Domů se vrátil na začátku září. „Vyjížděl jsem dvanáctého června. Plán byl přejet ze západního pobřeží na východní, pokud možno celou cestu na kole," začíná své vyprávění pro Hustopečský magazín čtyřiadvacetiletý student strojního inženýrství.

Na kole našlapal v Americe celkem asi 8300 kilometrů. Podle plánu musel denně ujet 105 kilometrů. Zvládl víc. Díky tomu mohl na některých místech zastavit a porozhlédnout se. „To bylo dilema. Na jednu stranu se člověk musí dostat včas do cíle, ale po cestě bylo tolik míst, kde bych chtěl zastavit," popisuje těžké rozhodování Najman.

Na dobrodružnou cestu se vydal sám. Podle nadšeného cyklisty to však mělo výhody, mohl si sám udávat tempo. Občas se k němu na cestě připojil někdo další, u místních 
i přespával. „Asi tak tři čtvrtě nocí jsem býval v kempech. Také jsem se zaregistroval na sociální síti, kde člověk nabídne svůj dům pro cyklisty na přespání a na oplátku získá přístup k ostatním. Takže jsem spával i u cyklistů," přibližuje své nocování. Díky této síti už také přespali v Hustopečích 
u Najmanů cyklisté z Jižní Korey a Kanady.

Kopce a třicítky

Do Ameriky Honza Najman letěl. Kolo musel mít složené 
v krabici a doufal, že cestu přežije. Naštěstí ho po přistání složil bez problémů. Nepříjemné chvilky na něho čekaly až po pár kilometrech. „Nejhorší to bylo někde uprostřed v Nebrasce. Bylo třicet stupňů ve stínu a dusno. Když se do toho přidají kopce, člověk už nemyslí na nic jiného než na klimatizaci, pokoj 
a sprchu," vzpomíná na možná nejhorší chvilky.

Převládaly však zážitky pozitivní. Nadšený byl například z upravených amerických cyklostezek, z milých lidí i z nádherné přírody v národních parcích.

Po dlouhém putování dorazil s plně naloženým kolem do cíle. Do New Yorku, odtud dále letadlem do Vídně a domů, opět na kole. „Říkal jsem si, že z Vídně už je to jen sto dvacet kilometrů. Když jsem to srovnal s tím, co jsem měl za sebou, tak tohle byla hezká třešnička na závěr. Přece se nenechám po takové době odvézt autem," směje se cestovatel.

Na kole projel už před pěti lety západní Evropu. Teď se nikam nechystá. „Vždycky, když dojedu z takové výpravy, tak si říkám, že to už nebudu dělat, protože mám v živé paměti chvilky, kdy už toho má člověk dost. Takže na pár roků mám vystarané. Pak uvidím," nechává Najman vše otevřené.

ANETA BERÁNKOVÁ