VYBRAT REGION
Zavřít mapu

500 let od příchodu na jižní Moravu. Charváti? Vinaři milující fazolovou polévku

Jižní Morava - Moravští Chorvati či Charváti jsou na jižní Moravě už pět století, teď však jen jako jedna z národnostních menšin. Udělalo ji z nich hlavně nucené vysídlení z domovů po druhé světové válce. Zatímco dřív vinice na Břeclavsku obhospodařovalo několik tisíc Charvátů, dnes jich zbylo jen pár stovek. Za to, že museli odejít na severní Moravu, se jim dosud nikdo neomluvil. Letos je to pět set let od jejich příchodu.

8.8.2015 13
SDÍLEJ:

Historik Miroslav Geršic z Poštorné napsal knihu, ve které objasňuje příchod Charvátů na Valticko ve spojitosti s knížecím rodem Lichtenštejnů. Foto: DENÍK/Přemysl Spěvák

Že je jihomoravský folklór rozmanitý, ví každé dítě již od základní školy. Že některé zvyklosti do nejjižnějších částí kraje přišly až z dalekého Balkánu, tuší už málokdo. Moravští Chorvati přitom nedávno slavili pětisté výročí od svého příchodu na jižní Moravu. Zatímco v šestnáctém století se stala novým domovem pro téměř dvacet tisíc cizinců, dnes jich v celé České republice žije šest set.

O Charvátech, jak se jim také říká, se traduje, že utekli na Moravu ze strachu z Turků. Ti se tehdy rozpínali na Balkánském poloostrově. „Jejich pohyb na sever je ale třeba chápat jako součást balkánských stěhování v patnáctém a šestnáctém století," uvedl historik Ivan Dorovský. Do střední, ale i západní Evropy je lákal obchod i zemědělství.

Přišli dříve

První zmínka o osídlení jihu kraje mluví hlavně o příchodu Charvátů na konci šestnáctého století na panství Drnholec Kryštofa z Teufenbachu. „To je ale nepřesné, protože Charváty sem přivedli Lichtenštejni už asi o padesát let dříve," vysvětlil historik Miroslav Geršic, podle kterého byli moravští Chorvati zruční sadaři a vinaři.

Usadili se především v Jevišovce, Dobrém Poli a Novém Přerově na Břeclavsku. „V mnoha moravských obcích, do nichž přišlo jen několik osob či charvátských rodin, se zanedlouho postupně asimilovali a splynuli s českým obyvatelstvem. Třeba v v Pasohlávkách," popsal Dorovský.

I přesto si jako jejich odkaz řada lidí nese původem charvátská příjmení, aniž to tuší. Třeba jméno Maděrič znělo původně Madiericz.Pro zvětšení klikněte.

Charváti až do začátku druhé světové války mluvili i vlastním jazykem. „Moravská chorvatština je lingvistický unikát. Jde o původní chorvatštinu z šestnáctého století doplněnou o českou a německou slovní zásobu," vysvětlila Lenka Kopřivová ze Sdružení občanů chorvatské národnosti. Jazyk je dokonce pod ochranou Rady Evropy.

S válkou ale do tradičního zemědělského života Charvátů zasáhly nepokoje. Jako obyvatelé sudetského území někteří z nich přijali německé občanství a odešli na frontu.

To po válce stačilo, aby je Češi vyhnali stejně jako předtím Němce. „Další přesídlili na severní Moravu, kde zůstala řada prázdných vesnic. Většina Charvátů to nesla špatně i kvůli odlišným klimatickým podmínkám a snažili se později dostat zpátky," upřesnila Kopřivová. Vrátil se jich však jen zlomek.

Právě vystěhování rozdrobilo dříve fungující komunitu. „Vysídlením v prvních pěti letech po skončení války do víc než 119 obcí několika desítek okresů Čech, Moravy a Slezska, přestali žít jako příslušníci jedné národnostní menšiny," sdělil Dorovský.

Bez omluvy

Stála za ním především sílící komunistická strana, která podle některých špatně nesla křesťanské cítění Charvátů a jejich voličskou věrnost lidovcům. Podle Kopřivové se za tento čin nikdy Chorvatům nikdo neomluvil.

Podle ní se vhodná příležitost naskytne při otevření připravovaného Muzea moravských Chorvatů v Jevišovce. To místní chtějí otevřít příští rok. Rekonstrukce bývalé fary zakoupené chorvatským velvyslanectvím má skončit v březnu. „Muzeum by mělo být takovým památníkem, aby se u nás na Chorvaty nezapomnělo," uvedla starostka Božena Bošiaková.

Navzdory minulosti se dnes ke kořenům vrací čím dál víc obyvatel, a to nejen na tradičních hodech v Jevišovce, takzvaném kiritofu. „I mladí lidé se dnes častěji zajímají o odkaz svých předků. A všichni moravští Chorvati stále milují fazolovou polévku. Mají ji v genech," pousmála se Kopřivová.

K hrobu otce mohla až po letech

Jevišovka, Kuřim - Generace moravských Chorvatů, předků Anny Luzarové, spokojeně žily v Jevišovce na Břeclavsku. Po druhé světové válce však také ona musela rodnou vesnici nuceně opustit. Bylo jí tehdy čtrnáct let. „Stalo se to v prosinci 1949. Necelý rok předtím mi zemřel tatínek na rakovinu. Odsun vnímala naše rodina i další moravští Chorvati jako velkou křivdu," vzpomíná Luzarová.

První fázi odsunu se ještě vyhnula. Cestu rodiny až na sever Moravy oddálila právě nemoc jejího otce. Ne však nadlouho. Chorvaty podle Luzarové mnozí lidé označovali za Němce. A s takovým cejchem to po válce nebylo jednoduché. „Vystěhováním rodin chtěli naši komunitu úmyslně rozbít," myslí si o rozhodnutí tehdejších představitelů státu nyní osmdesátiletá žena. Nakonec se dostala do opuštěné osady po Němcích až na Opavsku.

Povolení nutné

Pamětnice si dodnes vybavuje, že nejbližší obchod a škola byly tři kilometry daleko od jejího nového domova. Do toho starého se několik let nevydala. „Podívat se na hrob tatínka v Jevišovce jsme mohli až po čtyřech letech. Museli jsme si předtím vyřídit řadu různých povolení. Vesnice se totiž nacházela v pohraničním pásmu," vypráví důchodkyně.

Na novém místě se nelíbilo ani její matce. „Říkala, že tam nechce umřít," vysvětluje důvod, proč přivítala návrat na jižní Moravu.

Za manžela si vzala Čecha a v roce 1960 se přestěhovali do Kuřimi na Brněnsku. „S maminkou jsme doma mluvili stále chorvatsky. S mými dětmi už ale česky," dodává Luzarová.

Historik Geršic: Za přesídlení nesou vinu tehdejší demokratické strany

Břeclav - Nic není černobílé. Přesně v duchu tohoto hesla si podle břeclavského historika Miroslava Geršice ne všichni moravští Chorvati zasloužili vyhnanství. „Ti, co se za druhé světové války provinili, už na Moravu zpátky nepřišli," tvrdí Geršic.

Jaká byla v kraji z hlediska Chorvatů situace před válkou?

Šlo o zemědělskou oblast a to jim vyhovovalo. Byly výborní vinaři, sadaři a včelaři. Na Mikulovsku šlo o několik chorvatských vesnic, jako třeba Jevišovku či Dobré Pole, kde žili a drželi se stranou od českého etnika. Mluvili německy, chorvatsky a česky. Na Valticku pak byly další takové obce, tamní obyvatelé se ale lépe asimilovali a mnoho z nich žilo v česko-chorvatských manželstvích. Za prací navíc často putovali do blízké Břeclavi, která je jako významné průmyslové centrum přitahovala.

Co se stalo na začátku války?

Oblast připadla do Třetí říše. Lidé mohli přijmout říšské občanství, ale museli narukovat do armády a mnoho z nich se nevrátilo. Zemřeli v bojích nebo zůstali v Německu. Ti, kteří občanství nepřijali, dál žili ve svých obcích.

Proč nebyli Chorvati odsunutí hned jako Němci?

Mnoho z nich bylo. Měli německé občanství a při odsunu to bylo jediné, co rozhodovalo. Zbytek tady ale zůstal a žil dál stejně jako před válkou.

Proč tedy pak museli pryč?

Právě kvůli vazbě na Němce. Vinu nesou tehdejší demokratické strany, které proti navrženému přesídlení důrazně neprotestovaly. Chtěly potlačit jazyk i kulturu moravských Chorvatů.

Je pravda, že komunisté vůči Chorvatům měli zášť, protože je nevolili?

Chorvati byli katolíci, nevolili by komunisty nebo sociální demokraty. Lidovci pro ně byli jediná volba.

Proč museli na severní Moravu?

Z tamní oblasti odešlo dost německého obyvatelstva, po kterém zůstaly poloprázdné vesnice. Na jižní Moravu se navíc vraceli Češi, kteří dříve odešli kolonizovat Sedmihradsko, Banát a další území.

Letos je výročí sedmdesát let od konce války a někteří politici se podepsali pod takzvanou Deklaraci smíření česko-německých vztahů. Myslíte si, že se někdy dočkají i Chorvati?

Je důležité nedívat se na problém jednostranně. Někteří z nich se na Moravu už nevrátili, protože opravdu spolupracovali s Němci. Když se ale zváží všechna hlediska, že se přesídlení na severní Moravu dotklo i lidí, kteří nikdy německé občanství nepřijali, mohlo by narovnání česko-chorvatských vztahů nastat. Museli tu nechat své domy a majetek a vypořádat se s novými podmínkami.

Kiritof: kozel už nekončí v guláši

Jevišovka - Déle než čtyřicet let si museli moravští Chorvati počkat na obnovení kiritofu v Jevišovce na Břeclavsku. Tradiční hody si v září užili ještě v roce 1947, poté úřady téměř všechny Chorvaty z regionu vystěhovali.

Oživení se svátek dočkal až v roce 1991, právě díky rodákům. „Dřív trval tři dny. Od roku 2010 jsme se vrátili k původním zvykům a tradicím. Ale jen v jednom dnu," vysvětluje Lenka Kopřivová ze Sdružení občanů chorvatské národnosti v republice.

Kiritof se od obvyklých lidových zábav na jižní Moravě liší. „Začíná česko-chorvat-sko-německou mší. Odpolední veselí pak zahajuje průvod s nazdobeným kozlem. Následuje vystoupení folklorních souborů," říká Kopřivová.

O kozla se dřív hrál kuželkový turnaj. Získal jej vítěz. „Většinou pak zvíře skončilo v guláši. My našeho Kvida ušetříme, máme ho rádi. Hraje se proto jen o perník ve tvaru kozla," usmívá se Kopřivová.

A další tradice? Všechny moravské Chorvaty napříč věkem i místem bydliště propojuje obliba ve fazolové polévce. „Coby postní jídlo se vařila a dodnes v některých rodinách vaří každý pátek. K té pravé je potřeba uvařit i zvláštní nudle, které musí být široké jako malíček," tvrdí Kopřivová.

Hodové veselí s několika desítkami krojovaných stárků je letos v Jevišovce na programu šestého září. Každoročně se tam sjíždí chorvatští rodáci žijící na jiným místech republiky i v zahraničí.

Autor: Alžběta Nečasová, Přemysl Spěvák

8.8.2015 VSTUP DO DISKUSE 13
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ondřej Němec.

Mistrovskou kocovinu tým ani majitel nedovolí, říká Ondřej Němec

Ilustrační foto.

Krvavý konec hádky: muž dostal pár facek, pomstil se kudlou do zad

V Bosonohách povalí sudy do kopce. V Tišnově otevřou stezku hrdelního práva

Jižní Morava /TIP NA VÍKEND/ - Pětapadesát metrů do kopce za necelých třináct vteřin. Takový je rekord trati u myslivecké chaty v Bosonohách ve valení pivního sudu. Překonat ho opět zkusí závodníci již v sobotu. Diváci mohou podpořit své favority, po závodě je pro ně připravený doprovodný program. Soutěž Sudoval navíc letos slaví pětadvacet let od založení.

DOTYK.CZ

Před 41 lety se Zlaté piesky zalily krví. Došlo k nejhorší letecké havárii u nás

/VIDEO/ Pavol Hammel měl krušnou noc, slavilo se, pilo. Teď je kolem osmé ráno a on vláčně klimbá v odbavovací hale pražské Ruzyně. Pár kolemjdoucích ho poznává, je to frontman bigbítové kapely Prúdy, v roce 1976 dost populární. V 8:27 se zvedá dopravní letoun Iljušin Il 18-B z ruzyňské rampy, bez rockera na palubě. Alkoholové koma mu právě zachránilo život.

Vypnuli řečkovickou kašnu. Závadu se pokusí rozluštit technici

Brno – V létě se bez fungující kašny na Palackého náměstí musí obejít obyvatelé brněnských Řečkovic. Provozovatelé vodní zařízení vypnuli poté, co kvůli závadám na kašně nateklo na začátku léta velké množství vody do podzemí.

Jen výhra, žádná omluvenka, burcuje kouč Habanec před Baníkem

Brno /INFOGRAFIKA/ – Není to sice Sparta, Slavie nebo Plzeň, ale na rozjezd prvoligové sezony přiřkl fotbalistům Zbrojovky los také velmi atraktivního soka. Nováčka soutěže Baník Ostrava, který na jih Moravy tradičně doprovodí hordy hlučných příznivců.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení