VYBERTE SI REGION

Legendární Jožka Černý: Dnes už si vybírám, kde mně bude dobře

Břeclav – Folklorní legenda ze Staré Břeclavi slaví sedmdesátiny. Jožka Černý se dnes stará o veterány a sní o desce evergreenů. Stále ale také jezdí těšit lidi zpěvem.

14.3.2012 5
SDÍLEJ:

Zpěvák Jožka Černý.Foto: DENÍK/Attila Racek

Vydal na třicet alb, prodal miliony desek, potěšil na tisících koncertů a vystoupeních. Folklórní král Moravy Jožka Černý ze Staré Břeclavi slaví ve středu kulatou sedmdesátku. V plné síle a s řadou plánu do budoucna.

Kdo vás vůbec přivedl ke zpěvu?

Narodil jsem se do muzikantské rodiny. Otec byl verbíř a zbarvení hlasu jsem zdědil po matce. Zpívat jsem začal už od čtyř let, i když mně to moc nebavilo. A hned jsem vyhrával soutěže. Slávek Volavý mně později říkal: Já jsem tě nenáviděl, věděl jsem, že když tam budeš, je zbytečné, aby tam byli ostatní.

Vy jste se ale narodil v Čejči, ne?

Ano. Otec byl nádražák a za okupace jsme museli odejít na Hodonínsko. Do Staré Břeclavi jsme se vrátili až po pětačtyřicátém roce. Já jsem dostal přezdívku Čajčák. Ještě mám jednu – Pipena.

Ta druhá přezdívka vznikla jak?

Je po otcovi, který měl osm sourozenců. Vedle bydleli statkáři, běhaly tam kuřata a slepičky, tak kluci nasypali zrní a něco skončilo na talířku. Statkář si pak v hospodě stěžoval, že mu schází pár slepic nebo kuřat. Řekli mu, že vedle má ty Černé a ti mívají hlad. Pipeni, ulevil si statkář. Jeden ze strýců na to byl hodně alergický. Mně to nevadilo, je to krásná přezdívka.

Čím jste chtěl jako kluk být, když zpívání vás moc nebavilo?

Mým klukovským snem bylo stát se automechanikem. Jenomže to v té době předpokládalo mít samé jedničky a to jsem neměl. Přesto jsem pořád něco kutil a vymýšlel. Moc rád jsem měl sport, přes léto jsem hrál fotbal, a když v zimě zamrzla Dyje, šlo se na hokej. Sedět na zadku, jak je to dnes běžné, to ne. Dokud nás nesežrali komáři, byli jsme venku. I díky tomu mně Dyje a krajina kolem Břeclavi tak přirostla k srdci.

Vzpomínáte si na svá první vystoupení?

Jistě, byly to většinou nějaké schůze nebo výročí a já jsem tam byl nejlevnější kulturní vložka. Nenáviděl jsem to. Pak byla nějaká velká konference v Hodoníně, kde mně slíbili koloběžku. Řekli, že ji přivezou, až zazpívám. Dupl jsem si, že dokud tam nebude, tak nezazpívám. Koloběžka byla hotová, ale nestačili ji nastříkat. Nakonec ji přivezli. Pamatuji si, že byla modrá a jak to bylo čerstvě natřené, tak od ní byli všichni špinaví.

Swing nebo jazz vás nelákaly?

Právě že ano. Před vojnou jsme si udělali dixielandovou kapelu. Uměli jsme asi devět skladeb a z prvního vystoupení v Rakvicích nás vyhodili. Začal jsem hrát na trumpetu, na vojně v Martině jsem pak troubil večerky. Ve stejné rotě měli kluci dixielandovou kapelu. Zpíval s nimi maďarský poručík, pak oslovili i mě. S tím poručíkem jsme pak vyhráli vojenskou hudební soutěž. A on zjistil, že mu tam vadím, tak mě nechal převelet do Michalovců k útvaru, kam chodili Češi za trest.

Je nějaká písnička, ke které máte nějaký zvláštní vztah?

Vždycky říkám, že kdybych řekl jednu, ublížil bych tisícům jiných. Jeden odborník a můj kritik prohlašoval: Sinatra zpíval svůj New York do smrti, ty zpívej Hradiště, když si to lidé přejí. Zpívej Za tú horú, za vysokú, když to chtějí. To nesmí chybět.

Na co s odstupem nejraději vzpomínáte, co se vám vrylo do paměti?

Cesta autobusem napříč Amerikou a Kanadou v roce 1971 s Brolnem. To byla velká životní škola. Poznal jsem svět, který byl tady označovaný jako ten nejhorší. Přitom tam všechno bylo a fungovalo. Najeli jsme čtyřiačtyřicet tisíc kilometrů. Vystupovali jsme nejen pro krajany. Dokonce jsme zpívali ve sportovní hale pro deset tisíc školáků. Měli jsme obavy, co jim ta muzika řekne. Přišli jsme, byl tam strašný řev, ale když zazněly první tóny, tak hala najednou ztichla. Skončilo to velkým potleskem.

Chtělo se vám vůbec zpátky?

Ano. Už jsme nechtěli hamburgery, přáli jsme si tvarůžky, desítku pivo a chleba se škvarkama. Tři a půl měsíce stačilo. Když jsem se vrátil, připadlo mi to tady takové šedé, lidé utrápení, uštvaní. Utéct ale nikoho nenapadlo, věděli jsme, že chleba je tam těžký a že bychom museli začínat od píky.

Jak často dnes vystupujete?

Už moc často ne. Nejvíc vystoupení mám ke konci roku. Na můj věk je jich dost. Vybírám si, kde mně bude dobře. A kde mi lidé po vystoupení řeknou: byli bychom rádi, když přijedete zase. Už mám v diáři jeden koncert na rok 2013. Vánoční, v Karlových Varech. Jsem rád, že i v těchto letech mám stále komu zpívat. Kdy skončím, to neřeším.

Prozraďte, jak se udržujete ve formě?

O hlas se nestarám, to byl dar. Musím mít jediné, a to spánek. Jinak jsem od rána venku v přírodě, zima nezima. Projdu si les, když je sníh, tak jdu na běžky. Občas si také stále chodím zahrát fotbal za Bolkovu jedenáctku. Trochu se teď sice projevil kloub, ale já prostě nedokáži být v klidu. Doma mám navíc veterány – dvě staré krásné Jawy dvěstěpadesátky a Trabanta. Ošetřuji a opravuji si na nich všechno sám.

S Ivetou Dufkovou jste nazpíval cédéčko klasických árií. Máte ještě nějaký podobný sen?

Ano, cédéčko se známými evergreeny z dob Raye Charlese. Jakési demo už mám pro sebe nazpívané. Přál bych si tyto swingové lahůdky nahrát s velkým orchestrem. Ale je to mimo jiné i otázka peněz.

Kde a kdy sedmdesátku oslavíte se svými fanoušky?

Slavnostní koncert bude šestnáctého dubna v Praze. Přijde řada hostů, například fotbalisté Tonda Panenka nebo Karol Dobiáš, dále Václav Hybš, Pepa Dvořák, Karel Štědrý, Iveta Dufková, Karel Vágner, Standa Hložek. Se všemi bych si rád zazpíval. Bližší termín se nenašel, divadlo Hybernia je dost obsazené. Už teď je ale prodaných asi tři sta vstupenek.

A co v Břeclavi?

Narozeninový koncert v Břeclavi bych zorganizoval velice rád. Ale bez pomoci sponzorů to nepůjde. Abychom ten koncert mohli udělat v plné parádě, jak bych si přál. Snad se ještě někdo najde.

Kariéru začal zpěvem pro Beneše

Břeclav – Nikoliv Břeclav, ale Čejč je rodištěm zpěváka Jožky Černého. Na svět tam přišel čtrnáctého března 1942.

Zpěvu se věnuje od čtyř let, kdy vystoupil před prezidentem Edvardem Benešem. Od té doby zpíval všem českým a československým hlavám státu. Přitom řadu let pracoval jako mechanik šicích strojů, automechanik, řidič a také umělecký kovář.

Jako zpěvák zpočátku vystupoval s folklorními soubory Břeclavan a Podlužan. První oficiální singl vydal jako osmnáctiletý. Jen s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů (Broln), který mu nabídl nahrávání v rádiu, natočil dvanáct set písní. Jeho diskografie čítá na třicet alb, kterých se prodalo již několik milionů kusů. Černého hlas zazněl také ve třech kompilacích.

Kromě toho, že s cimbálovou muzikou nazpíval stovky písní, má v repertoáru také šlágry dechové hudby. Tomuto žánru se věnoval se slavnou dechovkou Moravanka, ve které působil dva roky. V současnosti vystupuje s cimbálovou muzikou Gracia.

České národní písně nahrál Černý s Orchestrem Václava Hybše. Součástí jeho repertoáru jsou také písně Karla Hašlera. Nazpíval rovněž CD lidových písní pro děti.

V roce 1987 dostal za své album Za tú horú, za vysokú první zlatou desku v dějinách folkloru. Dnes je držitelem šesti platinových a sedmi zlatých desek. Pyšnit se může rovněž Zlatou notou Multisonicu za dvě stě tisíc prodaných zvukových nosičů.

V roce 2004 neúspěšně kandidoval na Hodonínsku do Senátu jako nestraník za ČSSD. K jeho zálibám patří fotbal, tenis, auta a motorky. Je ženatý, má tři dcery.

Autor: Michal Šupálek, Lukáš Ivánek

14.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

Připomínka trhové tradice: Lidé se ptali po rybí polévce, říká prodejkyně

Brno – Současný název Dominikánského náměstí se poprvé objevil až ve druhé polovině devatenáctého století. V minulosti byli lidé zvyklí o něm mluvit spíše jako o Rybím trhu. Na dávnou tradici v letošním roce navázali organizátoři vánočních trhů. Ty se v letošním roce rozrostly i před budovu Nové radnice a lidé na nich podle dávné tradice opět dostanou ryby. Jen ne syrové, ale připravované na různé způsoby.

Obránce Vraštil: Jasně, že mám obavu, tabulku vidím

Brno /ROZHOVOR/ – Připsal si první branku v brněnském dresu v nejvyšší soutěži, která zmírnila domácí blamáž fotbalistů Zbrojovky. Zásluhou trefy Lukáše Vraštila v nastavení aspoň srovnali na 1:1 s Karvinou. „Potřebovali jsme tři body, chtěli jsme je za každou cenu, bohužel se to nepodařilo. Máme aspoň bod, ale je to málo. Jaro bude těžké, musíme to zvládnout," pravil dvaadvacetiletý obránce Vraštil.

AKTUALIZOVÁNO

Soud opět poslal souzeného Zadeha do vazby. Jeho obhájkyně podala stížnost

Brno – Podnikatel Sharam Abdullah Zadeh je od nedělního večera opět ve vazební věznici. Městský soud v Brně rozhodl o vazbě na návrh státního zastupitelství. Zadeh je obviněn z daňových úniků za více než dvě miliardy do vazby. Jeho obhájkyně na místě podala proti rozsudku stížnost. Z tiskové zprávy policie navíc vyplývá, že se Zadehem bylo obviněno ještě dalších pět lidí, ačkoliv mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej přímou souvislost nepotvrdil. Detektivové z centrály v neděli zasahovali na několika místech České republiky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies