Sněhulák s cylindrem, zvonky na střeše i betlém zdobí rodinný domek Martina Rybeckého z Dubňan. A každoročně přidává nové prvky. „Letos přibyl malý sněhulák vlastní výroby, také jsme koupili svíticího soba. Základ ale tvoří stejné prvky, pokaždé je přetvořím a přeskládám jinak," řekl Rybecký, který se zářícímu dekorování intenzivně věnuje pátým rokem.

S přípravou začíná vždy minimálně měsíc dopředu. „Záleží na zaměstnání. Ke konci si musím brát i dovolenou, protože zjistím, že to nestíhám," zasmál se muž, na jehož obydlí září více než sedmnáct tisíc žárovek. „Od jisté doby už je ani nepočítám. Samozřejmě smyslem není jich mít co nejvíce, nedělám to kvůli tomu, abych se zviditelnil. Prostě mě to baví," upozornil Rybecký s tím, že také dbá na kapacitu přívodní sítě, aby ji nepřetěžoval a neomezoval chod domácnosti.

Odměna? Sekt

To lidé ve Vacenovicích mají možnost za svou píli získat i cenu. Poněkud netradiční soutěž O nejhezčí vánoční výzdobu pořádá už více než pět let tamní obecní úřad. A nejinak je tomu letos. Před koncem roku majitelé deseti vybraných domů dostanou odměnu – lahev sektu. „Po vyhodnocení, zastavíme u domu a zazvoníme. Lidé jsou pak mile překvapení, když dostanou šampaňské. Zvláště pak ti, kteří ani nevědí, že nějaká soutěž je," přiblížila vacenovická starostka Jana Bačíková s tím, že odměnění často svoji výzdobu v dalším roce ještě rozšíří.

To Radek Hrbáč z Hodonína má rád spíše vánoční dekorace, které jsou decentní a svátky připomínají, nikoliv mění dům či balkon na lasvegaské kasino. „Člověk ani neví, jestli slaví Vánoce, nebo někdo v rodině rozjíždí nový byznys. Všeho moc škodí. Vánoce mají být svátkem pohody, klidu. Pokud nicméně v někom stroboskopický efekt vyvolává klid, máme buď problém jako společnost, nebo nastává nová móda," zamyslel se Hrbáč.

Zářivá móda posledních 25 let

Ozdobování nemovitostí přitom nemá na našem území historické opodstatnění. Podle etnografky Národního ústavu lidové kultury Petry Hrbáčové se jedná o trend poslední doby, rozvoj tato činnost zažívá v posledních zhruba dvaceti až pětadvaceti letech. „Před listopadem se v podstatě honosné zdobení neobjevovalo, nebo zcela minimálně. Navíc jakákoliv připomínka Vánoc ve formě svícnů za okny nebo betlémů byla v době komunismu nežádoucí," vypověděla Hrbáčová.

Lidé na přelomu devatenáctého a dvacátého století, zvláště na vesnicích, prožívali vánoční svátky zcela jinak i po duchovní stránce. „Většina prvků, bez nichž si dnes Vánoce nedovedeme představit, vůbec nepramení z nějaké tradice na moravském území. Mimo jiné mezi ně patří dekorování vánočního stolu, adventní věnec nebo věnec na dveřích. Samozřejmě si lidé dříve ani nemohli dovolit jen tak si ozdobit dům. A zapalování svíček nebo petrolejek zase představovalo riziko požáru," dodala.

Podle etnografa a historika Františka Synka se v některých vesnicích na Slovácku v první polovině dvacátého století vánoční výzdoba přeci jen místy objevovala. „V původních starých dvojitých oknech lidé mívali přes léto květináče, převážně s červenými muškáty. Ty si přes zimu nahrazovali betlémy vyrobenými z mechu a postaviček ze šústí nebo třeba papíru," uvedl Synek.

Také se zmínil, že ani honosně nazdobený stromek nepatří k tradičnímu pojetí Vánoc. „Uvnitř domu byla výzdoba z důvodu malého prostoru omezená tak, že stromek do druhé poloviny devatenáctého století na vesnicích nebyl vůbec. Teprve následně se postupně z měst dostával do venkovského prostředí. Z počátku ho lidé nahrazovali zavěšením jedné větve pod strop. Tu si ozdobili papírovými snítky, oříšky nebo jablky," uzavřel Synek.