„Dnes jsem dostal pochvalu, za stavbu z kostek,“ volal desetiletý Jakub na tetu v Klokánku, když se po poledni vrátil i s Ondřejem ze školy. Oba si v ruce nesli barevný lampion. „V sobotu půjdeme s celou školou do průvodu,“ oznamoval nadšeně mladší Ondřej.

Redaktorka brněnského Deníku Rovnost měla ve čtvrtek 8. listopadu poprvé možnost s dětmi promluvit. Ovšem pod jednou podmínkou. O tom, co prožily, nepadne ani slovo.

Strach ze tmy
„Dneska bude rajská,“ volal na Jakuba nadšeně Ondřej a s rozběhem skočil na svou postel ve vedlejším pokoji. Oba se převlékli do domácích kalhot. Umýt ruce a rychle ke stolu.

Brněnský Klokánek je zařízení rodinného typu. Ondřej a Jakub proto bydlí od května v bytě se dvěma „tetami“. Chodí do výtvarného kroužku, zpívají s kytarou a cvičí judo.

Obě sociální pracovnice se u nich střídají po týdnu. „Jsou s nimi od rána do večera, celé dny a týdny. Ta intenzita dokáže nahradit víc než vlažný vztah kdysi předtím,“ míní ředitelka Klokánku Ditta Pokorná.

Včera byli chlapci veselí a jeden přes druhého povídali tetě o tom, co nového ve škole. „Dnes za námi zase přišel pan ředitel. Ptal se, jak se máme,“ vyprávěl Ondřej a chlubil se jedničkami v žákovské knížce. Jakuba zase trápilo, kam dají v malém bytě vánoční stromeček. Nakonec rozhodl, že bude pod oknem.

O otřesných zážitcích, které Ondřej s Jakubem prožili, se nemluví a jejich psychický stav je po šesti měsících mnohem lepší. „Když sem kluci přišli, bylo to hrozné. Největší strach měli ze tmy a z toho, že by se mohli vrátit tam, odkud přišli. Jejich psychický stav se postupně a ve velkých vlnách měnil,“ uvedla Pokorná.

Stále se objímáme

Šestačtyřicetiletá Irena Plevová vychovala dva dospělé syny. Teď se stará o Ondřeje s Jakubem. Od pondělí do neděle, trpělivá a laskavá. „Z pohledu toho, co oba prožili, je práce s nimi odlišná. Mají otřesné zážitky, které jim nikdo nevezme,“ uvedla Plevová.

Začátky byly těžké. Chlapcům chyběly základní hygienické návyky, některé věci se museli učit od začátku. „Měsíce v izolaci je posunuly zpátky. Neuměli se chovat k dospělým, neuměli stolovat,“ popsala vychovatelka. Trpí i citovým deficitem. „Vyžadují láskyplné přijetí. A tak se pořád objímáme,“ dodala žena.

Více na: TÝRÁNÍ V KUŘIMI