V moři nahání barakuda hrůzu potápěčům, v Brně vyznavačům dobrého jídla. Restaurace Barracuda na Mojmírově náměstí v Králově Poli se sice tváří jako podnik zaručující gastronomický zážitek, oběd v ní však může skončit katastrofálně. Nízká cena na účtence znamená pouze fakt, že po reklamaci hovězí svíčkové a steaku přímo u kuchařky nepoživatelné maso nakonec do účtu za oběd číšnice nezapočítala.

Restaurace, ve které převládá lesk, bílá a nerez, působí velice elegantně. Kuchař z Bobycentra Jan Seibert oceňuje rozdělení prostoru restaurace. Jsou zde části pro rychlé polední jídlo, klidné posezení v sedačce nebo na vysokých barových židlích pod plazmovou obrazovkou.

Překvapí ho však změny v jídelním lístku. Ceny jsou přelepené, a když host seškrábne vrchní vrstvu, zjistí, že restaurace všechna jídla zlevnila. „Trochu mě to zaráží, ale možná v cenách trochu přestřelili,“ odhaduje Seibert.

Jídelní lístek nabízí hlavně italskou a středomořskou kuchyni s čerstvými rybami, saláty a šťavnatými steaky. Podle Seiberta, který je členem Asociace kuchařů a číšníků, je sestaven profesionálně a hlavně lahodí oku. „To samozřejmě nastartuje i chuťové buňky,“ usmívá se kuchař.

V okamžiku, kdy na stůl donesou předkrmy, však veškerá chvála odborníka končí. Grilované krevety na bílém víně a česneku mají být servírovány na avokádu. Místo toho leží na salátu a na dotaz, kde je avokádo, číšnice přizná, že je kuchařka nemá.

Také Caprese, což je mozzarella s plátky rajčat, bazalkou a olivovým olejem, zůstává nedojezené na talíři. „To je ta nejlevnější mozzarella, co se strouhá na pizzu. Plátky rajčat nakrájeli natlusto, bazalku necítím a vše plave v oleji. Přitom by stačilo vše jen lehce zakápnout,“ kritizuje předkrm Seibert.

To nejhorší ale má teprve přijít. Dvě různá jídla, hovězí svíčková s gorgonzolovou omáčkou a rumpsteak se sýrovou omáčkou, jsou navlas stejná. Talíř nemá fantazii, maso, omáčka, dva kusy zeleného salátu lollo a petržel. Obě omáčky jsou sice sýrové, ale stejně by chutnat neměly.

Opravdová gastronomická tragédie nastává při pokusu o zakrojení do masa. „To maso není opracované, opečené je i s blánami. Vsadím se, že není čerstvé, tak tři měsíce leželo v mrazáku, a už vůbec nebylo před přípravou naložené v koření a oleji,“ snaží se kusem tuhého hovězího propracovat odborník. S krůpějemi potu na čele nakonec marný boj s masem vzdává.

Modřinami na prstech končí i marný pokus nakrájet rumpsteak a na řadu přichází rozhovor s kuchařkou. „Vždyť je to hovězí, já do toho masa nevidím,“ snaží se bránit mladá kuchařka a omlouvá se. Seibert tiše schovává hlavu do dlaní a po odchodu kuchařky si povzdychne: „Té holčině nemůžu ani nadat, ale jíst se to nedalo. Nejsem terminátor.“ Kuchařce doporučuje vyměnit kuchyň restaurace za školní jídelnu, protože vidět do jídla a poznat, kdy surovina není čerstvá, dobrý kuchař prostě umět musí.

Číšnice, která bez zbytečných okolků jídlo z účtu stornovala, ještě nabízí kávu a něco sladkého na spravení chuti. Na jídelním lístku jsou dobroty, jako mandle v karamelu, smažený banán nebo horké maliny. Na to však odborník neslyší. „Já už tu nechci ani vodu,“ loučí se s obsluhou.

Jídlo v restauraci Barracuda by podle Jana Seiberta ocenil snad jen legendární brněnský silák a herec Franta Kocourek. „Aby utáhl i lokomotivu v zubech, posiloval svaly žvýkáním tuhého masa,“ vzpomněl si na železného muže Seibert.