Známý muzikant Milan Smrčka zvaný Záviš je už řadu let populární postavou nejen znojemské hudební scény. Tento osobitý a velmi svérázný umělec se hudbě věnuje prakticky celý život. Nedávno dokonce vydal další novou desku, která měla křest ve znojemském Gogo klubu.

Vaše přezdívka je Záviš. Záviš byl též staročeský lyrik, má to nějakou souvislost?

No, Záviš byl i souputník Hašlera. Hrával kdysi takový ty sentimentální písničky. Podle něj mi pak začali říkat. Mám to už z dob, co jsem hrával na mandolínu.

Takže co bylo dřív? Mandolína nebo kytara?

Na mandolínu jsem začal hrát v patnácti. Vystupoval jsem s kapelou Misengr na znojemských hodokvasech. Ale jinak moje srdcovka je kytara. Už jako malýmu klukovi se mi líbilo, když na ni někdo hrál. V deseti letech se mi podařilo ji vyprosit od rodičů a od té doby na ni hraju.

Kdy jste vůbec začal skládat?

Asi ve dvanácti letech. Taky to podle toho věku vypadalo.

Co vaše inspirace? Kam si pro ni chodíte?

Mám rád takový ten hospodský život a tuláctví. To, jak člověk proplouvá jen tak životem. V tom nacházím inspiraci a podávám o tom svědectví.

Překvapilo mě, že když teď s vámi hovořím, že nemluvíte sprostě. Přitom vaše texty se vulgárními slovy jen hemží. Čím to je?

Prostě to tak cítím. Člověk by si neměl brát servítky. Nedávám tam ta slova záměrně, je to spíš takovej můj styl. Konec konců já svoji tvorbu nikomu nenutím. Neotravuju s tím v médiích a televizi.

Milan Smrčka alias Záviš.

Vážná témata, ta vás nelákají?

Vydal jsem CD Když prší, tam najdeš sice folkový balady, ale jinak na ně moc nejsem. Dávám přednost tomu svému, to mi je bližší. Jsem rád, když se lidi baví, usmívají. Život má být přece zábava a legrace, o to mi jde především.

Kolikrát do měsíce vlastně vystupujete?

Tak asi patnáctkrát až dvacetkrát. Hlavně hraju v Praze, kde mám už takovou svou stálou scénu na Žižkově ve Viktorce a ve Vagóně na Národní. Třeba do Viktorky jezdím každý měsíc. Už jsem tam odehrál kolem sto čtyřiceti koncertů.

Stále na cestách. To musí být docela náročné. Jak to vlastně zvládáte?

To už je takovej zvyk, rutina. Navíc, když zdraví slouží, stíhám a baví mě to, proč ne. Nemám žádný jiný koníčky, tak co? Jsem zvyklej takto žít, tak se mi to líbí.

Počítám ale, že takový životní styl se moc s tím rodinným neslučuje.

To ne. Ale s bývalou ženou máme do dneška dobrej vztah. Prostě jsem si vybral a musel něco obětovat. Navíc, nic jinýho bych ani dělat neuměl, než hrát a zpívat. Vyhovuje mi být sám.

Vybavujete si vlastně svoje první vystoupení?

To je těžký. Koncertoval jsem ještě před vojnou.

Milan Smrčka alias Záviš.Máte dosud nějaké hudební vzory?

Nemám. Když jsem byl ještě kluk, tak jsem poslouchal takovou tu klasiku jako Zeppeliny. Jinak ale nic neposlouchám, aby mě to neovlivňovalo.

V poslední době se posouváte i k psané tvorbě. Kolik vašich knížek už vyšlo?

Vydal jsem jich sedm a letos chystám další. Krátké říkanky a povídky píšu moc rád.

A jaký je tedy Záviš jako člověk?

Jsem optimista, ale taky dost velkej flegmatik. Není to sice zas tak kladná vlastnost, ale bez ní bych asi ten koloběh nevydržel. Hlavně jsem pro každou srandu. Rozesměju i ostatní, co víc si vlastně přát.

ROMANA HAHNOVÁ