem dospěla a kdy se mi opravdu otevřelo myšlení, jsem prožila ve Vietnamu. To, čím jsem v Asii prošla, mi dalo inspiraci pro mou hudbu. V Česku je ale život jiný a nevím, jestli o něm dokážu zpívat tak, aby to lidé pochopili,“ obává se Tinh.

Inspiraci totiž čerpala hlavně v době, kdy se musela bez peněz o sebe postarat. „Pamatuji si třeba, jak jsem stávala před krásnými restauracemi a říkala jsem si, proč musím být venku a ne uvnitř. A měla jsem strašně trpký pocit. Teď už dovnitř chodím, ale zase vidím ty lidi, co se dívají zvenku, a pocit mám stejný,“ říká Tinh.

V každém případě se hudební fanoušci mohou na konci roku těšit na album českovietnamské hvězdy, které bude nejspíš v tanečním duchu. „Nejradši hraju rock, ale stačí, že to s ním nemám jednoduché ve Vietnamu,“ směje se Tinh. I proto, že se teď dostala na pěvecký vrchol, usadit se zatím nehodlá. „Umělecký život mi zcela vyhovuje, nechci se s ním rozloučit. Takže si takhle prostě budu žít dál,“ prohlašuje zpěvačka.

Autor: Vendula Jičínská

9.2.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Salon vín: titul šampiona získalo po roční pauze Zámecké vinařství Bzenec

Valtice, Bzenec – Prvenství v prestižní Národní soutěži vín České republiky slaví vinařství z Hodonínska. Šampionem expozice Salon vín pro příští rok se ve čtvrtek stal Ryzlink vlašský 2015 v pozdním sběru řady Collection 1508 Reservé ze Zámeckého vinařství Bzenec. Vítězné vinařství navázalo na úspěšnou sérii z předešlých let. „Jde o víno zlatavé barvy se zelenkavými odlesky, s vůní grepové pecky a mandlí ukazující na výbornou vyzrálost hroznů," přiblížil oceněné nejlepší víno ředitel bzeneckého vinařství Bořek Svoboda. 

O Seniorbus je enormní zájem. Na jízdu lidé čekají i šest týdnů

Brno /FOTOGALERIE/ – Seniorbus, který usnadňuje cestování brněnským seniorům či lidem s postižením, jezdí už půl roku. Měsíčně přepraví okolo devíti stovek lidí. „U pětaosmdesáti procent cestujících jde o seniory, zbylých patnáct tvoří lidé se zdravotním postižením," vyčíslila mluvčí brněnského dopravního podniku Barbora Lukšová.

Učí děti zpívat, celému souboru ušila kroje

Bílovice nad Svitavou - Osmnáctým rokem zpívají děti koledy ve folklorním souboru Bystrouška pod vedením Bohuslavy Hamákové. Letos se zpěvem a tancem připojí k akci Česko zpívá koledy pořádané Deníkem po celé republice. Společně s pěveckým sborem Bach a divadelním spolkem Bota rozezní Bystrouška své hlasy v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku potřetí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies