VYBERTE SI REGION

Bojové umění Číňanům otevírá lepší život, říká Michal Stejskal z Blanska

Blansko /ROZHOVOR/ – Je krásné, když si lidé mohou plnit svoje sny, a Michal Stejskal z Blanska k těmto šťastlivcům patří. Loni žil půl roku v Číně a zdokonaloval se ve svém dlouholetém koníčku bojovém umění kung fu.

31.1.2013
SDÍLEJ:

Michal Stejskal v Číně.Foto: archiv Michala Stejskala

Kung fu není v Česku přeci jen tak známé jako v Číně. Můžete ho, prosím, blíže představit?

Výraz kung fu znamená dovednost nebo dokonalé zvládnutí jakékoliv činnosti, všeobecně je však nejčastěji označením pro čínské bojové umění. Dá se rozdělit podle řady kritérií. To nejzákladnější je zaměření na vnější a vnitřní tělo. Já nejprve začínal s vnějším Kung fu. Zlákalo mě to zhruba ve čtrnácti, když jsem viděl nějaké čínské filmy. Líbilo se mi, že se tam hodně skákalo, taková ta pestrost akrobacie a výbušnosti. Postupně jsem se ale začal orientovat na sebepoznání a práci s energií a dostával jsem se k vnitřním stylům kung fu. Těmi nejzákladnějšími jsou Tai Chi (taj či), Xing yi (sin i), Ba gua (pa kua) a Qi gong (čchi kung). Kolébkou těchto stylů jsou čínské hory Wudangshan.

Právě sem do Wudangských hor jste vloni na půl roku odjel, abyste tam studoval na WuDang Taoist Traditional Kung Fu Academy. Jaké byly vaše první čínské dny?

I když jsem o Číně už něco věděl, realita mě nakonec hodně překvapila. První seznámení proběhlo už v letadle, kdy většina cestujících byli Číňané a oni mají takovou povahu, že stoprocentně poslouchají svoje tělo. Ozývalo se tedy pořád nějaké pochrchlávání a i další zvuky, pak si jeden zul boty a letušky nestačily běhat s voňavkami. Po příletu na letiště v Pekingu jsem si zase uvědomil jejich megalomanství. Obrovská letištní hala, kdy jsme pak s kamarádem asi deset minut museli jet k východu vlakem. Velmi silným zážitkem byla jízda vlakem. Město Wudangshan, ve kterém sídlila má škola, totiž leží ve střední Číně v provincii Hubei a je od Pekingu vzdáleno třiadvacet hodin jízdy.

To musela být docela dobrodružná cesta…

Leželi jsme s Číňany ve spacím kupé a opět jsem bohužel poznal, jak dávají zcela průchod přáním svého těla. (smích) Navíc jsou strašně nepořádní, ale vždy je tam někdo, kdo to uklidí. Na druhou stranu musím říct, že jsou Číňané usměvavější a otevřenější než Češi. I když jazyk je velkou bariérou, anglicky uměl ve Wudangshan málokdo, vždycky se chovali velmi vstřícně a přátelsky. Přestože je to zhruba dvouset tisícové město, měl jsem pocit, jako by se tam všichni znali. Posedávali na ulicích, vykládali si a hráli hry. Jsou hrozní gambleři.

Vaším hlavním cílem v Číně bylo zdokonalit se v bojovém umění. Jak probíhala výuka?

Studenti byli rozděleni do několika tříd, z nichž většina z nich byla tvořena jen čínskými studenty ve věkovém rozmezí od pěti do dvaceti let. Pak byla jedna třída Nečíňanů, většinou lidí ze západu, kteří zde studovali pět let. A poslední skupinou, kde jsem byl i já, byla free class, tedy volná třída, kde byli cizinci, kteří na škole studovali kratší dobu.

Normální denní program začínal o půl šesté hodinovým cvičením, které bylo zaměřeno na dech, meditaci a protažení. V sedm hodin byla snídaně a od půl deváté do jedenácti hodin býval trénink v chrámu, který se nacházel vedle školy. V tomto tréninku bylo hodinové základní cvičení pro všechny a zbytek času každý cvičil podle svých individuálních potřeb. Měl k dispozici svého kouče a navíc po trénincích chodil Mistr Yuan Xiu Gang. Výuka byla převážně praktická, ale samozřejmě každý se mohl ptát i na teoretické věci. Číňané ale nejsou zvyklí se ptát, oni prostě jen následují, plní příkazy a výsledky se pak dostaví. Časem zjistí, k čemu jim například je, že v určité pozici stojí deset minut.

Vraťme se k dennímu režimu …

Ve dvanáct hodin býval oběd a do tří hodin odpolední klid. Pak následoval odpolední dvouhodinový trénink, který se ale někdy přes léto, kdy byla čtyřicetistupňová vedra, rušil. O půl šesté byla večeře a od sedmi do půl deváté večerní trénink.

Bylo to hodně náročné?

Byl velký rozdíl mezi třídami Číňanů a cizinců. Číňané mají tréninky velmi fyzicky náročné, zažil jsem, jak mladí kluci po tréninku padali do bezvědomí. Cizinci, kteří tam studují pět let, to mají lehčí a my ostatní ve free class jsme si to hodně dělali podle sebe, tam pak šlo spíš o pevnou vůli a překonávání se.

Samozřejmě nejenom pohybem je člověk živ, takže jak vám v Číně chutnalo?

Jídlo bylo dobré, ale bohužel se velmi často opakovalo. Na oběd a večeři se vždycky do společné jídelny donesl velký kotel s rýží, ze kterého si každý nabral, a pak jsme ještě dostali na stůl nějaké přílohy, například míchaná vajíčka s rajčaty, brambory, vařenou zeleninu a občas maso, toho ale bývalo dost málo. Na snídani bývaly kynuté knedlíky se zelím nebo luskami a druhou variantou byla nudlová polévka, ta mi chutnala nejvíce. Ke každému jídlu navíc byla rýžová voda. Bylo to něco podobného, jako když máte vodu po uvaření varného sáčku rýže, ale ještě o něco hustší. Ptal jsem se, k čemu je to dobré, a můj kamarád mi říkal, že to předchází žaludečním problémům. Později jsem se dozvěděl, že se to používalo jako zpevňovač do cihel při stavbě čínské zdi. (úsměv)

Zašli jste i do města na jídlo?

Samozřejmě že jsme do města občas na něco dobrého zašli. Například na ulici prodávali takové zhruba dvaceticentimetrové válce, říkali jsme jim smaženky, které když jsme je dochutili solí a česnekem, chutnaly úplně jako langoše. Přiznávám ale, že domů jsem se na jídlo hodně těšil, hlavně na smažený sýr nebo respektive na sýr v jakékoliv podobě. Sehnat v Číně tvrdý sýr je velmi těžké.

Už jste zmínil, že většina tříd ve škole byla čínských. Je to běžné i v jiných částech Číny, že se lidé věnují bojovému umění?

Ano, a jak by si někdo mohl mylně myslet, bojovému umění se věnují nejen muži, ale i ženy. V Číně funguje velké množství škol, a přesto každá z nich nemá o studenty nouzi. Je to způsobeno tím, že hodně lidí je chudých a pro mladé lidi může být studium na nějaké takové škole branou pro lepší život. Například, že se mohou dostat do armády nebo k policii.

Od letošního ledna začínáte vnitřní wudangská cvičení vyučovat v Blansku. Čím byste na svou výuku nalákal? Proč by lidé měli s bojovým uměním začít?

Důvodů je několik sebeobrana, postupné zlepšování fyzické kondice, zpevňování celého těla, zvláště dolních partií, a také duševní hygiena. Velkou výhodou je, že si cvičení může každý přizpůsobovat podle svých možností, takže je vhodné i pro starší lidi. Při cvičení jde o vědomý pohyb, to znamená, že tělo vykonává přesně to, co chceme, získává v sobě větší vnitřní sílu. Ve zkratce by se dalo říct: Od cvičení k životní filozofii.

Na co nejvíce z toho půlroku vzpomínáte?

Na přátele z celého světa, ale bohužel také na tvrdý návrat do reality. Letadlem jsem si totiž nemohl převézt meč, který jsem si tam koupil, s nímž jsem celou dobu cvičil a na který mi navíc můj nejlepší kamarád udělal tradiční omotávky. Měl jsem k němu tedy hodně vzpomínek, ale pracovníci na letišti byli neústupní. Měl jsem nárok jen na jedno zavazadlo a meč byl brán jako druhé. Musel bych za něj zaplatit sto dvacet eur, které jsem v tu chvíli neměl. Nemohl jsem ho ani poslat poštou, takže nakonec jsem ho věnoval jedné slečně na informacích, která se mi snažila pomoci. Smutné na tom navíc je, že šlo o specifický typ meče, který jde těžko sehnat, nikde na internetu jsem ho zatím nenašel.

Autor: Dagmar Kulaviaková

31.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Z okolí hlavního nádraží mizí zápach moči, žvýkačky a nedopalky

Brno – Stovky nedopalků a žvýkaček, které ještě minulý týden zdobily okolí hlavního vlakového nádraží v Brně, mizí. Město a městská část od prvního prosince spustily nový systém nepřetržitého úklidu. Ve středu jej politici kontrolovali.Podle Iva Rubeše ze společnosti Ave cz odpadové hospodářství je na úklidu nejtěžší hlavně množství odpadu. „Na takových místech totiž jen přibývá, nemůže se přestat ani na chvíli," sdělil.

Fenomén Ondra: Lezení na OH? Mám z toho strach, je to trochu paskvil

Praha, Brno /ROZHOVOR/ - Není to až tak dávno, co o něm věděl jen úzký okruh lezeckých nadšenců. A vida když v pondělí uspořádal tiskovku po návratu z úspěšné mise Dawn Wall (v kalifornských Yosemitech vylezl za rekordních osm dní nejtěžší stěnu světa v proslulém masivu El Capitan), tísnil se na ní solidní hrozen novinářů a několik televizních štábů. Z brněnského sportovního lezce Adama Ondry je definitivně hvězda tuzemského sportu.

Ministr Jurečka odvolal ředitele Povodí Moravy. Nebyl spokojen s jeho vedením

Brno, Praha – Ministr zemědělství Marian Jurečka ve středu odvolal generálního ředitele státního podniku Povodí Moravy Jana Hodovského. Ministr podle všeho nebyl spokojený s výsledky jeho práce. „Generální ředitel nedokázal čerpat finanční limity pro Povodí Moravy ze státního rozpočtu, časté byly chyby v zakázkách a často se střídali také ředitelé na klíčových postech podniku," nastínila důvody odvolání mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies