VYBERTE SI REGION

Bití, svazování, nadávky. Násilníci trýzní hlavně ženy, děti a důchodce

Jižní Morava, Vysočina /INFOGRAFIKA/ - Dlouho snášela nadávky, ponižování a bití od svého manžela. Všemu přihlížely dvě malé děti. Ačkoli s bývalým mužem už několik let nežije, trpí posttraumatickou stresovou poruchou a potýká se s trvalými následky fyzického napadání. Domácí násilí udělalo čtyřicátnici z Brna, která si nepřála zveřejnit své jméno, ze života peklo. Podobný příběh zažívají stovky lidí na jižní Moravě a Vysočině. O životě za dveřmi jejich bytu často nevědí ani nejbližší.

4.5.2014
SDÍLEJ:

Ilustrační foto.Foto: Deník

Podle Brňanky se však týrané ženy mezi sebou poznají. „Nosí brýle, nedívají se na dítě, ale třeba do mobilu. Mají volné oblečení, rozpuštěné vlasy a pořád něco drží v ruce pro případnou obranu. Vybírají si místa, kde mají okolo sebe dost prostoru, rozhlížejí se a na oslovení reagují buď vyděšeně, nebo agresivně," vyjmenovala.

Podle vedoucího pobočky Bílého kruhu bezpečí v Jihlavě Antonína Křoustka je domácí násilí obrovský společenský problém, o kterém se ale málo mluví. „Velký úspěch je, když oběť najde odvahu a dokáže se se svým problémem svěřit. Takovým lidem pak většinou vysvětlujeme, že takový stav nezavinili a pomůžeme jim situaci řešit," popsal.

První kontakt je podle něj vždy stejný. „Ujistíme je, že u nás mají zaručenou anonymitu a mohou se svěřit s tím, co považují za nutné. Samozřejmě že je vždy lepší, když nám řeknou co nejvíc. Nejsme ale policie, abychom vedli nějaké výslechy," poznamenal.

Domácí násilí. Infografika

Následuje společné hledání řešení. „Protože spolupracujeme s různými neziskovými organizacemi, můžeme v krajním případě pomoci obětem najít i náhradní dočasné ubytování, například v azylových domech," vysvětlil Křoustek.

Podle výzkumů se s nějakou formou domácího násilí v životě setká šestnáct procent lidí. Policisté na jižní Moravě a na Vysočině ale evidují jen několik desítek trestních oznámení ročně. Oběti často násilí nehlásí, ani pokud se rozhodnou, že o tom, co se jim děje, nechtějí mlčet. Pomoc hledají spíš u různých organizací. „Chtějí zastavit násilí, ale kriminalizace pro ně není řešení. Důvodů je celá řada. Ať už jde o strach z agresora, obviňování z rozpadu rodiny nebo ekonomické vazby. Bojí se, že pokud útočník skončí ve vězení, neuživí děti," vysvětlil vedoucí poradny Bílého kruhu bezpečí v Brně Vladimír Vedra.

Oběť chrání tyrana

Některé oběti domácího násilí si po čase své rozhodnutí rozmyslí a snaží se svého tyrana chránit před vězením. Neuvědomují si, že jim za to může hrozit trestní stíhání pro křivé obvinění. To hrozí například Daně Doležalové, matce Jakuba Doležala, nepravomocně odsouzeného za pomáhání při odklízení těla zavražděné Petry z Dudína na Jihlavsku. Ta obvinila svého druha Pavla Okapala z domácího násilí, u soudu ale odmítla vypovídat.

Vzhledem k postoji Doležalové nezbylo soudci Zdeňku Chalupovi nic jiného, než Okapala obvinění z týrání zprostit. „Očekávám, že státní zástupce vyvodí z postoje Dany Doležalové trestněprávní důsledky. Kvůli jejím trestním oznámením se obžalovaný dostal do vazby. Vzhledem k tomu, že u soudu řekla, že jí nikdy neublížil, pak jej evidentně křivě obvinila," prohlásil soudce Zdeněk Chalupa.

Domácí násilí nezahrnuje jen partnerské vztahy. Často jde i o týrání dětí nebo starých rodičů. „Řešíme i mezigenerační týrání důchodců, v minulém týdnu jsme měli hned tři nové případy. Může někdy mít i hodně brutální projevy," upozornila vedoucí Intervenčního centra v Jihlavě Jana Volná.

Týraní muži mlčí. Protože se stydí

Brno - Kontakt s lidmi a možnost přispět k řešení jejich často i velmi bolestných problémů. To nejvíc těší Ivetu Urbánkovou na její práci v brněnské organizaci Persefona, která pomáhá obětem domácího násilí. Devětadvacetiletá sociální pracovnice tvrdí, že díky lepší informovanosti lidí dnes vyplouvá na povrch víc případů než dřív.

Na Persefonu se kvůli tomu každý rok obrací mnoho klientů, jejich počet roste. „Například v roce 2007 organizace pomohla přibližně stovce lidí. Loni bylo číslo víc než třikrát vyšší," vysvětluje Urbánková. Problematikou se začala zabývat už při svém studiu sociální práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Převážně ženám, které jsou oběti domácího násilí, sexuálního zneužívání a znásilnění, začala Urbánková jako členka Persefony pomáhat před dvěma a půl lety.

Od té doby má několik pěkných i špatných zážitků. „Nejhezčí bylo asi, když se po delší době, co jsme se neviděly, ozvala jedna klientka s poděkováním. Naše pomoc přispěla k jejímu rozhodnutí odejít od násilného partnera a začít nový život. Na konzultaci u nás žena přitom byla třikrát a já jsem z poradenského kontaktu s ní neměla pocit, že bychom jí nějak výrazně pomohly," vypráví Urbánková. Dodává, že člověk si nikdy nemůže být jistý, jak a čím může druhému pomoci.

Někdy to navíc vypadá, že pomoci nelze vůbec. „Vzpomínám na jednu klientku, která přišla na jedno z našich poradenských míst mimo hlavní brněnskou kancelář, kde jsem s ní byla sama. Pomoc vyhledala úplně poprvé. Popisovala opravdu závažné formy násilí. Strach z partnera jí ale bránil obrátit se na policii," vybavuje si sociální pracovnice.

Konzultaci s týranou ženou musela předčasně ukončit, protože této klientce agresivní partner zavolal, že má okamžitě přijít domů. „Od té doby nás nekontaktovala, takže jsem o ni měla přirozeně strach. To jsou závažné situace, kdy má člověk pochybnosti, zda nemohl vést poradenský kontakt ještě jiným způsobem. Zvlášť když jsem neměla možnost poradit se s kolegyní právničkou nebo psycholožkou, se kterou první konzultace s klienty jinak běžně vedeme," vzpomíná sociální pracovnice.

Nejtěžší jsou na její práci situace, kdy cítí, že se jí přes veškerou snahu nedaří posunout situaci k lepšímu. „Někdy prostě nelze dosáhnout ani dílčího cíle, na kterém s námi klient pracoval. Pojí se s tím určitá bezmoc. Ta je často spojená například s tím, že je člověk oběť jiné formy násilí než fyzické," vysvětluje Urbánková. Dodává, že když jsou zranění oběti zjevná, je lehčí násilí prokázat.

I v případě jasně viditelných zranění ale může být těžké člověku pomoci. Hlavně když domácí násilí odmítá přiznat. S tím se částečně pojí i další, trochu opomíjená část práce Urbánkové, tedy pomoc mužům. „V Persefoně se pohybuje podíl mužů, kteří využívají našich služeb, kolem sedmi procent. Obecně lze říct, že málokdy problém násilí zveřejní, protože obraz muže jako oběti je společensky nepřijatelný," upozorňuje Urbánková.

Dodává, že muži také možná volí trochu jiné strategie řešení problémů než ženy a méně často tedy vyhledávají poradenské sociální služby. „V neposlední řadě ještě stále může chybět dost informací o tom, že se jich tento problém také může týkat," vysvětluje sociální pracovnice.

Na problematiku domácího násilí se v České republice začalo poukazovat až po roce 1989, tedy v době, kdy už se ostatní, především severské a západní evropské země tomuto tématu systematicky věnovaly. „Takže ve srovnání s nimi je pořád co zlepšovat. Můžeme si od nich brát inspiraci," tvrdí Urbánková. Zároveň však dodává, že v posledních letech se v oboru udělalo kus dobré práce.

Autor: Jana Vondrová, Vojtěch Kučerák, Roman Martínek

4.5.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

OBRAZEM: Mikuláš rozdával dobroty odvážným dětem na náměstí Svobody

Brno – Děti v centru Brna po roce opět přivítaly Mikuláše spolu s jejich pomocníky anděly a čerty, kteří dorazili na náměstí Svobody v pondělí krátce po setmění. „Akce začala na Zelném trhu, kde byl velký sraz Mikulášů. Odtud se spolu vydali na náměstí Svobody, kde farář Tomáš Koumal dětem vysvětlil třeba to, proč si svatého Mikuláše připomínáme," řekla mluvčí brněnského turistického informačního centra Gabriela Peringerová.

Na Orlí v nákupní galerii vyrostl Strom splněných přání

Brno – Malá Rozálie z Domova svaté Markéty pro matky a děti v tísni si přeje letos k Vánocům mluvícího medvídka. Splnit přání jí a dalším třiašedesáti dětem z tohoto domova mohou zájemci prostřednictvím Stromu splněných přání v Obchodní Galerii Orlí. „Lidé, kteří přicházejí do galerie, mohou přáníčko ze stromu vzít a zakoupit na jeho základě dárky dětem z rodin, které si je nemohou dovolit. Dárky pak přinesou zpět pod stromeček," uvedla vedoucí domova Monika Žewucká.

Sjezdovka u přehrady: pozemek stále chybí

Brno - Lyžařská sjezdovka snadno dostupná z Brna a sportovní vyžití pro děti a mládež versus snaha zachovat lesní porost v už tak přetížené rekreační oblasti v době boje se suchem. Podnikatel Pavel Trčala plánující vybudovat lyžařský areál na kopci Chochola nad Roklí u Brněnské přehrady a majitel pozemku Lesy České republiky ani více než rok od představení záměru nenašli společnou řeč. Brňané se tak sjezdovky u přehrady zatím nedočkají. Trčala se snaží získat podporu Brna i kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies